Článek
"Mají tam delší tradici. Třeba v Belgii se s ekologickou likvidací začalo už před pěti lety," řekl Právu Jan Vrba, jednatel společnosti Asekol, kterou spolu s dalšími čtyřmi firmami ministerstvo životního prostředí loni určilo k zajišťování likvidace určených druhů elektroodpadu.
"Od ledna jsme zvedli sběr více než desetinásobně. V lednu naše společnost vybrala 50 tun odpadu a v červnu to bylo již 642 tun," informoval Vrba.
V ČR se podle statistik prodají měsíčně elektrospotřebiče zhruba za tři miliardy korun. Lidé si jimi nahrazují vysloužilé přístroje, které je potřeba zlikvidovat. Společnosti Asekol, Elektrowin a Ekolamp, které mají na likvidaci elektroodpadů v ČR podle Vrby devadesátiprocentní podíl, zpracují měsíčně přes 2000 tun odpadů. Česko se však zavázalo do roku 2008 zvýšit sběr na téměř dvojnásobek - čtyři kilogramy na obyvatele. Vrba si myslí, že je to reálné. Naší republice tak podle něj nehrozí, že by se z ní mohla stát skládka elektroodpadu Evropské unie, tak jak tomu bylo při plnění českých skládek komunálním odpadem z Německa v první polovině letošního roku.
Při koupi si lidé musejí připlácet
Lidé, kteří kupují elektrospotřebiče, pocítili náklady na ekologickou likvidaci na svých peněženkách. Od loňského srpna se totiž k cenám elektrospotřebičů platí příplatek za likvidaci, který třeba u chladniček dosahuje až 420 korun. U televizí a počítačových monitorů se platí kolem 60 korun a u zářivek je to sedm korun za kus.
Dříve se běžně stávalo, že do ČR vozili ze zahraničí starou elektroniku, deklarovanou například jako secondhandové zboží. Nyní se to ale mnohem přísněji kontroluje. Navíc podobné kolektivní systémy na likvidaci odpadů jako u nás vznikly v celé Evropě.
Jednotlivé země se zavázaly sběr elektroodpadu zvyšovat. Proto se zahraniční společnosti v zájmu zvýšení míry ekologické likvidace naopak snaží, aby se stará elektrická zařízení na skládky vůbec nedostala.
Do seznamu výrobců elektrozařízení zapsalo ministerstvo životního prostředí loni tři kolektivní systémy, do nichž jsou zapojeni přímo výrobci - společnosti Elektrowin, Ekolamp a Asekol. Ta první se stará o sběr a likvidování velkých a malých domácích spotřebičů, druhá o osvětlovací zařízení a třetí o elektroniku, počítače, hračky a vybavení pro volný čas.
Sběr lékařských přístrojů zajišťuje Rema a přístroje pro monitorování a kontrolu sbírá a likviduje firma Retela. Rema má podle svého výkonného ředitele Davida Beneše asi 700 klientů. Od loňského září do konce letošního května firma zajistila likvidaci 1600 tun odpadu. Ekolamp od loňského srpna do konce roku zajistila ekologickou likvidaci zhruba 250 tun odpadu a letos do konce května stejné množství. To je pro představu přes jeden milión žárovek.
Kolektivní systémy jsou neziskové organizace. To by mělo přispět k tomu, aby náklady na recyklaci příliš nezvyšovaly koncovou cenu nového výrobku. Naopak pro zpracovatele odpadu jde o ziskovou činnost. "Výnosné to pro ně určitě je. Platíme jim za sběrná místa, kam mohou občané nepotřebné eletrospotřebiče odevzdávat, i následnou přepravu elektroodpadu a jeho likvidaci," informoval Vrba.
Jak to v praxi funguje
Částka zaplacená za recyklaci zákazníkem v obchodě se převede na výrobce nebo dovozce, který ji převede kolektivnímu systému. Ten pak jedná s obcemi, platí přepravu do místa recyklace a dohlíží na způsob recyklace.
"Máme povinnost zajistit ekologickou recyklaci tak, aby až 85 procent ze starého zboží bylo možné znovu použít ve výrobě," uvedl Vrba. Oddělit a znovu vrátit do výroby lze například železo, hliník nebo měď.
Lidé se zatím příliš nenaučili odvážet elektroodpad do tzv. sběrných dvorů. Raději jej i nadále vyhazují na skládky. Není ani dostatek sběrných dvorů, které provozují jednak sběrné systémy a jednak obce.
Jaké jsou povinnosti prodejců
* Informovat zákazníka o tom, že ceny spotřebičů zahrnují i příspěvek na likvidaci historických elektrozařízení (tzv. viditelný příspěvek). Uvést to i na cenovce výrobku a na dokladu vydávaném při prodeji.
* Umožnit spotřebiteli, aby při nákupu nového výrobku mohl v prodejně odevzdat ten použitý obdobného typu. Tedy nikoliv výrobek pouze stejné značky, jakou si nyní kupuje.
Problémem je i rozebírání elektroodpadu v těchto dvorech. Jejich pracovníci často vytahují z přivezených starých spotřebičů barevné kovy. To pak ztěžuje zajištění skutečně ekologické likvidace, při němž je nutné dosáhnout vysoké recyklace. "Pokud bychom měli zajistit likvidaci elektrozařízení, z něhož zbyly už jen plasty, těžko se nám může podařit dosáhnout 85procentní návratnosti do výroby," konstatoval Vrba.