Rusnok: Inflace bude v červnu kulminovat

Naše prognóza říká, že inflační čísla budou kulminovat v červnu, případně ještě v červenci. To je však těžké v této nejisté době přesně předvídat.

Květnová inflace byla zhruba jeden procentní bod nad naší prognózou. Náš původní odhad, pokud jde o kumulaci inflace, byl někde mezi 15 a 16 %. Po zveřejnění květnové inflace je zřejmé, že to bude výš. Pokud se naplní ostatní předpoklady predikce ČNB, pak by to mělo být někde mezi 16 a 17 procenty.

Výrazně to uvidíme spíše až na přelomu třetího a čtvrtého čtvrtletí a zejména ve čtvrtém čtvrtletí. Od začátku našeho zvyšování sazeb před rokem bohužel inflační tlaky dále zesílily, naakumulovaly se nové problémy. Takže to nebude tak, jak jsme si mysleli původně – dvouciferná inflace tu s námi zůstane až do konce roku. To už je evidentní.

Boj s inflací se dramaticky zkomplikoval válkou na Ukrajině. Doufali jsme, že se ještě letos začneme postupně navracet k jednociferné inflaci, ale to je dnes bohužel passé. Tento návrat se posouvá do roku 2023.

Inflace však bude klesat už v letošním druhém pololetí. Je pro všechny důležité z psychologického hlediska a z hlediska očekávání firem a domácností, abychom v inflačních číslech už konečně viděli zlom směrem dolů.

Z dnešního pohledu to tak vypadá, ale ještě bych to nevzdával. Uvidíme, jak rychlá bude reakce ekonomiky na vyšší úrokové sazby. Navíc jsou obrovské nejistoty ve vývoji cen komodit, které neovlivníme. Problémy ve světové ekonomice se ale bohužel spíše protahují.

Šestkou bude začínat určitě, protože už jsme na 5,75 %. Ale kolik nakonec bude, vám neřeknu, protože to opravdu nevím. Bude to záležet na tom, co se ještě dozvíme do té doby, s jakým uceleným příběhem přijde naše měnová sekce. V bankovní radě pak o tom budeme diskutovat.

Nevím, jestli to zvýšení bude o padesát bazických bodů na 6,25 %, nebo třeba až o sto bodů na 6,75 %. Myslím, že někde v tomto rozmezí se to klidně může pohybovat.

Jsem toho názoru, že se sazby bohužel ještě musí zvýšit. Inflační nálož je obrovsky silná a bez nějakých razantních zásahů se nepodaří ji včas ztlumit. Ten signál musí být razantní, bohužel.

Protože v momentě, kdy inflace dosahuje takových úrovní, jakých už dosahuje u nás – to znamená dvojciferných –, už skutečně není až tak podstatné, kde a jak původně inflace vznikla. Vždy je těch zdrojů vícero. Tady už jde o prosakování prvotních impulzů do dalších cyklů cenového růstu a jejich ,,samovznícení“. A tohoto procesu jsme už svědky.

Jedna věc je, že rostou ceny energií, a je jasné, že to nezastavíme zvyšováním úrokových sazeb. To nikdo z nás nikdy netvrdil. Podniky ale téměř automaticky promítají zvýšené ceny do svých výstupů, a některé dokonce a priori. To znamená, že ještě ani nemají faktury v účtárně, a už své ceny zvyšují. To je prostě projev toho, že je v ekonomice nerovnováha, která se u nás nejvíce projevuje právě vzestupem inflace.

Nemáme nejvyšší inflaci v EU jako takovou, ale máme nejvyšší tzv. jádrovou inflaci. A ta převážně odráží inflační tlaky vycházející z domácí poptávky. To je realita. Nelze si proto říci: Fajn, počkáme, až ceny energií vystoupají, a pak už nebudou stoupat dál. Protože ta spirála, která začíná od cen energií a pokračuje přes vyšší ceny výrobků a služeb a následně samozřejmě přes vyšší mzdy, se sama od sebe nezastaví.

Můj pohled na charakter současné inflace a způsob, jak s ní bojovat, je prostě jiný. A až čas ukáže, kdo měl v tomto pravdu.

Pro mě to žádnou roli hrát nebude. Já se řídím podklady, které dostanu od naší měnové sekce, dostanu také názory poradců, oponentní vyjádření sekce finanční stability, vyslechnu si naše lidi, kteří se pohybují na trhu. A nad těmito vstupy budu přemýšlet v rámci své zákonné role, tzn. z hlediska péče o cenovou stabilitu a ve snaze o to, abychom se co nejdříve za přijatelných hospodářských a společenských nákladů vrátili k normální inflaci.

Jestli něco říká jeden člen bankovní rady, který shodou okolností bude příštím guvernérem, je věc, kterou samozřejmě nemohu pominout, ale není pro mě nijak určující. Nejsem člověk, který by dělal nějaké naschvály. Jestli by si to takhle někdo chtěl vykládat, tak je to nesmysl, nevím, co bych z toho měl, nejsem žádný zuřivý, mstivý člověk.

Budu se tedy rozhodovat po­dle zmíněných podkladů a expertních názorů. A zároveň se nelze zbavit té odpovědnosti, kterou stále mám. Nemohu prostě říct, že tady za pár dní končím a že už nemusím nic dělat.

Máte pravdu, že i podle našich analýz některé specifické položky jako odívání či obuv ve světových cenách nebo v dovozních cenách zdaleka tak nerostly. Někdy dokonce nerostly vůbec, přitom naše spotřebitelské ceny byly vyšší o desítky procent.

Nemluvil bych ale o nějakém zneužívání situace, to je příliš silné slovo. Obchodníci a někdy i výrobci se chovají prostě podle podmínek, které panují na trhu. A ty jsou mimo jiné charakterizovány velmi silnou poptávkou.

Čili tržní situace nějakým způsobem umožňuje obchodníkům tuto cenu požadovat, protože spotřebitel je ochoten a schopen ji zaplatit. A to není normativní hodnocení, kdo je hodný a kdo zlý. To je prostě konstatování makroekonomické situace, které mimo jiné ukazuje, že to není jenom problém nákladových cen, zejména pak energií.

Naše inflace svými kořeny nejhlouběji sahá do domácích poptávkových záležitostí spojených s poměrně rychlým růstem mezd. Ty až do předloňského roku rostly po odečtení inflace velmi rychle, zatímco produktivita rostla podstatně pomaleji.

Nelze pominout ani obrovský skok ve fiskálních výdajích v posledních dvou letech, který byl na naše poměry naprosto nebývalý, ani dlouhodobě přehřátý trh nemovitostí, protože se staví žalostně málo bytů a domů.

To všechno se kumuluje a z hlediska ČNB, tedy strážce cenové stability, na to nelze jen nečinně hledět, ale je třeba na to reagovat.

Samozřejmě že inflace může působit tak, jak říkáte. Tedy že lidé zvažují, jak se svými úsporami naložit. To, co děláme my, je snaha peníze zatraktivnit ve smyslu jejich držby, nikoliv utrácení, a zároveň při tom dramaticky nepoškodit ekonomiku. My říkáme: Neutrácejte ty peníze ukvapeně teď, dejte si je do banky, dostanete 4, někde už i 5 %, což je z pohledu dnešní inflace samozřejmě málo, ale je to pořád lepší než nula.

Na rozdíl od jiných zemí, kde se ke zvyšování sazeb odhodlávají a teprve nás budou následovat, my už aspoň něco lidem nabízíme. Nemáme záporné sazby i na vkladech, jako mají v eurozóně. Představte si, že jste třeba v Estonsku, kde mají dvacetiprocentní inflaci a záporné úrokové sazby!

Především chci všem nově jmenovaným členům pogratulovat a popřát jim šťastnou ruku při všech důležitých rozhodnutích, která je v nových rolích budou čekat. Ke jmenování konkrétních osob do bankovní rady se ze zásady nevyjadřuji.

Omlouvám se, rovněž nemám zapotřebí veřejně komentovat své osobní vztahy s kýmkoliv. To „nepozvání“ nevidím jako problém. Já už s nimi přece v bankovní radě sedět nebudu. Jejich „nadřízeným“ bude nový guvernér.

Nevím, musíte se ptát nových členů bankovní rady.

Vzhledem k nedávné situaci jsme kurzový kanál už dvakrát aktivovali – poprvé v březnu a podruhé v květnu. Buďme si vědomi toho, že aby na něho ceny viditelně zareagovaly, tak by koruna musela posílit o 10 % a více. A i to by přineslo snížení cenové hladiny možná o jeden, maximálně o dva procentní body.

Musíme zároveň uvážit hospodářské důsledky takového kroku. Posílení kurzu o 10 % už není úplně legrace zejména pro vývozce. Dramatické řízené posílení koruny by bylo podle mě národohospodářsky nezodpovědné. Položit ekonomiku, abychom snížili inflaci o jeden až dva procentní body, nestojí za to. Musíme proto tento nástroj používat rozumně.

ČNB nepřipustí neadekvátní oslabení koruny, ať už z vnitřních, nebo vnějších důvodů, vyplývajících ze současné složité doby. Rozhodně ale nebude přetlačovat trh silou. Pravděpodobně by to byl neudržitelný model, protože můžeme trh přetlačovat rok dva – a co potom? Utratíme třeba všechny devizové rezervy, aniž by byl výsledek jistý. To by bylo velice nezodpovědné.

Mohu vám pouze potvrdit to, že jsme na trhu nějakým způsobem přítomni. Velikost této aktivity ani jiné podrobnosti vám sdělit nemůžu, protože bych porušil naše komunikační pravidla. Námi vyhlášený záměr nepřipustit oslabování kurzu však platí a funguje.

Koruna není v tuto chvíli ani podhodnocena, ani nadhodnocena. Nikdy přesně nevíte, kde je ideální hranice. Neočekávejme ale od kurzu dlouhodobé zázraky. Kurz je vždycky odrazem schopnosti ekonomiky v mezinárodní soutěži obstát.

Plus minus, to nemůžeme měřit na desetihaléř úplně, ale 24 až 25 korun za euro je rozhodně nějaká momentálně rovnovážná úroveň. Kde to bude za x měsíců a let, je druhá věc.

Předpokládáme, že ve třetím a čtvrtém čtvrtletí by mohlo dojít k mírnému poklesu ekonomiky. Jsme v tomhle ohledu ve srovnání s ostatními institucemi pesimističtější, protože světová ekonomika je pod obrovským tlakem a k ekonomickému růstu nepřispějí ani vysoké sazby, kterými musíme bojovat s inflací. Zchlazení ekonomiky je tak očekávatelné a je i namístě.

Nějakou cenu sice za boj s inflací zaplatíme, ale onen očekávaný mírný pokles ekonomiky v další části roku nebude způsoben dosavadním zvyšováním sazeb. I ostatní ekonomiky na tom budou s růstem plus minus podobně.

Pokud to Evropa nějak letos vstřebá, dozvuky budou asi i příští rok. Dělat v dnešní době prognózy je ale skoro jako věštění z koule. Ať se snažíme sebevíc.

Vláda je v těžké pozici a naprosto rozumím tomu, že hledá cesty, jak pomoci zejména těm, kteří to potřebují nejvíc. Podle mě to nemá být plošná pomoc, přestože chápu, že hledání hranice, kde je ta míra, komu se má pomoci a komu už ne, je vždy obtížné.

Principiálně se vláda nevyhne tomu, aby více pomáhala těm potřebným, protože na ty to skutečně dramaticky dopadá a bude dopadat. Samozřejmě že každý dodatečný výdaj v situaci hlubokých deficitů státního rozpočtu má nějaký inflační náboj, ale toto je rozsah, který inflaci nezvrátí, nijak dramaticky s ní nepohne.

Toto já nekritizuji a myslím si, že stejně tak bude muset vláda hledat nějaký kompromis u platů ve veřejné sféře, protože chápu, že zaměstnanci si těžko budou chtít nechat líbit „inflační zdanění“ takového rozsahu, jaké nakonec letos bohužel bude, tj. někde kolem 13–14 %. Reálný pokles mezd se ale musí kompenzovat jenom do jisté míry, nikoli plně.

Ano, a to proto, že to byla úplně obrácená solidarita. Já jsem pro solidaritu, ale bohatých s chudými, a ne chudých s bohatými, to je obrácený Jánošík.

Guvernér není politická funkce, kdy jdete do té funkce s tím, že slíbíte voličům, že jim postavíte 100 km dálnic nebo že jim zvýšíte důchody o tolik a tolik. Toto je funkce jaksi regulatorně-politická ve smyslu, že máte pečovat o cenovou stabilitu, finanční stabilitu, starat se o dohled nad finančními institucemi, peněžní oběh, platební styk a plnit další role, které ČNB má. Čili jste v podstatě takový lepší úředník. To si myslím, že mi sedí, a taky, že jsem tu roli v rámci svých možností a schopností plnil.

Samozřejmě když to vezmeme takto nominálně výsledkově, tak to, že inflace bude 16 procent, vypadá strašně. V tom už mě asi těžko někdo překoná a člověk z toho radost určitě mít nemůže, to je jasné. Musíme to ale zasadit do kontextu, jak a proč k tomu došlo a že velkou roli v tom hrály neočekávatelné šoky neekonomického charakteru jako covid a válka na Ukrajině.

Z dnešního pohledu se zdá, že jsme měli být loni v návratu k vyšším sazbám rychlejší, odvážnější. To si ale dnes říkáme s výhodou zpětného zrcátka, které však v daný moment nemáte.

Máte jen nejistou budoucnost a rozhodujete se při vědomí všech nejistot se snahou rozhodnout správně. Můžeme spekulovat třeba i o tom, jestli jsme dobře vyhodnotili covid, když jsme na podporu ekonomiky v roce 2020 rychle snížili sazby. Najednou se svět zastavil – fabriky, služby, pohyb zboží po světě – a nikdo neměl tušení, jak ta krize bude působit a jak se bude vyvíjet. Žádnou podobnou zkušenost jsme do té doby neměli.

Těžko se to proto hodnotí. Budu si ale neskromně stát za tím, že se žádná zásadní měnověpolitická chyba za mého vedení ČNB nestala, nebo si toho aspoň nejsem vědom. Odcházím s čistým štítem. To je moje subjektivní hodnocení, to objektivní dá až historie.

Bezprostředně nemám plány žádné. V ČNB budu ještě několik týdnů a pak budu mít do konce roku pracovní „karanténu“ – mám konkurenční doložku a po tuto dobu nesmím nastoupit do soukromého sektoru.

Politické ambice nemám žádné.

Všude to bylo ohromně zajímavé a poučné. Ale ČNB je opravdu mimořádná instituce a v českém kontextu zvláště, řekl bych, svojí profesionalitou a stabilitou. Takže si myslím, že mě to nejvíce obohatilo právě zde. Člověk se dostane do relativních detailů agendy ČNB, která je na rozdíl od jiných centrálních bank nezvykle široká. Takže je to tu i velice pestré.

Jsou zde mimořádně kvalitní, zdatní lidé a skutečně si myslím, že se z hlediska profesionálního výkonu absolutně nemáme za co stydět ani v evropském či světovém kontextu. Bylo pro mě ctí tady sloužit a mít možnost spolupracovat s takovými kolegyněmi a kolegy.