Článek
Otázkou ale je, kde bude podmořská část plynovodu začínat. Podle expertů by mohl navázat na pozastavený projekt South Stream.
Poseidon měl původně dopravovat ázerbájdžánský plyn přes Turecko a Řecko do Itálie. Projekt však byl v roce 2009 zastaven a místo toho se začalo s výstavbou plynovodu Trans Adriatic Pipeline (TAP).
Pro začátek možné dvě varianty
Nyní se Poseidon stává dalším pokusem Gazpromu, který se podílí 39 procenty na dodávkách do Evropy, jak dostat surovinu k odběratelům a minout přitom ukrajinské území. Tomu by se Rusové chtěli od roku 2019 zcela vyhnout.
„Řecko i Itálie jsou obnovení projektu nakloněny. Studie realizovatelnosti po dně Černého moře by měla být hotová do konce roku,“ řekl na setkání s prezidentem Vladimirem Putinem šéf Gazpromu Alexej Miller.
Na konci února se sešel s italskou ministryní pro hospodářský rozvoj Federikou Guidiovou a řeckým premiérem Alexisem Tsiprasem. Poté podepsal „memorandum o porozumění“ s partnerskými firmami – italskou Edison a řeckou DEPA.
FOTO: ČTK/AP
Pro začátek plynovodu by teoreticky mohly být ve hře dvě pozastavené varianty – Turkish Stream a South Stream. Jenže rusko-turecké vztahy jsou po sestřelení stíhačky pod bodem mrazu. Gazprom, který v průměru posílal do Turecka plyn za 6,5 miliardy dolarů (téměř 160 mld. Kč) ročně, zrušil Ankaře desetiprocentní slevu.
Podle expertů je tak pravděpodobnější, že Poseidon naváže na South Stream. Toho se Gazprom vzdal kvůli rozporům s evropskou legislativou. Varianta přes Varnu se nabízí i kvůli tomu, že podle listu Vědomosti 680 tisíc rour pro podvodní část plynovodu je stále složeno na bulharském pobřeží.
Kromě toho Poseidon s italskou účastí a navazující na South Stream dává ruskému plynovému monopolu naději, že by se mohla „nějak urovnat“ rozepře s Italy vlastněnou společností Saipem.
Ta měla stavět původní podmořskou část, a nyní se u pařížského arbitrážního soudu domáhá 759 miliónů eur za zrušení projektu.
Provozovatel nesmí být vlastník
Podmínky EU jsou ale stále stejné – provozovatel plynovodu nesmí být zároveň vlastníkem přepravované suroviny.
Stejný problém je, mimochodem, i s plynovodem Nord Stream II, který má dopravovat produkt do Německa. A tak se zdá stále pravděpodobnější, že Gazprom, který kvůli dramatickému poklesu světových cen plynu prudce padá ze zlatého obláčku svých zisků, se požadavkům Unie přizpůsobí.
Konkurence z Ázerbájdžánu
Ruští plynaři ve světle stále nepříliš rozjíždějící se spolupráce s Čínou totiž určitě nebudou chtít přepustit část evropského trhu Ázerbájdžánu. Ten tento měsíc v Bruselu uspěl s větví plynovodu TAP přes Řecko a Albánii do jižní Itálie.
Navíc Transanatolian Pipeline (TANAP), který na ni navazuje a vede přes Turecko, se začal stavět loni v březnu.
Akcionáři projektu – mimo jiné britský koncern BP a ázerbájdžánský státní SOCAR – chtějí plynovod zprovoznit do čtyř let. Tím podle expertů tlak na Moskvu sílí.
| Nadějný South Stream aneb Od Bulharů k Turkům, až k ledu… |
|---|
| Plynovod South Stream měl vést z ruského Novorossijsku pod Černým mořem do bulharské Varny a odtud přes Řecko pod Středozemním mořem až do Itálie. Měl mít kapacitu třiašedesát miliard metrů krychlových ročně. Zájem o prodloužení tohoto plynovodu mělo také Srbsko, uvažovalo se dokonce o připojení do Maďarska, Rakouska a do Slovinska. Projekt podporovaný ruským Gazpromem byl v prosinci 2014 zrušen kvůli rozporu s evropskou legislativou. Podle ní provozovatel plynovodu nesmí být zároveň vlastníkem přepravovaného plynu. Gazprom tuto podmínku odmítl a změnil výstupní bod plynovodu z bulharské Varny na turecký Kıyıköy. Ze South Streamu se stal Turkish Stream s prakticky stejnými parametry. Projekt Turkish Stream byl pozastaven v prosinci 2015 kvůli napjatým rusko-tureckým vztahům po sestřelení ruského bombardéru tureckou stíhačkou. Naděje na jeho oživení jsou jen velmi malé. |
