Článek
Když pomineme nynější tahanice ohledně návrhů a protinávrhů, které řecký premiér Alexis Tsipras v pátek rezolutně ukončil půlnočním slibem referenda, pak skutečné pozadí řeckého rozhodnutí přestat hrát evropskou hru vypadá takto.
Impulzivní a nezkušený řecký premiér porušil všechna pravidla diplomacie a své krajany nevaroval, že hodlá vyhlásit referendum, dokud s ním nevyrukoval na veřejnost. Možná se tím připravil o poslední páku, kterou mohl využít při jednání o podmínkách finanční pomoci, píše The Guardian.
Sama otázka, kterou chce hlasujícím položit – zda souhlasí s podmínkami věřitelů pro prodloužení finanční pomoci, jež ale mají vypršet pět dní před nedělním hlasováním –, je podle listu zřejmý nesmysl.
Nijak proto nepřekvapí, že prvotní reakcí ministrů financí eurozóny jednajících v Bruselu bylo trvat na tom, že finanční pomoc skutečně skončí úterkem. Jediný, kdo nesouhlasil, řecký ministr financí Janis Varufakis, si musel sbalit kufry. Začal se všeobecně ujímat názor: „Tak nechme Řecko jít.“
Věřitelé by měli přiznat, že program úspor selhal
Ale do nedělního večera jako by si to všichni nechali projít hlavou. Evropská komise zveřejnila bezpodmínečný návrh věřitelů, ale vzápětí začala tvrdit, že v plánu bylo od počátku spojit toto tvrdé krátkodobé schéma s budoucím zmírněním dluhu. A zakrátko i šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová vydala prohlášení obhajující další jednání s Řeckem.
Změna názoru věřitelů může být trikem, jak destabilizovat Tsiprasovu pozici před referendem. Doufejme však, že je upřímná, píše britský deník. Pokud trhy uvidí, že se jeden dílek eurozóny odlomil, vypuknou nepřetržité a drahé spekulace o tom, kde se objeví další prasklina. A věřitelé by měli mít dost pokory, aby dokázali přiznat, že jejich program úsporných opatření pro Řecko selhal.
Nic z vynucených řeckých škrtů nevylepšilo splatnost dluhu, a přesto věřitelé požadují další. Ztráta zhruba pěti procent britského národního důchodu v roce 2008 se dala vyřešit finanční injekcí v podobě jednoho procenta HDP. Po Řecku, kde zmizelo 25 procent ekonomiky, se místo toho žádá dárcovství finanční krve, jehož přímým efektem je stažení jednoho procenta požadavků.
Především se však EU, jejíž demokratickou reputaci napadají populisté od Británie po Maďarsko, musí vyhnout tomu, aby dále podpořila kritiky. EU pomohla zlikvidovat řeckou vládu Jorgose Papandrea poté, co v roce 2011 navrhl kontroverzní referendum o záchranném programu. Přinutit druhou vládu, aby nekonzultovala s trpícím obyvatelstvem, by mohlo budit nebezpečný dojem povýšeného pohrdání. Klub demokracií si nemůže dovolit, aby se postavil byť proti jednomu národu, uzavírá svůj komentář The Guardian.
