Rafaj: Zdražení energie firmám odnesou i zákazníci

Ministr průmyslu Jozef Síkela ve čtvrtek oznámil, že návrh Energetického regulačního úřadu k cenám energií od ledna bude méně drastický. Platba za systémové služby by se mohla snížit o 50 korun za megawatthodinu. Řeší to problém firem?

Je to od začátku našich jednání už třetí úprava, která snižuje náklady na systémové služby, a je to moc dobře. Nicméně padesát korun snižuje celkové zdanění energií u energetických náročných firem jen o jednotky procent. Stále budou platit poplatky v celkové výši 1000 až 1500 Kč za megawatthodinu.

Co návrh pro firmy znamená?

Zejména pro ty energeticky náročné by to bylo zásadní zhoršení konkurenceschopnosti. Nejen v globální úrovni, kde už ji máme horší, ale zejména na evropském trhu, kam dodáváme přes čtyři pětiny exportu.

Denně mi volají firmy z nejrůznějších segmentů, ať už skláři, oceláři, slévači, chemici, nebo strojaři, a vysvětlují, že už teď jsou v recesi, a pokud přijde ještě zvýšení poplatků na energiích, bude to pro ně v globální konkurenci zásadní problém.

Aktuálně jsem v Bruselu na setkání prezidentů svazů průmyslu a mezi základní problémy, které řeší v podstatě všechny země v Evropské unii, patří právě ceny energie.

Jak jsme tedy na tom v mezinárodním porovnání?

Základní komodita energie je v Evropě už asi na dvojnásobku toho, co v Americe nebo v Asii. Pokud by vlády chtěly zdaňovat energie dalšími poplatky, bude to konkurenceschopnost dál zhoršovat.

Problém je, že ke zvyšování poplatků se uchyluje jen Česko. Nejsilnější soupeř Německo jde opačnou cestou, odpouští poplatky, snaží se o daň na energie maximálně ve výši jedenáct procent. Pokud by platilo to, co regulátor představil, tak zdejší zdanění energií by proti Německu bylo asi trojnásobné.

Víme, že stát nemůže dlouhodobě táhnout všechny náklady na energie. Počítali jsme s tím, že platby za obnovitelné zdroje nám opět vrátí, ale na úroveň roku 2021. Tedy na koncept, který platil od roku 2014 na základě notifikace Česka v Bruselu v rámci pravidel pro státy s vysokým podílem průmyslu. Tehdy firmy platily zhruba polovinu. To, co navrhuje vláda, ukazuje, že nechápe, co se děje na trzích a s konkurenceschopností Česka.

Vláda ale tvrdí, že celkově ceny díky poklesu tržní části ceny u silové elektřiny téměř nevzrostou…

Provedli jsme průzkum mezi padesáti firmami a vyšlo nám, že to, co vláda řekla, se nenaplňuje. Nárůst bude v průměru o 26 procent. Dneska mi to stejné poslala třeba firma LEGO.

Nám v debatě nejvíc vadí to, že o firmách říká, že stojí s nataženou rukou a chtějí dotace. Ale my žádné nechceme – to stát přichází s vyšším zdaněním energií. Kromě dvouprocentního zvýšení daně z příjmu právnickým osobám v rámci konsolidačního balíčku přichází ještě s konceptem zvýšení plateb za energie.

To by pravděpodobně mělo i inflační vliv, protože firmy, pokud jim to trh umožní, propíšou zvýšené náklady do cen výrobků pro zákazníky.

Jak moc by se zdražení energií mohlo propsat do inflace?

To je složitá otázka. U některých firem se to propíše automaticky. Pokud například vyrábíte teplo na tepelném čerpadle, máte jasně daný vzorec schválený regulačním úřadem, jak máte kalkulovat. Zákazníkovi jen napíšete, že se zvyšuje cena tepla o tolik a tolik procent.

Ale máte firmy, které jsou už teď v recesi, třeba skláři, kteří vám řeknou, že nemohou zákazníkovi oznámit, ať platí víc, když výrobce v Polsku, na Slovensku nebo v Německu cenu nezvýší. Takže zejména exportní firmy nezdraží a budou se muset vypořádat se zvýšenými náklady.

Pro domácí spotřebu, která ovlivní inflaci doma, se však ceny pravděpodobně zvýší.

Může se to promítnout i do nezaměstnanosti?

Samozřejmě. Ale bude to v konkrétních firmách. V některých to už vidíme. Nepropíše se to ovšem do celkového čísla nezaměstnanosti, protože největší problém v naší zemi je kromě energií trh práce a nedostatek lidí, nedobrý demografický vývoj.

Podpora obnovitelných zdrojů, která je výraznou součástí navyšované regulované složky ceny, se nicméně asi musí z něčeho zaplatit…

Chápeme, že to někdo musí zaplatit, ale pokud politici v roce 2005 udělali naprosto chybné rozhodnutí v neúměrné podpoře solárních investic, jež mají na celkové výrobě elektřiny podíl v jednotkách procent, a my jim za dvacet let zaplatíme přes 500 miliard korun v dotacích, nemůžeme to neúměrně přenést na energeticky náročný průmysl, protože ho tím zničíme.

Firmy přitom mají perspektivu do budoucna. Na všech jednáních v Bruselu jsem slyšel, že v Evropě je snaha o reindustrializaci a zachování nebo znovuobnovení některých klíčových výrob. V tom má Česko přednost, protože vyrábíme ocel, máme vlastní chemii, keramiku, sklo, strojírenskou výrobu. To si musíme hlídat.

Co tedy s tím?

Musíme najít jiný model, jak to rozložit v nákladech státu a všech daňových poplatníků tak, abychom nelikvidovali firmy, které vytvářejí vysokou přidanou hodnotu, zaměstnávají tisíce lidí a často platí vysoké mzdy.

Bohužel na to dlouho vláda nereagovala. Měla argumenty typu, že jsme měli vysoké zisky, je potřeba šetřit a nehledět na to, co dělají okolní státy. V posledních týdnech ale cítím v debatě větší otevřenost a vnímám konkrétní návrhy, jakými by se ten problém dal alespoň trošku zmírnit.

Jak konkrétně?

V této fázi jednáme zejména o tom, zda v nějaké formě nevrátit model výpočtu plateb přes příkon. Počítá se, kolik by to stálo a zda by vůbec vláda byla ochotná se k tomu přiklonit. Jak to dopadne, nevím, ale čas nám neúprosně běží. Regulátor by měl vydat cenovou vyhlášku začátkem prosince a pokud bude s vysokými sazbami, firmy vydají nové ceníky na základě známých nákladů a je riziko, že se to v cenách propíše už teď.

Firmy také začnou dělat kroky k optimalizaci nákladů, a to nakonec povede k nižšímu výběru daní.

Co si mám představit pod výpočtem podle příkonu?

Od roku 2014 platil model, že se všichni podílíme na platbách, ale malí spotřebitele platí podle spotřebovaných megawatthodin. Domácnost průměrně spotřebuje mezi dvěma a třemi megawatthodinami a ročně bude platit na podpoře obnovitelných zdrojů kolem dvou tisíc korun.

Stejným modelem platily i malé firmy na nízkém napětí. Energeticky náročné firmy měly jiný vzorec výpočtu, a to podle nastaveného kapacitního odběru. Bylo to i tím, že tyto firmy zase mají daleko víc investic i do vlastních energetických zařízení, transformátorů – a napomáhají tomu, aby byl provoz sítě predikovatelnější.

Takový model, který platil ve většině průmyslových států…

Jenomže Německo teď dělá úplně něco jiného a reaguje i Slovensko, kde firmám od ledna poplatky klesnou. Německo má mít poplatky nulové, nebo jen minimální. Návrh české vlády jde proti tomu úplně opačným směrem.

Když říkáte, že jste na dopad do cen energií upozorňovali již dříve, ještě než čísla zveřejnil regulátor, jak jste k nim došli?

Pro nás to překvapení vůbec nebylo, když jsme viděli návrh státního rozpočtu, kde bylo na podporu obnovitelných zdrojů vyčleněno pouze devět miliard korun. Uměli jsme si to rychle spočítat. A regulátor jen potvrdil to, co jsme už věděli.

Hovořil jsem o tom na strojírenském veletrhu v Brně 10. října, kde jsem přímo ukazoval čísla, o kolik to firmám vzroste, a regulátor o tři týdny později představil téměř totožný návrh.

Kde by ale stát vzal na úlevu od cen energií peníze?

Na minimum, které my žádáme, by byly potřeba jednotky miliard. Při tak obrovském rozpočtu je to v rámci minimální odchylky. Nevidím důvod, proč by se na to prostředky nemohly najít. Pokud se nenajdou, vybere se podle mě na daních méně, než si ministr Stanjura představuje.

Řekl jste zkraje, že řada tuzemských segmentů je v recesi…

Odráží se to ve stavebnictví, kde se projekty zastavily kvůli drahým penězům. Investoři nejsou ochotni jít do projektů, které mají financování s šestiprocentním úrokem. To se promítlo i do souvisejících segmentů, takže je to i o oceli, sklárnách, logistice.

Čekáme, jak velký vliv bude mít německá recese, kde ale cítím mírný optimismus. Když totiž německá vláda vidí, že průmysl má problémy, tak reaguje. Tam to vždy fungovalo tak, že šlo v první řadě o to zabezpečit, aby firmy jely a dávaly mzdy. U nás je to jinak.

Už jsme zmínili i vládní balíček úspor, který má platit od ledna. Jaký bude mít na firmy dopad?

Ten dopad nebude jen kvůli zvýšení daně z příjmu právnických osob o dvě procenta, ale i kvůli změnám v sazbách DPH, daně z nemovitostí. To všechno se propisuje do našich nákladů.

Přistupovali jsme k tomu od začátku konstruktivně a říkali jsme vládě, že máme jen několik konkrétních připomínek. Hlavně zachování podpory zaměstnaneckých benefitů kvůli sociálnímu smíru a pak zachování konkurenceschopnosti firem při nákladech na energie. U benefitů jsme se částečně dohodli, ale u energií jsme se zatím neposunuli nikam.

V pondělí proběhne stávka škol, zdravotníků, ale i pracovníků ve službách a výrobě. Co vy na to?

Několikrát jsme se setkali s odbory a dodnes nechápu, proč stávkují uvnitř firem. Poškodí zaměstnavatele, proti kterým ta stávka principiálně není namířená. Stávkují přece proti krokům vlády. Vtahují nás do toho jako rukojmí. Žádná firma se ke stávce nepřidala, je to záležitost odborů. Ať vyjadřují svůj názor mimo fabriky.

Druhou věcí jsou ale témata, o kterých hovoří. Třeba zrovna o cenách za energie, které zhorší konkurenceschopnost. Tady se tématem shodujeme, ale máme rozdílný přístup. Přestože stále nevidíme výsledek, neustále jednáme a hledáme řešení, kdežto oni jdou do ulic.

Doufám, že jako firmy nebudeme muset k žádným protestům přistoupit a že se s vládou na nějakém kompromisu dohodneme.

Vy tedy také počítáte s možností protestů?

Musím říci, že mě do toho celá řada segmentů a firem tlačí. Abychom jasněji vyjádřili, že tady nastává problém. Věřím, že si ty argumenty vysvětlíme. Není v zájmu nikoho, abychom oslabovali výkonnost českých firem – zvláště v době, kdy naše ekonomika je v Evropě jediná, která neroste.