Prověříme ceny u vybraných potravin, říká šéf úřadu Mlsna

V úterý jste se s ministrem zemědělství Markem Výborným (KDU-ČSL) domlouvali na kontrolách řetězců kvůli jejich cenám po Novém roce. Jak budou vypadat?

Od pana ministra jsem chtěl v první řadě vědět, jak probíhala jeho schůzka s maloobchodními řetězci. Každý interpretoval toto jednání jinak, některé řetězce se dokonce písemně distancovaly od informací, které v mediálním prostoru byly. Ministr mě s průběhem schůzky seznámil a předal podrobný zápis, co kdo z jednotlivých účastníků schůzky uvedl.

Mohlo dojít k porušení zákona?

Především pan ministr, ale i někteří ekonomové a část veřejnosti mají za to, že ze strany řetězců došlo k jednání ve shodě a ke společnému oznámení zdražení po Novém roce.

Zástupci řetězců naopak tvrdí, že pouze upozorňovali na zdražení ze strany dodavatelů. Společné prohlášení o cenovém postupu skutečně může být vyhodnoceno jako protisoutěžní jednání, proto záznam z jednání pozorně prostudujeme.

My jsme dopředu viděli rizika takového setkání a už na jaře jsme na to ministerstvo upozorňovali dopisem. Konkurenti se o cenách spolu bavit nemají, a to ani když je k tomu vyzve ministr.

A co vaše budoucí kontroly?

Bavili jsme se o možnostech, které právní úprava Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dává, abychom mohli vstoupit do trhu a zasáhnout.

Pořád je nutné vnímat, že žijeme v demokratickém právním státě. Nemůžeme ze svého rozhodnutí jít k někomu na místní šetření, aniž bychom měli důvodné podezření o tom, že dotyčný porušuje soutěžní právo.

Ministra jsem nicméně informoval, že máme některé případy, které se budou příští rok otvírat. Monitorujeme situaci jak z hlediska zákona o ochraně hospodářské soutěže, tak z pohledu zákona o významné tržní síle. Díváme se na nejrůznější zákoutí celého vertikálního trhu s potravinami, který zahrnuje zemědělce, potravináře a řetězce. Samozřejmě nemůžeme říct, kam se díváme, abychom někoho nevyplašili.

Nedávno jste řekl, že v posledních letech jste z hlediska soutěžního práva žádné pochybení u řetězců neobjevili.

Udělali jsme velké sektorové šetření, kdy jsme monitorovali trh od roku 2019 až do letošního února. Abychom viděli, jak se celý vertikální řetězec od prvovýroby přes zpracovatele až po maloobchod choval v době, kdy byla konjunktura, a poté, kdy začal covid, energetická krize a ruská agrese vůči Ukrajině.

Potvrdily se naše hypotézy. V pěti komoditách, které jsme zkoumali – mouka, vejce, máslo, mléko a kuřecí maso –, žádný subjekt v té vertikále nemá dominantní postavení. Jsou to trhy středně oligopolní, ne vysoce oligopolní.

Co to znamená?

Pokud se podíváme na porovnání se zahraničím, tak je u nás trh ještě poměrně rozvětvený, protože osm velkých maloobchodních řetězců je v porovnání s členskými státy Evropské unie poměrně dost. Ve Francii nebo ve Skandinávii jsou tři čtyři řetězce, které ovládají devadesát procent trhu. Tak tomu u nás není.

Zároveň se potvrdila naše hypotéza v tom, že všichni dokážou přenášet svoje zvýšené vstupy do svých prodejních cen, a to v celé vertikále od prvovýrobce přes zpracovatele po maloobchodní řetězec.

Až to nakonec zaplatí zákazník…

Někdo to dokáže více, někdo méně, ale všichni prostě tu sílu mají, což se ve finále projeví ve spotřebitelských cenách pro koncového zákazníka.

Proč jsou potraviny u nás dražší než v Německu nebo Polsku a v posledních dvou letech zdražovaly rychleji než jinde?

Byla za tím hlavně vysoká míra inflace a zejména vysoké ceny energií, které v meziročních nárůstech byly u nás jedny z nejvyšších v Evropě. K tomu se musí připočíst poměrně vysoká daň z přidané hodnoty na potraviny. V Polsku je nulová, v Německu sedm procent, zatímco u nás je patnáct procent a od ledna bude dvanáct.

Zároveň se ukazuje, že každý trh s konkrétní komoditou funguje jinak. Pro jejich cenotvorbu žádný univerzální vzorec neexistuje. Stejně tak fungují mechanismy vyjednávání o cenách v celé té vertikále. U některých komodit je to kryto evropským nařízením o organizaci zemědělských trhů, kdy mohou i prvovýrobci v uvozovkách uzavřít kartel, to znamená sejít se a stanovit si cenu a s ní potom jdou vyjednávat se zpracovateli těch potravin.

U kterých komodit to je možné?

Typicky třeba u cukru máte stovky pěstitelů cukrové řepy, kteří jsou takto sdružení. Podle soutěžních pravidel daných EU se mohou sejít a domluvit se na ceně, za kterou budou prodávat zpracovatelům.

Mluví se ale i o dominantním postavení několika cukrovarů. Mimochodem ceny cukru zkoumáte už asi rok…

Zpráva o cukru je už před finálním dokončením.

A co z ní vyplývá?

V Česku máme asi pět cukrovarů. Tento trh je tedy oligopolní. Zaměřili jsme se také na to, co vše se z cukrové řepy vyrábí, a zjistili jsme, že cukr vyrobený pro maloobchodní prodej tvoří marginální část celého byznysu. Drtivá většina směřuje buď do průmyslu, nebo k velkým potravinářským firmám typu Mondelez či Nestlé.

Cukrová řepa se používala i do dezinfekcí v době covidu, což byla unikátní byznysová příležitost, a je logické, že se na tom daly vydělat velké peníze. Cukr je specifický i tím, že je to snad jediný sektor v potravinářství, na který jsou uvaleny emisní povolenky. To znamená, že velké vstupy do cen mají i tato umělá regulatorní opatření.

Často se teď skloňuje slovo oligopoly, kdy trh do značné míry ovládá jen pár velkých hráčů. Znamená to, že trh je málo konkurenční a zákazník je na tom bit?

Vznikl tady mylný narativ, že máme oligopol, a tudíž všechno je špatně. Nutně to tak být ale nemusí. Pokud nedochází ke zneužívání dominantního postavení, velcí hráči na trhu jsou mnohdy schopni jít na mezní spodní hranici ceny, a to z toho důvodu, že mají velkou úsporu z rozsahu.

Když vyrobíte v pekárně sto tisíc housek, úspora z rozsahu je jiná, než když máte tisíc pekáren a každá vyrobí po sto houskách. Logicky náklady na výrobu jedné té housky v diverzifikované struktuře trhu budou vyšší a cenová hladina se bude zvedat.

Takže oligopol sám o sobě není zakázaný a nemusí být nutně ani škodlivý. Je ale potřeba se vždy podívat, jak vypadá, jestli se z některého silného hráče na oligopolním trhu nestal už dominantní. To se může stát hlavně skrze fúzi. U nás ale k žádné významné fúzi v posledních deseti letech, například v oblasti retailu čili maloobchodního prodeje, nedošlo.

Přesto se tržní podíly mění, ne?

Ano a v lednu zveřejníme zprávu, kterou připravujeme s Mendelovou univerzitou, jak se za posledních dvacet let maloobchodní trh proměnil. Mimo jiné se ukazuje, že ten, kdo výrazně přispívá ke změnám tržních podílů v maloobchodě, je spotřebitel.

A to tím, že začíná preferovat určité maloobchodní řetězce, ať už proto, že mu vyhovuje struktura zboží, cenová politika, nebo doprovodné služby. A u některých řetězců je vidět dlouhodobý propad tržního podílu, u některých naopak extrémní růst.

Úkolem vašeho úřadu je pečovat o co nejlepší konkurenční prostředí. Podle mnohých ekonomů ale v řadě odvětví ideální zdaleka není, což situace s potravinami jen potvrzuje…

Můžeme zasáhnout tehdy, pokud by se soutěžitelé ať už v oligopolním trhu, nebo i tam, kde oligopol není, domlouvali na společné obchodní strategii, rozdělovali si trhy, případně si stanovovali cenovou politiku. To je ten okamžik, kdy by porušovali soutěžní právo, a náš úřad je pak má tvrdě potrestat. Samotnou strukturu trhu ale můžete v zásadě jen monitorovat a sledovat, jak se proměňují tržní podíly.

V EU neexistuje žádný trh, na kterém by existovalo dvacet třicet velkých maloobchodních řetězců. Je to naprosto logické, protože zde jsou silné bariéry pro vstup ať už administrativní, nebo ekonomické. To znamená, že nemůžete, když to řeknu lapidárně, start-upem vytvořit dalšího konkurenta na trhu v oblasti maloobchodního prodeje potravin. A postavit nový cukrovar nebo velkokapacitní mlýn? To také prakticky možné není.

Na co se tedy chcete při kontrolách po Novém roce zaměřit?

Určitě zase provedeme sektorové šetření, jako jsme to u některých komodit učinili letos. Nechceme avizovat, u kterých, abychom dopředu někoho nevarovali.

Cílem je udělat objektivní analýzu, abychom zjistili strukturu trhu a případné stopy protisoutěžního jednání. A také abychom ukázali, kdo a jakým způsobem ceny zvýšil a promítl si veškeré náklady ať už reálné, nebo hypotetické do svých marží a kdo nikoliv. A tím rozřešit debatu, která tady probíhá, tedy kdo ceny nejvíc navyšuje, jestli jsou to zpracovatelé, potravináři nebo řetězce.

Do poloviny ledna máte připravit návrh legislativy, která by rozšířila pravomoci vašeho úřadu. Chcete se inspirovat v zahraničí?

Ano, podíváme se na to, jaké účinné nástroje mají soutěžní úřady v Evropě k dispozici.

Problémem, který chceme řešit, je například zpracování velkých dat. Je tady obrovské množství dat, která mají nejrůznější státní instituce k dispozici, ale zákon jim zakazuje je navzájem sdílet.

Pokud bychom měli přístup k některým informacím, které mají jiné státní orgány, mohlo by nám to umožnit snáze zahájit řízení a jít na místní šetření. Lepší správou, sdílením a vyhodnocováním velkých dat můžete také lépe predikovat různé trendy.

Vedle toho chystáme změny pravidel pro povolování fúzí.

Zmínil jste i možnosti zasahovat proti příliš vysokým cenám, můžete to rozvést?

Byl to jeden z námětů ministra Výborného, zda podobně jako můžeme stíhat dominantního soutěžitele za příliš nízké, dumpingové ceny, kdy jimi vytlačuje konkurenty z trhu, můžeme nějak zasáhnout i proti nepřiměřeně vysokým cenám.

Musíme se ale nejdřív bavit o tom, co by mělo být předmětem té regulace. Vysoké ceny nejsou samy o sobě zakázány. Buďto zboží koupíte, anebo ne a jdete k jinému prodejci nebo dodavateli.

A nedochází k porušování zákona o významné tržní síle?

Už jsme zaznamenali některé typy jednání, které jsou zákonem zakázané, a s některými hráči budeme kvůli zneužití významné tržní síly zahajovat správní řízení.

O co například jde?

Jsou to třeba praktiky ne­oprávněného účtování cen za neprovedené nebo nevyžádané služby, různé druhy příplatků, plateb, které subjekt požaduje od dodavatelů, aniž by za ně bylo poskytováno nějaké plnění, a podmiňuje tím realizaci daných dodávek.

Ministr Výborný také z vašeho popudu prosazoval vznik srovnávací aplikace pro potraviny, ale řetězce mu řekly, že spolupracovat nebudou.

Existují cenové srovnávače v Řecku, Rakousku i jinde. V Rakousku spotřebitelé sami vkládají informace o cenách do té aplikace, když chodí po obchodě. V Řecku musí řetězce stanovovat v určitém termínu u vybraných základních potravin maloobchodní cenu a je to vlastně určitý prvek transparentnosti.

Nemůže to ale fungovat na bázi dobrovolnosti. Musíte to uložit natvrdo zákonem, že takovou povinnost obchodníci mají, a ti ji pak musí plnit. Na principu dobrovolnosti by to skončilo někde na půli cesty.

Ke snížení cen přispívá vyšší konkurence. Co pro to může udělat vláda?

Stát má poměrně dost nástrojů. Můžete dávat investiční pobídky, daňové pobídky, můžete vypisovat dotační programy pro to, aby vstupovali noví hráči do selektivně vybraných segmentů trhu. Jde jen o to, jaké priority si stanovíte, kde chcete, aby inovace a vyšší konkurence byly.