Propast ve zdanění zaměstnanců a OSVČ je v Česku větší než v okolních zemích

Velký rozdíl je zejména u OSVČ s vyššími příjmy v kancelářských profesích, jako jsou administrativa nebo informační technologie. Tito podnikatelé mají typicky nižší náklady.

Například při výdělku na úrovni dvojnásobku průměrné mzdy, což odpovídá zhruba 90 tisícům Kč, a nízkých nákladech může OSVČ v Česku odvést až čtyřikrát nižší daně a sociální a zdravotní pojištění než zaměstnanec.

Pro porovnání, na Slovensku odvádějí zhruba jen 2,6krát a v Polsku 1,6krát méně než zaměstnanci. V Německu a Rakousku je pak rozdíl ve zdanění ještě menší.

Některé OSVČ odvádí v Česku státu jen zlomek ze svých příjmů. „Z reálného zisku takový vysokopříjmový OSVČ odvede třeba deset procent. Ve srovnatelných zemích jsou odvody mnohem vyšší, v Německu a Rakousku je to dokonce téměř na úrovni zaměstnanců, tedy čtyřicet a více procent,“ upozornil jeden z autorů analýzy ekonom Petr Vilím.

Zdanění práce u nás podle něj tvoří z 93 procent odvody zaměstnanců, které jsou oproti zahraničí vysoké zejména pro nízkopříjmové zaměstnance, zbytek zdanění práce tvoří odvody OSVČ.

Daňové inkaso od OSVČ podle ekonoma Robina Maialeha neodpovídá ani jejich počtu ani objemu takto vydělaných prostředků. Celkem jde o zhruba 1,15 milionu lidí, z toho 684 tisíc má podnikání jako hlavní činnost, proti zhruba čtyřem milionům zaměstnanců.

I mezi OSVČ jsou ovšem velké rozdíly. „Kupříkladu vysokopříjmové profese požívající výhody vysokých paušálů, které zdaleka neodpovídají reálným nákladům pro výkon činnosti, mají efektivní zdanění zhruba kolem deseti procent, tedy asi čtvrtinu oproti zaměstnancům. Ve státním rozpočtu kvůli tomu ztrácíme nižší desítky miliard korun,“ prohlásil Maialeh.

Dílčím řešením by podle něj mohla být úprava paušálů podle reálných nákladů a zavedení progrese podle výše příjmů. „Snížení daňového zatížení pro nízkopříjmové zaměstnance by kvůli rozpočtovým důvodům mohlo být vyváženo vyšším zdaněním vysokopříjmových OSVČ. Narovnání podmínek mezi zaměstnanci a OSVČ zároveň přispěje k řešení tolik rozšířeného švarcsystému,“ doplnil Maialeh.

Nerovnosti ve zdanění by se měly narovnat například i podle ekonoma institutu IDEA při CERGE-EI Filipa Pertolda nebo Petra Janského z Centra veřejných financí při Univerzitě Karlově. „Ideálně by se mělo jít cestou úpravou výdajových paušálů, aby více odpovídaly skutečnosti,“ řekl Janský.

Například konzultant, který si vydělal milion korun, může uplatňovat výdajový paušál 60 procent, i když ke své práci fakticky potřebuje třeba jen počítač. Z inkasovaného milionu se mu pak daní jen 400 tisíc korun.

„V Česku skutečně panují nepřiměřeně vysoké rozdíly celkových odvodů nejen mezi zaměstnanci a OSVČ, ale také mezi různými profesemi, respektive činnostmi OSVČ,“ konstatoval Daniel Münich z think-tanku IDEA.

Petr Vilím dodal, že pro OSVČ v manuálních profesích s nižším příjmem se míra zdanění už více blíží standardu okolních zemí. „Podle námi sledovaného příkladu řemeslník u nás platí na minimech z pojistného 24 procent z reálného zisku, zatímco v dalších zemích kromě jedné celkové zdanění dělá 32 až 42 procent. Jako zaměstnanec by tento řemeslník u nás odvedl 36 procent z celkových příjmů,“ řekl.

Způsobů, jak nepoměr mezi zdaněním zaměstnanců a OSVČ snížit, je podle Münicha řada. „Určitě k tomu patří i zvýšení daňově-odvodové progrese, tedy snížení odvodů nízko výdělečných zaměstnanců, a třeba nutně není třeba rušit paušální daň,“ míní.

Paušální daň umožňuje hradit daň z příjmů ve výši pouhé stokoruny spolu s odvody na důchodové a zdravotní pojištění v jediné měsíční platbě, a to bez povinnosti podávat daňové přiznání a přehledy. Navíc by měly odpadnout kontroly finančních úřadů.

Paušální daň využívá už téměř 114 tisíc podnikatelů a živnostníků, kteří nejsou plátci daně z přidané hodnoty a jejichž roční příjem z podnikání dosahuje nanejvýš dvou milionů korun.

„Klonil bych se k výrazné revizi paušální daně – ať už výraznému zvýšení, nebo jejímu úplnému zrušení,“ prohlásil Janský.

Zastánci nižšího zdanění OSVČ zdůrazňují, že na rozdíl od zaměstnanců nejsou chráněné zákoníkem práce a nemají nárok na placenou dovolenou.

Podle mezinárodního srovnání je však u nás jejich daňové zatížení fakticky nízké.

„Není to ale jen o dílčí úpravě ve zdanění OSVČ, náš daňový systém vyžaduje kompletní revizi, aby plnil své funkce v 21. století,“ podotkl Maialeh.

V Česku se podle něj neúměrně daní práce, zatímco její podíl na výkonu ekonomiky klesá. „V rámci pracovních příjmů pak daníme neúměrně ty nejnižší, protože ani nevalorizujeme dostatečně slevu na poplatníka, což nám podkopává spotřebu jako nejdůležitější faktor ekonomického výkonu. V důsledku klesá i výběr nepřímých daní,“ upozornil ekonom.