Procházíme obdobím devalvace sbírek, říká ředitelka Fóra dárců

Jak se letos vyvíjí dárcovská činnost Čechů, jejich příspěvky na dobročinné účely?

Bohužel v letošním roce zaznamenáváme zpomalení sbírkového tempa. Existuje samozřejmě celá řada velkých, mediálně známých sbírek, které získávají velkou podporu. Ale lidé v posledních dvou letech, jak kvůli inflaci chudla populace, v našich průzkumech vyjadřovali obavu, že nebudou moci darovat tak jako dříve. A letošní předběžná čísla to potvrzují.

A nepohnuly s ochotou přispívat na dobročinné účely zářijové povodně? Podobné katastrofy většinou vyvolávají vlnu podpory.

Lidé posílají peníze, posílají dárcovské esemesky, podporují prostřednictvím benefičních koncertů, ale to tempo není takové, jak jsme byli v posledních letech zvyklí. Třeba při tornádu na Břeclavsku a Hodonínsku v červnu 2021 nebo po útoku Rusů na Ukrajinu v únoru 2022 nebyl problém nasbírat desítky milionů za necelý týden a lidé, ale i firmy, se v charitě téměř předháněli. Nyní se ty desítky milionů scházejí mnohem pomaleji.

Samozřejmě, sbírky nekončí. Škody jsou enormní, v postižených oblastech to často vypadá jako ve válečné zóně, takže bude zapotřebí hodně pomoci nejenom dobrovolnické, ale i věcné a finanční. Ale to tempo prostě není takové, jaké bývalo. A je otázka, jak se bude dále vyvíjet.

O jakých číslech, pokud jde o velikost dárcovského trhu, vlastně mluvíme?

Konkrétní údaje, kolik se letos věnovalo, budou v listopadu. Čekáme ještě na data z finančního ředitelství. V roce 2023 ale lidé a firmy oficiálně darovali kolem deseti miliard korun. Samozřejmě nejsou evidované příspěvky, kdy třeba někdo na ulici dá dvacetikorunu bezdomovci nebo pomůže sousedovi v nesnázích napřímo.

Jsou vedle ekonomické situace některých domácností i jiné příčiny toho, že lidé méně darují?

Určitě k tomu přispívají otázky, které bohužel vznikají s některými neprofesionálně provedenými sbírkami. V posledních dvou letech také bylo policií odhaleno několik podvodných gangů, které se údajně věnovaly charitě, a pak se ukázalo, že jde o organizovaný zločin, což sbírkové prostředí negativně dost ovlivňuje.

O jaké gangy šlo?

Byl to například moravskoslezský gang, který obvolával seniory a za pomoci dojemných lidských příběhů, jež ale byly fiktivní, z nich tahal peníze. Během asi tří let z nich takto dostal kolem dvaceti milionů korun. Dokonce měl i webové stránky, kde předstíral, že se jedná o nadační fond.

A nedávno skupina lidí pod hlavičkou nadačního fondu JSME LIDÉ organizovala falešnou sbírku na pomoc Ukrajině. Vybírala peníze do kasiček, které pak organizátoři používali například na své cestování.

Jak se takovým podvodům bránit?

Předně bych řekla, že je tu dlouhodobě vysoká úroveň dárcovství. Lidé jsou i díky dárcovským SMS zprávám a sbírkám renomovaných nadací zvyklí důvěřovat. Neptají se, kdo je za tou kterou sbírkou, kdo ji pořádá, jestli ji opravdu potřebuje a jestli neexistuje jiné řešení.

Což je důležité už proto, že se v posledních letech objevily platformy pro darování – ale část lidí využívá třeba i transparentní účty – a založit sbírku je snadnější než kdy dříve.

Někdy koneckonců ani za nepotřebnou sbírkou nemusí stát zlý úmysl, ale třeba jen neznalost. Já jsem se třeba ve své praxi setkala s lidmi, kteří jsou hrozně fajn a mysleli to dobře, ale chtěli uspořádat sbírku na benefiční koncert. Tedy na něco, co by samo mělo charitu generovat. Proto je lépe se napřed poradit třeba s nějakou nadací.

Dobře, ale jak se vyhnout těm vysloveně podvodným?

Asi základní věc je podívat se na webové stránky ministerstva vnitra, kde seznam veřejných sbírek najdeme v sekci služeb pro veřejnost, případně se doptat na podrobnosti sbírkového portálu, kde probíhá.

A jak reagovat, když mě někdo osloví na ulici?

Měl by předložit povolení od magistrátu nebo příslušného krajského úřadu a podrobně upřesnit využití vybíraných peněz, na co konkrétně jdou, pro koho je vybírá. Také by se lidé neměli nechat ovlivnit dojemnými řečmi nebo sugestivními otázkami. Například: Chcete pomoci nemocným dětem? To je špatně postavená otázka, na kterou se špatně odpovídá, že ne, a je nefér od toho, kdo vybírá peníze. Staví dárce do naprosto nekomfortní situace, protože bychom těžko hledali někoho, kdo nechce pomoci nemocným dětem.

Dárcovství by měl být vyrovnaný partnerský vztah. Každý by si měl vybrat, na co chce a na co nechce přispět, co mu osobně dává a nedává smysl. Lidé by se neměli nechat ovlivnit dojemnými řečmi a měli by se rozhodovat pragmaticky, protože i špatně darovaná stokoruna je může do budoucna od podpory odradit.

Někde jsem zaznamenal povzdech jednoho člověka, že vždycky rád přispěl, ale poslední dobou je kolem něj těch sbírek tolik, že je z toho unavený. Je jich moc?

Naprosto souhlasím. Přijde mi, že procházíme obdobím až jakési devalvace sbírek. Jak je jednoduché je uspořádat, tak se v tom může řada lidí špatně orientovat.

Sbírka se kolikrát pořádá na věci, na které to není potřeba, nebo se v ní vybere mnohem více peněz, než bylo zamýšleno, a ty potom nejsou vyúčtovány. Například není řečeno, že byly využity na jiný dobrovolný účel.

Každá sbírka by měla mít podrobné vyúčtování, na co konkrétně byly dané peníze použity, komu pomohly.

Jak se vlastně na sbírkové činnosti podepisuje skupinové financování různých projektů? Viděl jsem jednou, že někdo vybíral peníze na to, aby si mohl otevřít hospodu. A pro mě trochu neuvěřitelně je tímto způsobem získal.

S rozmachem crowdfundingu, kdy se vybírá třeba na natočení filmu nebo vydání knihy, se stírá rozdíl mezi tím, co je, a co není sbírka. Je rozdíl mezi charitativní nebo veřejně prospěšnou sbírkou a skupinovým financováním.

Jsou portály jako Hithit nebo Startovač, kde je řada veřejně prospěšných projektů. Avšak ne vždy je nutné investovat do čistě podnikatelských záměrů. Jasně, něco jiného je, pokud přispějete třeba kamarádovi. Ale v dalších případech by to mělo přinášet něco nového nebo aspoň částečně společensky významného.

Nedávno vzbudila emoce sbírka na tragicky zesnulého vysokoškolského pedagoga a psychologa, kde organizátoři na jeho rodinu chtěli vybrat deset milionů korun, což mnoha lidem přišlo přehnané…

Dárci tím byli rozčarovaní a ptali se nás, jestli s tou sbírkou máme nebo nemáme něco společného. Zaznamenali jsme rozpaky a negativní reakce. Právě toto byla bohužel zjevná neprofesionalita při její přípravě. Mělo by totiž být vždy jasné, na co konkrétně peníze jsou, jaká je společenská potřebnost.

Za sbírkou by neměl stát jen dojemný příběh, ale i jednoznačné opodstatnění, proč chci danou částku, na co ta která část bude využita a zda nejsou jiné možnosti, jak peníze získat. A je nutné brát i ohled na to, zda není pro daný účel zvolená částka prostě psychologicky příliš vysoká.

Když se totiž podíváme na to, jak vypadají reální dárci, jsou to mnohdy ne úplně nejbohatší lidé. Většinou patří mezi běžné příjmové skupiny. Celá řada důchodců podporuje dlouhodobě ze svých důchodů věci, které jim dávají smysl. A v situaci, kdy se člověk kolikrát rozhoduje, co si pořídí, jestli si ušetří nějakou stokorunu, anebo jestli ji věnuje na dobrou věc, může vzniknout velice rychle rozčarování.

Snižuje to potom ochotu lidí darovat do budoucna. Nejvíce to pak odnášejí organizace a projekty, které v malých městech pomáhají třeba handicapovaným a které jinak peníze neseženou.