Článek
Co zprvu vypadalo jako nepříliš významná nehoda, se ukazuje být problémem, který ovlivní velké firmy v několika státech i desetitisíce cestujících. Železniční Gotthardský úpatní tunel, který proráží Alpy v centrálním Švýcarsku a s délkou přes 57 kilometrů je nejdelší na světě, zůstane pro osobní dopravu uzavřen několik měsíců.
Ve čtvrtek 10. srpna v tunelu vykolejil nákladní vlak převážející mj. automobily. Při nehodě nebyl nikdo zraněn, nicméně škody jsou značné a po bližším ohledání místa musely švýcarské státní dráhy (SBB) korigovat původní optimistický odhad zprovoznění: tunel bude pro osobní dopravu „pravděpodobně uzavřen po několik měsíců“.
Švýcaři odsouhlasili uhlíkovou neutralitu, alpské ledovce to ale nespasí
Od příští středy, 23. srpna, budou moci tunelem opět projíždět nákladní vlaky, ale jen po jedné koleji, a tedy ve snížené kapacitě. To znamená velký problém pro mnoho firem převážejících zboží z Německa či Nizozemska do středomořských přístavů a opačně. Podle údajů SBB loni Gotthardský úpatní tunel v loňském roce obstaral asi 60 procent železniční nákladní dopravy skrze Alpy.
Stopka pro osobní dopravu vyplývá z toho, že při jednokolejném provozu by v případě dalšího problému nebylo možné dodržet evakuační trasy. Soupravy s cestujícími proto budou muset použít tzv. starý Gotthardský tunel (délka 15 km). To ovšem cesty na trase Curych–Milán dopravcům prodraží a cestující stráví na cestě asi o 40 minut více.
Klíčová součást železničního „pavouka“
Výstavbu Gotthardského úpatního tunelu Švýcaři schválili v roce 1992 referendem, zprovozněn byl na konci roku 2016. Náklady na stavbu v celkové výši 12,2 miliard švýcarských franků (v době otevření téměř 300 miliard korun) se podařilo dodržet, částka se průběžně navyšovala pouze o inflaci. Za běžného provozu projede tunelem denně asi 300 vlaků.
Kolem Bratislavy postaví nejdelší slovenský tunel
Gotthardský úpatní tunel je klíčovou součástí rozvoje švýcarské železniční sítě nazvané BAHN 2050. Cílem je pomocí velkých infrastrukturních projektů zkrátit cestovní doby, převést většinu přepravy nákladů na železnici a tím výrazně snížit uhlíkovou stopu i zátěž ze silniční dopravy na města a obce.