Pro tuto zemi je jádro nejlepší, tvrdí nová ministryně průmyslu

Na brzká vstávání si zvykám těžce, to říkám zcela na rovinu. Jsem typ sova, vydržím vzhůru do dvou hodin ráno, a když pak musím v pět hodin vstávat, tak je to těžké. Rozumím ale tomu, že den je krátký, a proto pan premiér začíná takhle brzy.

Už jsem to víceméně udělala. Poslední velká firma je v řešení, jedná se o velkou firmu, takže celý proces je trochu komplikovanější. V malých firmách, kde jsem měla investice a podíly, tam už minimálně nejsem statutárním zástupcem. Ani jedna z těchto firem není dodavatelem do státní správy a nečerpá žádné dotace, takže ani v tom není problém. Moji největší firmu U přebírá můj syn, takže bych řekla, že moje rozhodnutí jít pracovat na ministerstvo má pro mě nakonec jeden absolutně pozitivní význam, protože můj syn se převzetí firmy léta bránil a teď na to přistoupil. A mě to hrozně těší.

Svými prioritami se netajím, je ale otázka, jak moc budu mít sílu je prosazovat ve vládě. Ministerstvo je, podle toho, jak mluvím s kolegy, připraveno mi s mými prioritami pomáhat. Vláda je ale koaliční a bude tam vždy nějaká míra hledání společného řešení. Priority jsou poměrně jasné. Jednak jsou to úkoly, které vyplývají z dlouhodobých strategií, jako je Státní energetická koncepce, kdy má ministerstvo v gesci projekt rozhodování o dostavbě jaderných bloků. V souvislosti s energetickou sekcí jsou to zase třeba podíly obnovitelných zdrojů na výrobě energií. Pak to jsou věci, které jsou nové a principiálně se s nimi osobně velmi ztotožňuji. Jde o digitalizaci, podporu moderních technologií, a to jak v rámci státní správy, tak při vytváření podmínek pro podnikatelské prostředí.

Už za mého předchůdce Tomáše Hünera vznikla nová sekce, kterou nyní uvádíme do života. Jmenuje se Průmysl 4.0, ale já bych to nazvala jinak a už se bavíme o tom, jak to přejmenovat. Jde totiž hlavně o digitalizaci a využití technologií k tomu, abychom vytvářeli dobré podmínky pro podnikatelské prostředí v České republice.

To považuji za opravdovou prioritu, protože digitalizace pochopitelně bude mít velmi silný dopad na snižování administrativní zátěže. Potřebujeme eliminovat množství dokumentů a požadavků, které jsou na podnikatele kladeny, hledat cesty, jak jim podnikání zpříjemnit. Minimálně v tom, že nebudou muset obíhat úřady, dokumenty budou dostupné a bude je možné vyřídit prostřednictvím internetu.

Bez diskusí určitě Estonsko. Tuto zemi docela dobře znám, protože jsem tam pracovala na různých projektech. Vložili do toho obrovskou energii porevolučního entuziasmu, kdy se spoustou věcí pohnuli výrazně rychleji. Bylo to také tím, že na počátku tam neměli tolik byrokracie. Navíc v zemi, která má 1,5 miliónu obyvatel, se to dělá daleko snáze než ve větších zemích.

V tomto směru respektuji, že padlo rozhodnutí, které hodnotím jako víceméně politicky konsenzuální. Jedna vláda jej připravila a druhá vláda v jiném složení přijala. Myslím si, že na koncepci je nejdůležitější právě tento konsenzus, že se nebudeme neustále dohadovat. Bavíme se totiž o strategii na desetiletí, která nemá jepičí život současných vlád. Proto to respektuji, jsem ráda, že alespoň nějaká strategie je takto schválená. Nechci vést diskusi o tom, zda se mi líbí výstavba jaderných bloků nebo jestli bych preferovala nějakou jinou. Došli jsme k závěru, že pro tuto zemi je to vhodná varianta, a na tom bych si dovolila trvat.

Harmonogram je podle mého názoru poměrně jasně dán. Do konce roku musí v určitých oblastech padnout rozhodnutí. Časové úseky musíme naskládat tak, abychom se dostali do cílového termínu v roce 2032. Do konce roku musíme rozhodnout o zahájení tendru. Ještě je ale zapotřebí udělat jednu věc, a v tom se ne úplně shoduji s tím, co zde bylo připraveno, a řešíme to společně s ministerstvem financí. Do celého rozhodovacího procesu budeme muset zapojit naši pozici v Bruselu ve vztahu k veřejné podpoře, která dříve nebyla úplně vnímána jako klíčová. Ukazuje se ale, že klíčová být může. Už při hledání finančních modelů se musí počítat s tím, co je veřejná podpora, aby teoreticky jsme měli jistotu, že nám potom Evropská komise nebude dělat problémy. Tam bychom mohli narazit a bylo by to až ve chvíli, kdy by se třeba musela revokovat celá předchozí práce.

Ano, jedná se o garanci státu při výstavbě, ve světě není postaven jediný blok, který by byl bez nějaké účasti státu, souvisí s tím potom třeba i garance výkupních cen. Pan premiér má relativně jasno, jaký model by chtěl připravit, ale má ještě nějaké věci, které je do něj potřeba zahrnout.

Řekla bych, že existuje jen jedna preferovaná varianta. Ta druhá je jen teoreticky záložní variantou. Preferuje se, aby dostavbu udělal ČEZ. Víme ale, že máme problém s minoritními akcionáři a celý proces nemusí být tak jednoduchý, jak na první pohled vypadá. Založení dceřiné společnosti, která by výstavbu financovala, znamená řešit dividendovou politiku ČEZ, což má dopady do státního rozpočtu a další konsekvence. Je třeba zjistit, za jakých podmínek je tato varianta realizovatelná, zda neexistují takové omezující podmínky, které by ji odsunuly a musela by se hledat varianta jiná.

Z Bruselu jsme dostali doporučení, ať se podíváme na model, který je realizován v Paksi. Víme ale, že Rakousko se kvůli tomu soudí, a nevíme, jak ten soud dopadne a zda nebudou muset nakonec být nastaveny jiné podmínky. Každá taková výstavba je jak volbou investorského modelu, tak i vlastní realizací originální. Nelze jen vzít jeden případ a udělat to stejně. Pokud bychom čekali na rozhodnutí soudu, zda maďarský model odsouhlasí, může to trvat dalších deset let.

Musíme se bavit o tom, za jak velký blok se cena uvádí. Jednotlivé dodavatelské firmy stavějí bloky různé výkonnosti a od toho se odvíjí cena. Cena rovněž souvisí s technologií. Ani technologie není všude univerzálně využitelná. Když nyní padne rozhodnutí a bude tendr, tak postavíme téměř deset let starý blok. U takto technologicky náročných celků není diskuse o ceně tolik důležitá. Z mého úhlu pohledu bych se hlavně dívala na to, kdo to vůbec je schopen postavit a kdo je schopen dodržet sjednané termíny. Víme, že všechny rozestavěné elektrárny jsou v hlubokých skluzech a je to tím, že se všude staví originál a nedá se z velké části využít něco, co už je hotové.