Přibude oranžových kontejnerů, obce začnou povinně odebírat textil

„V současnosti není separace textilu povinná. V černé popelnici se smísí s ostatním odpadem, a tak se možnost recyklace výrazně snižuje. Až bude mít každá obec vlastní sběrné místo, bude jednodušší textil separovat,“ řekl ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

V Česku se podle něj ročně vyhodí okolo 180 tisíc tun textilu, který tvoří čtyři procenta odpadu v černých popelnicích. Jeho objem se přitom zvyšuje.

„Stojí za ním zejména levná produkce spojená s vysokou spotřebou nejen oblečení, ale i zdrojů. Není na něj přitom kladen žádný třídicí nebo recyklační cíl, takže se stal černým pasažérem odpadového hospodářství,“ dodal David Surý, vrchní ředitel sekce ochrany životního prostředí na ministerstvu.

Obce by podle Surého k separovanému sběru textilu měly přistupovat stejně jako nyní k plastům, sklu, kovům nebo papíru. „U větších měst doporučujeme rozmístění sběrných nádob v ulicích, u těch menších je možné zřídit odběrné místo na sběrném dvoře nebo využít pytlový sběr,“ poznamenal.

V současnosti funguje jen dobrovolný sběr textilu, který provozují neziskové organizace i soukromé firmy. Vedle starých látek, oblečení a bot se týká i polštářů či přikrývek. Obsah kontejnerů, kterých je nyní asi deset tisíc, převážejí do třídicího centra, kde ho rozdělí. Použitelné oblečení putuje například do charitativních obchodů nebo přímo k potřebným lidem.

Podle dřívějších vyjádření ministerstva se bude moci každá obec rozhodnout, zda bude pokračovat ve spolupráci s některým ze současných provozovatelů charitních a komerčních sběrů, nebo se vydá vlastní cestou. Sběr textilu by ale měl být oddělený.

Ministerstvo ještě zvažuje i příjem ve vybraných prodejních místech, jako je tomu dnes u sběru elektroodpadu nebo baterií.

Využít rovněž půjde takzvaná re-use centra, jež se vyskytují na sběrných dvorech. Tam mohou lidé přinést věci, pro které již doma nemají využití, a dát jim tak šanci na druhý život.

Kromě textilu se nabízí například nábytek, hračky nebo drobné elektrospotřebiče.

Zřizování center tohoto typu může podle úřadu pomoci obcím snížit náklady na odstraňování odpadů a nakupující ušetří peníze. Výhodou je i vznik pracovních míst v takových provozech.

Část poplatků spojených s výdaji na recyklaci materiálů, jako jsou sklo či plast, momentálně platí prodejce anebo výrobce. Někdy se poplatek rozdělí mezi oba subjekty. Stejný princip by se nově mohl týkat také textilního oblečení.

Poplatek se tedy pravděpodobně odrazí v cenách produktu pro zákazníky. Konkrétní suma zatím stanovená není. Například ve Francii však činí v přepočtu zhruba korunu za každý kus prodaného oblečení, takže tam při prodeji 288 milionů kusů vyberou stejnou sumu peněz.