Přeplácejí 4500 Kč ročně. Domácnosti často nevyužívají nízký tarif, i když mají nárok

„Přichází tak o 4500 korun,“ sdělil Novinkám obchodní ředitel společnosti epet Roman Šmíd.

Například u ČEZ se smlouvou na dobu neurčitou nyní u nejběžnější distribuční sazby zákazníci platí 7,68 Kč za kilowatthodinu, ale u tarifu pro topení elektřinou je to 6,25 Kč ve vysokém a 5,88 Kč v nízkém tarifu. Rozdíl na jedné kilowatthodině je tak 1,80 Kč, což při spotřebě několika megawatthodin znamená rozdíl v tisících korun ročně.

„Zákazníci s běžnou sazbou, kteří si nainstalují třeba tepelné čerpadlo a nezmění si distribuční sazbu, pak platí zbytečně víc. V silové elektřině není až tak velký rozdíl, ale zásadní rozdíl je v platbě za distribuci, který dosahuje až tisíc korun za megawatthodinu,“ řekl Novinkám Šmíd.

Nárok na nízký tarif mají podle Šmída rodiny, které vlastní bojler, elektrické topení, tedy například elektrokotel, podlahové vytápění nebo přímotop. Získat ho mohou i domácnosti s akumulačním vytápěním nebo pokud vlastní elektromobil či tepelné čerpadlo. Jedná se o statisíce domácností v Česku.

Ušetřit se dá i tím, že se domácí spotřebiče, které „žerou“ nejvíc proudu, spouští právě v hodinách, kdy je nízký tarif aktivní. Ovšem takto přizpůsobuje provoz svých spotřebičů méně než třetina domácností. Ty nejčastěji v této době podle průzkumu, který pro společnost epet na reprezentativním vzorku 1027 respondentů ze všech krajů Česka provedla agentura Ipsos, zapínají bojlery, pračku a elektrické vytápění.

Nízký tarif trvá podle zvolené distribuční sazby osm až dvacet dva hodin denně, Časy, kdy platí, najdou zákazníci na stránkách svého distributora. Potřebují k tomu zadat číslo elektroměru. Není to souvislá doba, ale je v rámci dne rozdělena na čtyři části. Tedy když má zákazník nízký tarif dvacet hodin denně, ten vysoký platí čtyřikrát po hodině během dne.

A co je třeba pro změnu sazby udělat? Když si domácnost pořídí elektrický bojler, dodavatel elektřiny to nepozná. Zákazník tedy musí dodavatele požádat o změnu sazby. Formuláře lidé najdou na webových stránkách dodavatelů.

Distributor k tomu většinou vyžaduje revizní zprávu. Je tedy nutná návštěva revizního technika, který podle Šmída zprávu vytvoří za poplatek ve výši 1000 až 1500 korun. Zprávu je pak třeba poslat dodavateli. Ten dokumenty předá distributorovi. Pokud má domácnost běžný elektroměr, nainstaluje se nový, který měří odběr ve vysokém a nízkém tarifu. Celé to lze zvládnout do tří týdnů.

Lidé podle průzkumu nepovažují nízký tarif za výhodný, protože se v poslední době zmenšily rozdíly v platbách za silovou elektřinu mezi vysokým a nízkým tarifem.

Zatímco dříve to bylo třeba 500 korun za megawatthodinu, v současnosti je to jen něco přes sto korun. Platí ale, že se v nízkém tarifu platí mnohem méně za distribuci.