Možnosti zkrocení cen energií

V úvodu oba hosté připomněli slova ministra spravedlnosti Pavla Blažka, že společenská situace a atmosféra jsou pravděpodobně nejdramatičtější od roku 1989, a pokud se nevyřeší krize v energetice, tak je ohrožen politický systém této země. Podle obou jeho slova nejsou nijak nadsazená.

„Není to vůbec nadsazené a je dobře, že to vůbec někdo z členů vlády řekl. Je to realistický popis situace, jsme svědky bezprecedentního růstu ceny tak důležité komodity, jako je elektřina,“ reagoval na Blažkova slova Skočdopole. Pouze ho překvapilo, že realistický popis situace přinesl ministr spravedlnosti, a nikoliv premiér.

Naopak Mikulecký tím překvapen nebyl, protože považuje ministra Blažka za jednoho z mála členů vlády, který je skutečným politikem, tedy člověkem, jenž dokáže vnímat nálady ve společnosti a není odtržen od běžného života.

Tak jak se oba hosté shodují v názoru, že extrémní ceny energií budou mít obrovský dopad nejen na domácnosti, ale i na průmysl, liší se naopak v názoru na možnosti, které má vláda k dispozici k řešení krize.

Skočdopole upozornil, že jsme svědky „neuvěřitelného odlivu peněz do kapsy málo početných výrobců energie“. Podle Mikuleckého však z toho profitují i banky, překupníci a spekulanti.

„Vláda, ať je pravicová, nebo levicová, v takto vypjaté mimořádné situaci, která je výsledkem válečného konfliktu v Evropě, musí sáhnout k něčemu bezprecedentnímu – z mého pohledu je to jednoznačně zastropování cen energie,“ řekl k řešení Skočdopole.

„Trh se vychýlil ze všech norem, jež je volný trh zvyklý uznávat, a úlohou státu nemůže být nic jiného než do trhu vstoupit invazivně a ceny zastropovat. Je to jediné možné, snadné, a dokonce nejlevnější řešení, jak se se situací vypořádat.“

Skočdopole navrhl i mechanismus, kdy by se z tvorby cen elektřiny vyňala elektřina vyráběná z plynu. Vysvětlil i proč: „Výroba elektřiny z plynu je nejdražší a cena elektřiny se tvoří podle nejdražšího zdroje. To je zdroj, který se zapíná nejpozději, v době největší poptávky.“

Skočdopole navrhl stanovit cenu, aby se vyplatila i při výrobě z uhlí, kde se musí platit za emisní povolenky.

Mikulecký je proti zastropování cen elektrické energie, protože ta se musí zaplatit. Za řešení nepovažuje ani zestátnění ČEZu nebo získání plné státní kontroly nad jeho výrobní částí, protože by z toho nyní profitovali hlavně minoritní akcionáři.

Kromě vyřazení elektrické energie vyrobené z plynu z obchodování vidí následující možnosti. „Jedna z cest je zrušení nebo minimálně zmrazení emisních povolenek.“ Podle něj se zvrhly a staly se nástrojem pro investice, na kterých se dá spekulovat a na nichž se dá vydělávat.“ Mikulecký taky upozornil na fakt, že velká část emisních povolenek skončila v rukách Ruské federace a jí spřízněných subjektů.

Skočdopole ale upozornil, že emisní povolenky se nyní podílejí na ceně jen minimálně, sice stouply na 90 euro, což je mnohem více než dříve, ale cena energie kontrahovaná na první kvartál je nad tisícem eur za megawatthodinu. Mikulecký ale upozornil, že stát si na příjem z jejich prodeje zvykl.

Mikulecký upozornil na ještě jednu možnost, pokud by předchozí kroky neměly zásadní vliv na koncovou cenu elektřiny v ČR, a tou je přistoupit k omezení obchodování s elektřinou, včetně té, kterou již výrobci prodali, ale dosud nedodali zahraničním odběratelům. Stát by mohl zakázat vývoz energie a rozhodnout, že „v době nouzového stavu jsou energie strategická surovina, které není možné exportovat.“

Zmínil, že ČEZ nemůže dodávat energii na domácí trh a nedodat ji nasmlouvaným odběratelům, protože by čelil ohromným pokutám. Skočdopole uvedl, že dopředu má nasmlouván export tři čtvrtin výroby.

Oba se vyslovili proti zavedení sektorové daně nebo daně z mimořádných nebo nezasloužených zisků. „To nebude fungovat,“ upozornil Mikulecký. Vždycky, když budeš chtít někoho nadměrně zdanit, tak ten se tomu bude chtít bránit a nějaký nástroj najde.“ Uvedl, že u bank by to mohly být vyšší odvody zahraničním bankám, které je vlastní.

Skočdopole varoval, že zásah do daňového systému je závažnější než zásah do cenotvorby elektřiny. Domnívá se, že „efektivita výběru této windfall daně by byla malá“. Přiznal, že to ale zní hezky, že se bohatým něco vezme.

V rámci diskuse se dostalo i na důvody, které Evropu do dnešního stavu závislosti na Rusku a vysokých cen energií dovedly. Nerealistickou politiku Evropské komise v tlaku na snižování emisí CO2 i za cenu decimace vlastní ekonomiky, vlivové operace Ruska prostřednictvím řady evropských organizací, které navenek vystupují jako ekologické, ale i problematický vliv německé politiky a politiků na evropské energetické koncepty.

Mikulecký uvedl, že jde o klasický případ naběhnutí na vidle. „EU ty vidle vytvořila, dala je Rusům do ruky a EU si na ně naběhla. Závislost jsme na ruském plynu nikdy neměli tak vysokou.“ Uvedl, že jde o dlouhodobý problém. Připomněl, že když se stavěly v osmdesátých letech plynovody do Evropy, tak se to Američanům nelíbilo. Reagan namítal, že Evropa požaduje přítomnost amerických sil v Evropě, aby ji chránila před SSSR, a současně ho ekonomicky vykrmuje.

Skočdopole s odstupem dodal: „Je neuvěřitelné, co jsme byli ochotni přehlížet.“ K současné situaci uvedl: „To je vydírání, jsme vydíráni agresorem.“

Přestože v celé debatě se Skočdopole i Mikulecký rozcházeli v celé řadě názorů, našli shodu v tom, že současná situace na trhu cen energií má závažný dopad na ekonomiku Evropské unie a bez razantních zásahů dosud váhajících politiků může ohrozit sociální smír, soudržnost Evropy, NATO, ale i podpory Ukrajině, která čelí Ruské agresi. Což bude logický důsledek, protože podle obou je pro každého člověka přirozené v krizových situacích řešit přežití sebe a svých blízkých. Evidentně nyní se skutečně láme chleba v tom, zda EU bude jen spolek do „dobrého počasí“, nebo se bude schopna postarat o své členy i v časech krize.

Tento stručný souhrn postihuje pouze nejzásadnější body diskuse, pro získání všech souvislostí doporučujeme čtenářům poslech podcastu.