PŘEHLEDNĚ: Co přesně obnáší plynová dohoda v EU

Ještě předtím, než se ministři na plynové úspoře a solidaritě dohodli, ozývaly se z Bruselu hlavně negativní ohlasy směrem k návrhu a příliš se nepředpokládalo, že se dohodu skutečně podaří uzavřít. Podle analytiků se tak pro české předsednictví jednalo o velký úspěch.

Důležité bylo, že ostrovní a jihoevropské státy dostaly určité výjimky s ohledem na jejich geografickou polohu a energetický mix.

Klíčovým bodem, díky kterému nakonec plynová dohoda prošla, je nicméně hlavně skutečnost, že spuštění krizového mechanismu povinných úspor zůstane v rukou členských států (Rada EU), a nikoliv Evropské komise.

Je třeba také zmínit, že plynová dohoda neobsahuje žádná konkrétní nařízení typu „ve veřejných budovách se smí topit jen na 19 stupňů“. Konkrétní opatření jsou v rukou každého státu a nepodléhají žádnému nařízení z EU.

Vzájemná solidarita ze strany unijních zemí je pro Českou republiku klíčovým prvkem v celé dohodě. Do ČR totiž vede plynové potrubí jen z Německa, na kterém jsme tím pádem zcela závislí.

Za normálních okolností, tedy před vznikem plynové dohody, mohl hrozit scénář, v němž by se Německo mohlo rozhodnout, že by si v případě nedostatku český plyn ponechalo a do Česka ho neposlalo.

S nynější dohodu v EU by k tomu ale dojít nemělo. „Pokud by Česko nemělo dostatek plynu na vytápění škol a domácností a Německo by mělo stále dost plynu na pohánění průmyslu, tak Německo by mělo pomoci a svůj průmysl by muselo utlumit na úkor českých domácností a škol,“ vysvětlila minulý týden v podcastu Novinek Zbytečná válka šéfredaktorka serveru EURACTIV.cz Aneta Zachová.

Ostatně český ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela (za STAN) už 11. července se svým německým protějškem Robertem Habeckem v Praze podepsal memorandum o solidaritě v otázce energetické bezpečnosti.

Hlavním bodem plynové dohody je úsporné chování členských zemí EU. To spočívá v tom, že každý stát by se měl snažit ušetřit 15 procent plynu oproti zimní spotřebě za posledních pět let.

Úspory jsou zatím na dobrovolné bázi, nicméně v případě mimořádné situace, jako je například úplné zastavení ruských dodávek plynu do Evropy, se úspory stanou povinné.

Spustí se takzvaný krizový mechanismus a všechny státy budou muset 15 procent své spotřeby uspořit, „aby bylo dostatek plynu pro školy, nemocnice, domácností, a to třeba i na úkor průmyslu“, dodala Zachová.

Aktivace krizového mechanismu povinných úspor, jak už jsme zmínili výše, není oproti původnímu návrhu v rukou Evropské komise, nýbrž v rukou samotných států.

Přesněji řečeno, musí tento návrh schválit kvalifikovaná většina členských států, což je minimální 15 unijních států.