Článek
V hlavním městě je nyní místní koeficient stanoven na celostátně nejnižší možnou úroveň jedna, platí na celém území města bez rozdílu. Praha v souladu s požadavkem starostů navrhuje zvýšení na úroveň dvě z pětibodové stupnice.
Radnice by si podle návrhu vyhlášky stanovily také výši velikostního koeficientu, který je nyní stanoven na 5. Ve vyhlášce je v základní variantě velikostní koeficient stanoven na poloviční hodnotu 2,5. Takové nastavení neutralizuje zvýšení místního koeficientu. Radnice se budou moci rozhodnout, zda přijmou navrženou hodnotu, nebo zda ji zvýší, nebo sníží na hodnotu dva. V případě zvýšení ji mohou stanovit na maximálně pětku.
Na radnici nyní bude záležet, zda se obyvatelům daň zvýší, zůstane stejná, či dokonce sníží. Řada městských částí využije příležitost ke zvýšení daní. Například Praha 7 chce zachovat koeficient 5, Praha 11 jej chce nastavit na 4,5. Místní tedy na dani zaplatí dvojnásobek nebo skoro dvojnásobek.
„V běžném bytě zaplatíte dnes daň třeba 1000 korun za rok. To znamená, že nově byste zaplatili třeba 2000 korun,“ popsal nedávno na příkladu náměstek primátora Petr Hlubuček (STAN).
Celý výnos daně z nemovitosti v plné výši míří do rozpočtů městské části. Změnu dlouhodobě požadují starostové městských částí. Podpořilo ji 53 z celkem 57 městských částí. Zastupitelé argumentují, že zvýšení daně nemusí znamenat také zdražení bydlení, pokud vybrané peníze například investují do výstavby obecních bytů.
Komerční koeficient, který ovlivňuje výši daně u komerčních nemovitostí, zůstane podle návrhu vyhlášky na hodnotě 1,5.