Pracovat 16 hodin denně nechtějí. Generační předání přežije sotva třetina rodinných firem v Česku

Zdeněk Jahoda založil potravinářskou firmu Emco v roce 1990. Před čtyřmi lety se rozhodl, že je na čase ji předat potomkům. „Největší výzvou bylo dosáhnout spravedlnosti mezi všemi dětmi. Nakonec jsem se rozhodl pro předání většiny synu Martinovi. A dcerám, které na rozdíl od něj ve firmě nepracují, jsem předal menšinové podíly s finančním vyrovnáním,“ sdělil Novinkám.

Synovi předal i vedení firmy. „Já radím, kudy chodím, on ale rozhoduje, protože je to jeho firma a jeho zodpovědnost. Moje pozice ve firmě je skvělá, všechny nepříjemné věci převzal syn,“ dodal Jahoda, který si ponechal pozici jednatele.

Ne každý podnikatel má ale takové štěstí. Přitom právě na to, že je firma rodinná, zákazníci často slyší. „V této rychlé době zákazník oceňuje autentické koncepty se silným příběhem a je ochotný za jejich produkt či službu zaplatit prémiovou cenu,“ uvedl gastronom a restauratér Luboš Kastner.

„Předání z první generace na druhou, tedy ze zakladatelů na jejich děti, přežije sotva třetina firem. Procentuální úspěšnost předání se pak s každou další generací snižuje. Třetí generace nástupců se firem ujímá asi v 10 až 12 procentech případů. Ochota firmu převzít se odvíjí od toho, jaký má potomek s rodičem vztah, jak firmu vnímá,“ uvedl Jiří Jemelka, zakladatel společnosti JPF Czech, která se specializuje na dočasné řízení podniků.

Jedním z oborů, kde se nezájem přebírat podniky po svých rodičích projevuje nejvíce, je gastronomie. Z té se během covidu stala značně riskantní oblast podnikání, kde je navíc velký nedostatek kvalifikovaných lidí.

„Podle mých oborových diskusí má devět z deseti majitelů problém s plány převést podnik na mladší generaci. Ať už kvůli konceptu, kdy mladší generace tíhne spíše k formátům typu bistro či kavárna, nebo kvůli obavě z objemu pracovních činností,“ míní Kastner.

I podnikatelům chybí racionální zdůvodnění toho, aby mladší generaci do oboru přiváděli. „Faktem je, že v současné době není gastro atraktivním oborem, který by mladší generaci nabídl kvalitní podmínky pro osobní i firemní profitabilní rozvoj,“ dodal Kastner.

Ti, kteří podnik převezmou, ho většinou značně modernizují. A to nejen v konceptu a nabídce, ale i v marketingu, stylu řízení a tvoření cen. Spolu se snižováním konzumace alkoholu u mladých lidí to tak v příštích letech pravděpodobně povede k zániku mnoha zavedených pivnic a lidových „čtyřek“.

Důvodů, proč potomci odmítají převzít kormidlo, je mnoho. Někteří se zkrátka rozhodnou pro jiný obor. Jiným životní tempo vytížených rodičů posloužilo spíše jako odstrašující příklad. A pracovat 16 hodin denně zkrátka nechtějí. „Pokud chcete zachovat rodinný ráz své firmy, potřebujete čas, pozornost a lásku investovat i do vztahů s dětmi,“ dodal Jemelka.

Právě podnikatelská generace z devadesátých let je totiž v tomto směru specifická. „Očekávalo se, že firmu budou tito lidé sami vést. A mnoho z nich tento úděl přijalo. Jeden člověk tak zastával i tři plnohodnotné profese. A přestože řada podnikatelů do toho šla, aby zabezpečila rodinu, ne vždy se to setkalo s úspěchem. Vztah s dětmi utrpěl, protože pro ně nebyli dostupní,“ dodal Jemelka.

Problémem ale bývají i rozdílné pohledy na strategii a směřování firmy. Najít kompromis tak, aby obě strany využily svých silných stránek, je těžké.

„Rodiče často očekávají, že jejich nástupci budou pokračovat v rodinném podnikání stejným způsobem jako oni. Problém ale mnohdy nastává, když nová generace vidí věci jinak a chce změnit směr podnikání nebo firemní kulturu,“ uvedl profesor a vedoucí Centra pro rodinné firmy Vysoké školy ekonomické v Praze Jiří Hnilica.

Starší generace často upřednostňuje osvědčené postupy, které staví na tradici, stabilitě a postupném růstu. „Pro ně je zachování rodinného jména a reputace klíčové. Naproti tomu mladší generace sází na digitalizaci, rychlé inovace a větší ochotu riskovat,“ dodal Hnilica.

Výzvou je i to, aby majitel začal firmu na mezigenerační výměnu připravovat včas, ideálně pět až deset let dopředu. Pokud zakladatel vhodného nástupce nenajde, má několik dalších možností. Když nechce podnik prodat, může najmout externí management či jeho vedení svěřit loajálnímu zaměstnanci. Firma tak zůstává v rukou rodiny, která se ale neangažuje v jejím provozu.