Poučení z covidu zapomenuto. Český průmysl zůstal závislý na Číně

„Poslední roky se hovoří o tom, že bychom si na velkou závislost na Číně měli dát pozor. Ale když jsem viděl ta velmi vysoká čísla, která se týkají téměř všeho, tak to má očekávání překročilo,“ řekl Novinkám výkonný ředitel Sdružení pro zahraniční investice Ondřej Votruba.

Čína je podle studie největším těžařem hořčíku a zinku, v první trojce je ještě u železné rudy, lithia a produkce hliníku. Mezi největší producenty nepatří jen u kaučuku.

Rovněž následující zpracovávání vstupních surovin se provádí převážně v Číně, kde je podle studie umístěno osmdesát procent světového rafinérského průmyslu vzácných zemin. „Naše obavy se potvrdily,“ sdělil Novinkám partner EY Zdeněk Dušek.

Automobilový průmysl a strojírenství, které jsou na těchto surovinách závislé, se podle analýzy na celkové průmyslové produkci podílejí celou třetinou a tvoří osminu hrubého domácího produktu Česka.

Studie rovněž popsala krizové scénáře ve vztahu k Číně, jako je geopolitické napětí mezi Pekingem a Tchaj-wanem, protekcionistická opatření a klimatické katastrofy. Nejhorší dopady by měl konflikt mezi oběma asijskými zeměmi. Tchajwanským průlivem totiž probíhá čtyřicet procent obchodu EU. „Logistika by si cestu našla. Trasy by ale byly delší a stálo by to více peněz,“ uvedl Dušek.

Obrovské dopady by ale mělo možné přerušení výroby čipů na ostrovním státě. Ten totiž dominuje světovému trhu s nejvyspělejšími polovodiči. „Důsledek by byl devastující. Tchaj-wan je v rámci pokročilých čipů nenahraditelný. Bylo by to jako vypnutí proudu, a ten by nešel zapnout za den nebo týden, ale asi ani za měsíc,“ přiblížil Dušek.

Proto je podle studie důležité, aby Evropa co největší množství potřebných surovin buď pokrývala vlastní těžbou, nebo dovážela ze spřátelených zemí, jako jsou USA.

„Se závislostí se dá něco dělat jak na evropské, tak české úrovni. Česko má tři procenta světových zásob lithia. Možná ale podpora tohoto projektu není tak vysoká, jak by si zasloužil. Přitom bychom u této suroviny dokázali vytrhnout trn z paty celé Evropě,“ prohlásil Votruba.

Za důležité označil i to, že projekt společnosti Geomet vlastněné firmou ČEZ počítá v oblasti Cínovce nejen s těžbou, ale i se zpracováním lithia. „A to je klíčové. Mnohem více to posílí průmyslovou soběstačnost a ponechá v Česku přidanou hodnotu,“ podotkl.

Votruba připomněl, že v Česku jsou i velké zásoby manganu. Ten by v bateriích aut mohl nahradit kobalt, který se těží především v Demokratické republice Kongo, a i tam se na těžbě podílí Čína.

Projekt těžby připravuje společnost Mangan Chvaletice vlastněná kanadskou Euro Manganese. „Mangan by se těžil z odpadu po těžbě pyritu, takže by šlo o recyklaci. Těžili bychom kritickou surovinu na našem území a zpracovávali ji. Ostatně Evropský akt o kritických surovinách říká, že by alespoň patnáct procent kritických materiálů mělo pocházet z recyklace,“ popsal Votruba.

„Čísla mluví o tom, že by projekt dokázal uspokojit spotřebu manganu v Evropě v následujících letech až ze třiceti procent,“ dodal k tomu Dušek.

Podle Votruby je potřeba zjednodušit povolovací procedury těžby a zpracování. „I předtím, než se začnou lhůty zkracovat, by jednoduše šlo dodržovat stávající lhůty. Jenže to se neděje,“ upozornil.

U takto význačných projektů by se podle jeho slov vyplatila investiční pobídka ze strany státu. „A u takto významných projektů by měla být i možnost vyvlastnění – za dostatečně vysoké kompenzace. Už se to využívá u dálnic nebo připravovaných vysokorychlostních železnic, ale u bodových staveb je to významně komplikovanější,“ prohlásil.

Co se týče čipů, v Česku je vyrábí hlavně pro automobilky americká Onsemi, která nyní zvažuje, zda v Rožnově pod Radhoštěm výrazně rozšíří výrobu a investuje dvě miliardy dolarů (46 miliard korun).