Potíže v dopravě zdražují dovážené zboží

Složitá situace přetrvává. Březnové zablokování Suezského průplavu po nehodě nákladní lodi to ještě zhoršilo. Navíc v současné době řešíme přístav Jen-tchien v čínském Šen-čenu, který je zásadní pro Evropu i USA. Znovu se tam objevil covid, takže část přístavu uzavřeli a kapacita nestíhá. Spousta přístavních dělníků je v karanténě a kvůli tomu mnoho lodí stojí před přístavem. Alternativně se jezdí do přístavů Še-kchou nebo Nan-ša, které jsou už teď také zahlceny náporem.

Dalším problémem je situace v tchajwanském přístavu Kao-siung, kde špatně zaparkovala loď a byly zničeny dva jeřáby. To má přímý vliv na cenotvorbu. Ceny rostou, kontejnery nejsou, kapacita je stále menší. Přeprava kontejnerů je v současné době nejhorší v historii z hlediska spolehlivosti i ceny.

Schopnost doručovat kontejnery podle jízdních řádů už neplatí, úspěšnost je asi 40 procent. Když se Čína jako první dostala z krize a začala vyrábět naplno, tak se do problémů dostaly další země. Uzavíraly ekonomiky a s kontejnery neměl kdo manipulovat, terminály se přeplnily.

Největší problém nastal v USA, které jsou největším obchodním partnerem Číny. Kontejnery se tam dostaly do vnitrozemských přístavů, které byly přeplněné, a nedostávaly se zpět do pobřežních přístavů. Zpět do Asie se vracela jen desetina kontejnerů naplněných zbožím a to je málo. Většina zůstala ve vnitrozemských terminálech. Rejdaři kontejnery po vyložení importu nepouštěli na nakládky exportního zboží z USA a rovnou je prázdné posílali zpátky do Asie.

Z hlavních tras do Evropy pak stahovali lodě na přepravu přes Tichý oceán mezi Čínou a USA, protože čas přepravy tam je asi 14 dní. Dívali se na to ekonomicky, do Evropy totiž lodi doplují až za přibližně 40 dní. Loni se navíc spousta analytiků spletla v prognózách, když tvrdili, že podzim bude pro námořní trh těžký a rejdařům hrozí obrovské problémy.

Ty sice měli – museli si půjčovat peníze od bank, dostávali státní podpory, aby přežili covidovou krizi v důsledku výrazného poklesu poptávky v návaznosti na ekonomické uzávěry. Jenže na podzim se to nečekaně otočilo a rejdaři začali zvyšovat ceny a vydělávat velké peníze.

Teď jsou ceny z hlavních asijských přístavů do Evropy kolem 15 tisíc dolarů (313 tisíc Kč). Z Tchaj-wanu je doprava kvůli zmíněné nehodě ještě dražší. Na červenec se predikuje námořní přeprava za kontejner o délce 40 stop z Tchaj-wanu až na 18 tisíc dolarů (376 tisíc Kč). Přitom v roce 2019 to bylo 1270 dolarů (nyní 26 500 Kč), tedy dvanáctkrát méně. To je problém pro obchodníky, protože při takové ceně se přepravované zboží stává neprodejným.

V této situaci námořní přepravci nebudou jezdit. Kontejnerů stále není dostatek, hlavně v jižní Číně jsou přístavy, kde stále nejsou dostupné. Neuvolní nám kontejner na nakládku z Číny do Evropy, protože prostě nejsou. Při dnešním zaknihování dostaneme místo někdy až za tři týdny.

Už teď vidíme signály z trhu, že obchodníci nechtějí zboží vozit, protože je to pro ně příliš drahé. Týká se to hlavně zboží nižší hodnoty, u něhož přeprava představuje velkou část konečné ceny.

Když k tomu přidáte přístavní poplatky, celní odbavení, případně clo, pojištění a vnitrozemskou dopravu v Evropě, tak cena strašně moc vyskočí. Začne se stávat, že to zboží tady prostě nebude, anebo nebude zajímavé pro konečné spotřebitele. Ať je to automobilové příslušenství, nebo zboží do domácnosti. Nedostatky nadejdou.

Poptávka se podle mého názoru zabrzdí. A až se utlumí, začne se trochu čistit prostředí, bude se stíhat vykládat a vracet kontejnery včas hlavně tam, kde mají být, a začneme se dostávat do normálních kolejí.

Nemyslím si, že se to uklidní do konce tohoto roku.

Je možné, že spousta firem bude hledat jiné trhy například v Evropě, kde zboží bude za zajímavější cenu než s dovozem z Asie. Ale věřím, že po pandemii, až toto všechno opadne, začne být námořní přeprava z Asie opět zajímavá a obchodníkům se bude vyplácet dovážet i toto zboží.