Potíže s bydlením a prací vedou lidi až k protestním hnutím, varuje expert

Každoročním evergreenem je problematika dluhů, kdy mají problémy splácet své závazky. Loni to tvořilo více než polovinu případů, přes 40 z 87 tisíc. Kromě toho se na nás obracejí s rodinnými těžkostmi, vypořádáním rozvodů a podobně.

Výrazně pak v posledních letech narostla agenda týkající se bydlení, kdy lidé mají problémy platit poplatky, ať už je to vlastní nájem, nebo energie.

Už loni v únoru jsme zaznamenali, že nájemné zvýšili nejen soukromí majitelé, ale ve svém bytovém fondu i řada měst. Někde v tomto případě stouplo až o devadesát procent, přičemž ne vždy to vykryl růst příspěvku na bydlení.

Pro řadu lidí je zdražování obrovský problém, protože jim pak nepomáhají ani sociální dávky, kterými jinak pokrývají nerovnováhu mezi příjmy a výdaji.

Především chybí systém podporovaného bydlení - dříve se mu říkalo sociální -, které by lidem umožnilo bydlet v malometrážních bytech za nižší částky.

Nyní se tak propadají kvůli nájmům do dluhů nebo končí na ubytovnách. Tam často bydlí více lidí v jednom pokoji, i když třeba ani netvoří jednu rodinu, a platí za to velké peníze. Je to takové bydlení kasárenského typu.

To se netýká jen mladých lidí. Pozorujeme to i u starobních důchodců, kteří mají nízké penze, z nichž nedokážou pokrýt poplatky za bydlení i za další základní životní potřeby. Jedná se přitom nejen o penzisty s nízkými, ale i s mírně podprůměrnými důchody.

Z ostatních osob mají podobné potíže třeba lidé s nižším vzděláním, kteří vykonávají pomocné profese. Tam se to týká celého spektra od dvacetiletých až po předdůchodový věk.

Hodně to pak trápí lidi nad 55 let věku, kteří mají nějaká zdravotní omezení, ale nedosáhnou ani na první stupeň příspěvku na péči. Zaměstnavatelé je zkrátka nechtějí, protože už nezvládají práci, která pro ně byla ještě před několika lety snadná.

Těžko. Nevědí, jak si vydělat na zajištění základních životních potřeb, protože nemají vysoké vzdělání, mají nízké příjmy, užší okruh známých, kteří by jim pomohli s hledáním jiné práce, a zároveň je nikdo další nezaměstná. Sociální dávky často nedostanou.

Vzniká tak skupina lidí, kteří se snaží hledat drobné přivýdělky na šedém trhu, aby byli schopni vůbec přežít. Protože jak jsem říkal, na částečný invalidní důchod nedosáhnou, chráněná pracoviště je nechtějí. Kvůli zdravotním omezením - typicky pokročilé cukrovce, vysokému krevnímu tlaku či různým psychickým onemocněním typu deprese - nejsou na běžném pracovním trhu uplatnitelní.

Pokud žádají o uznání zhoršeného zdravotního stavu, často se komunikace s Českou správou sociálního zabezpečení vleče. Oni ale musejí i během té doby hradit nájem. A pronajímatele bytu nebo poskytovatele jiných služeb nezajímá, že kvůli pomalému přiznání invalidní penze nemají finanční prostředky ne jeden měsíc, nýbrž tři.

Samozřejmě mají i těžkosti v rodině, protože je stresuje jejich sociální situace. Vede to k jejich větší naštvanosti na systém, na lidi kolem sebe. Částečně - ale to je moje subjektivní hodnocení a nemusí se to týkat jen klientů občanských poraden - se z těchto lidí v řadě případů mohou rekrutovat i příznivci antisystémových hnutí.

Vytváří se u nich dojem, že stát nefunguje, jak by měl. A vede je to k zamyšlení, že to, co státu poskytují, neodpovídá tomu, co stát poskytuje jim.

V poradnách řešíme stále více párů, které se rozvádějí. Dochází i k narušení mezigeneračních vztahů, když v jednom bytě nebo domě žije třeba více generací. Pro děti to vytváří stresující, konfliktní prostředí, ve kterém se hůře učí, a ventilují své problémy navenek.

Vytváří se tak jakýsi kruh, kdy tyto děti kvůli horšímu vzdělání v dospělosti budou hůře hledat práci.

V řadě měst sociální byty ubývají. Když se ptáme našich poraden, v čem by to mohlo být lepší, poukazují právě na chybějící nabídku v podporovaném bydlení a v nízkometrážních bytech. Soukromé firmy si pochopitelně vybírají toho, kdo jim nejvíc zaplatí.

Stát by měl na výstavbu takového bydlení vyčlenit více peněz. Větší podpory by se mělo dostat i družstevnímu bydlení, které situaci na bytovém trhu může pomoci aspoň částečně vyřešit. Družstva by pak na oplátku mohla část fondu vyčlenit pro nízkopříjmové. Zkrátka je potřeba podpořit bytovou výstavbu, protože jinak se ocitne v neřešitelné situaci ještě více lidí.