Článek
Paragrafy a pravidla, včetně téměř nekonečné možnosti opravných prostředků, jsou příliš spletité. Proč řešení případů, i těch banálních, trvá tak dlouho? Soudců přitom máme sice paradoxně až nad míru, ani nejsou špatně placení, ale chybí k nim administrativní aparát. Jak se ukazuje, resortní způsob organizace justice neumožňuje systém efektivně řídit. Téměř vše se zkostnatěle přerozděluje a určuje z Prahy – z ministerstva spravedlnosti.
„Předseda soudu nemá na výběr klíčových pracovníků prakticky žádný vliv. Pracovníky odborného aparátu si předseda vybírá sám, ale koho a na jakou práci potřebuje, určují tabulky vypracované ministerstvem spravedlnosti. Prostor pro skutečné personální řízení je tedy značně omezen,“ tvrdí prezident Soudcovské unie ČR Tomáš Lichovník.
Veškeré investice podle něho schvaluje velmi složitě a zdlouhavě opět ministerstvo. „V takovém systému pak je pravidlem celoroční šetření a prosincové utrácení,“ dodal Lichovník.
V principu je to s naší justicí stejné, jako by i parlament měl spadat pod nějaké jemu určené ministerstvo. Přitom justice patří spolu s parlamentem a vládou ke třem základním pilířům státní moci, tedy nemohou být soustavou resortních orgánů.
Drazí zapisovači
To, že soudnictví nefunguje efektivně, není primárně o počtu soudců, ale o tom, kdo a jak nakládá s penězi, jak je v praxi zajištěn administrativní chod soudů a také zda soudy opravdu dělají to, co by dělat měly. Třeba, zda je opravdu efektivní, aby v rámci svého skutečně drahého chodu zapisovaly firmy do obchodních rejstříků, když by to mohla být rutinní záležitost pro úřady, stejně jako u živností.
Skutečnost, že se u nás kauzy kvůli těžkopádnosti justice rozhodují léta a spory tak stojí statisíce až milióny, může přitom ve svém důsledku mnohé firmy položit, a také je to pokládá, jen na to neexistuje statistika; případné investory to zase odrazuje.