Článek
Šperkařům pokračujícím v tradici českého rodinného zlata při nejhorším scénáři nezbude než sáhnout po třetihorních náhražkách domácí suroviny z Mongolska nebo Tanzanie a vyklidit pole méně kvalitní konkurenci. Obce v Podkrkonoší, kde po severočeských Podsedicích leží jediné využitelné ložisko českých granátů, argumentují strašákem povrchové těžby v často odlehlých, plevelem zarostlých lokalitách.
„Zásoby v Podsedicích odhaduji na třicet let. Jistých máme deset. Nezbývá nežli připravovat další těžební prostory,“ shrnul šéf šperkařského družstva Granát Turnov Miloslav Šorejs. Obce s minimem pracovních příležitostí dávají vzdor pobídkám těžařů českým granátům červenou. Odpor proti vytyčenému dobývacímu prostoru vyjádřila tento týden Horní Olešnice na Trutnovsku a opětovně i sousední Dolní Kalná.
Obavy o klid narušený hlukem bagrů mobilizoval hlavně místní chalupáře sdružené v Občanském sdružení Pod Rovněmi podpořeném většinou obecních zastupitelů. „Český granát nepovažujeme za strategickou surovinu, pokud zrovna nechceme obdarovat šperkem z granátu nějakou královnu. Jde pouze o byznys soukromých firem,“ sdělilo sdružení Pod Rovněmi.
Proti těžbě i exprezident Havel
„Těžbu odsuzoval i zesnulý prezident Václav Havel, který měl tento kraj rád,“ připomněla jedna z členek chalupářského sdružení. Ložisko zhruba 34 000 kubíků granátové suroviny vytyčené na pastvinách v Horní Olešnici odděluje od centra obce bariéra kopce. „Těžaři plánující vytěžit okolo čtyř tisíc kubíků ročně by se nejbližším domům načas přiblížili na vzdálenost dvou set metrů,“ popisuje autor kladného posudku vlivu těžby na životní prostředí Josef Tomášek.
„Odmítáme mít byť načas rozvrtanou obec. Došlo by k narušení přírodou tisíciletí utvářeného území,“ argumentuje Jaroslava Vanclová (nezávislá), starostka Dolní Kalné na Vrchlabsku, kde měla těžba probíhat v širokém zbůhdarma ležícím pásu středem obce v nivě Kalenského potoka. Obce nepřesvědčila ani okamžitá rekultivace těžbou dotčeného, ale jinak nevyužívaného území.
Příklad existuje v Nových Zámcích na Vrchlabsku, kde rekultivací dobývacího prostoru vznikla podle přání obce namísto původní kostrbaté plevelem zarostlé lokality zatravněná rovná plocha pro možná dvě fotbalová hřiště doplněná pro zimní i letní rekreaci využitelným rybníčkem.