Plyn výrazněji zlevní až za rok, říká šéf Pražské plynárenské

Správná energetika funguje tak, že na tento rok již má nakoupeno, a z velké části už i na příští rok.

Pro letošek mají všechny velké firmy nakoupeno a z toho vycházejí i reálné možnosti úpravy cen.

Na situaci reagujeme a pro naše zákazníky jsme připravili nové fixované produkty, které představíme v příštích dnech a budou na jeden nebo dva roky a týkají se zemního plynu i elektřiny. Cenově budou samozřejmě pod vládou sta­noveným cenovým stropem (u plynu 3 Kč za kilowatthodinu a u elektřiny 6 Kč/kWh s DPH – pozn. red.). Například dvouleté fixované produkty budou obsahovat část ceny pro letošek a příští rok by mohl být za nižší cenu.

Tyto fixace budou nižší než strop, ale je třeba být opatrný, protože dvouletá fixace může teď vypadat výborně, ale příští rok už ne tak úplně dobře. Je potřeba se rozmyslet mezi jistotou a cenou, každý si to musí vyhodnotit sám.

Obecně je letos pravděpodobnost významnějšího snižování cen nízká, pakliže stát nezmění kompenzační schéma. Není ještě konec topné sezony, nejsou naplněné zásobníky pro příští zimu. Vždy je třeba zvažovat bezpečnost a cenu. Chceme-li větší bezpečnost dodávky, musíme platit vyšší cenu, protože loni jsme měli naplnit zásobníky na 90 procent a zaplatili jsme za to mnohem vyšší cenu.

Ano, myslím si, že tuto topnou sezonu budeme bez problémů, pakliže nepřijdou obrovské mrazy. Jsem přesvědčen o tom, že se současným stavem naplnění zásobníků to přežijeme. Přijde mi ale, že spousta lidí je uchlácholená současnou situací, kdy je poměrně teplé počasí. Hodně lidí se také dívá na aktuální nízké spotové ceny.

Nicméně je pořád potřeba si uvědomovat, že zásobníky, které máme teď naplněné, se ještě plnily ruským plynem. Ten nyní vypadne a pořád v Evropě chybí kolem 30 miliard kubíků pro jejich naplnění do stavu, který byl loni. Těch 30 miliard kubíků je zhruba 10 procent roční spotřeby Evropy. Může se stát, že až se bude v dubnu rozhodovat o plnění zásobníků, nebude-li dodavatelsky jejich naplnění pokryto, lze znovu očekávat pohyb cen plynu zase nahoru.

Vidíme, že úspory dosáhly zhruba deseti procent. Zbytek se podařil nahradit zvýšenou těžbou norského plynu a dodávkami zkapalněného plynu LNG. To, že Němci teď v krátké době dokázali zprovoznit už třetí LNG terminál, je důležitý krok k uklidnění.

To by pomohlo hodně, tím by se řešila bezpečnost dodávky, protože v současnosti nasmlouvaný plyn z nizozemského LNG terminálu v Eemshavenu jde ještě přes jednu hranici a v případě krize jsou hranice problematickým bodem. Z Lubminu je to bezpečnější spojení.

To je náklad na vytěžení, zkapalnění, převezení a opětovné uvedení do plynného stavu. To je, jako kdyby se porovnávalo, kolik stojí vykopat uhlí a za kolik se reálně prodává. Je potřeba k tomu připočítat finanční náklad, uskladnění, zohlednit situaci na trhu. Cena pro Evropu bude navíc určovaná soutěží mezi Evropou a Asií. Lodě vezoucí LNG zakotví tam, kde se zaplatí víc.

Chtěl jsem tím demonstrovat, že ceny kolem 30 eur už nikdy nebudou, a to pamatujeme docela nedávnou dobu, kdy stála MWh i pouhých pět eur. Máme tedy nové cenové minimum. Je třeba si uvědomit, že tím, že bereme LNG, jsme hodně závislí na tom, jak nakupuje Asie. V okamžiku, kdy se rozjede pocovidová Čína, mohou ceny zase vystřelit nahoru.

Těžba v Norsku se už navyšovat nedá, potenciál má severní Afrika. To ale bude nějakou dobu trvat.

Takové hlasy jsou spíše výrazem zoufalství. I kdyby to nakrásně někdo udělal, nemá záruku, že to zase Rusové nevypnou. Standardem obchodování s plynem je, že musíte mít dlouhodobého a spolehlivého partnera. Když od někoho nakoupíte a plyn prodáte, musíte mít jistotu, že plyn dorazí. Kredibilita ruského Gazpromu je teď na bodě nula.

Nemohu ovšem vyloučit, že kdyby se obnovily dodávky, tak třeba někdo krátkodobý obchod udělá. Je vidět, že Gazprom už upustil od podmínky placení rubly, teď se snaží domluvit nějakou unii se středoasijskými státy. Je trochu patrné, že Rusko je v pozici, že musí plyn někde udat.

V současnosti probíhají jednání na ministerstvu průmyslu a obchodu. Samotná iniciativa je chvályhodná a stále deklarujeme, že se rádi připojíme, protože vzhledem k naší velikosti je optimální přidat se k velkým hráčům. Ďábel se skrývá v detailu, jak už to bývá. Tato iniciativa EU by měla být alespoň trochu koordinována s globálními hráči v energetice, protože jinak by mezi nimi vznikla konkurence. Myslím ale, že to smysl má, kdyby šlo tímto kanálem třeba 15 procent spotřeby.

Problémem ale je, že je potřeba, aby Evropa měla dlouhodobý kontrakt na dodávky plynu. V současnosti není žádný obchodník schopen udělat desetiletý kontrakt na dodávky ve větším rozsahu, a do toho by mohla Evropská komise vstoupit a finančně garantovat dlouhodobost dodávky. Prostor pro vyjednání lepší ceny je, ale výměnou za dlouhodobý kontrakt.

Těžaři chtějí kontrakt minimálně na deset let, Čína dává i více než dvacet let. Jsme v soutěži s Asií. Kdyby se Evropská unie rozhoupala a udělala patnáctiletý kontrakt na dodávku LNG v rozumné výši, dalo by se dosáhnout příznivější ceny.

Myslím, že to je trochu past, do které se Evropa Green Dealem dostala. Na jedné straně říká, že je potřeba snižovat uhlíkové emise, na druhé straně dlouhodobé kontrakty povedou za rok 2035. Tam se k tomu asi Evropská komise bude muset postavit čelem. Je to o tom, jestli chceme mít bezpečnou dodávku za rozumnou cenu, nebo snížení uhlíkových emisí.

Na druhou stranu je potřeba říci, že plyn je optimální zdroj pro přechod na nízkouhlíkovou ekonomiku. Stále je lepší topit plynem než hnědým uhlím. Plyn má určitě místo ve světě s nízkou uhlíkovou stopou, i evropské strategie počítají s jeho využitím po roce 2050. Kdyby byl dlouhodobý kontrakt ve výši 10 až 15 procent spotřeby Evropy, není to nic, co by blokovalo bezemisní budoucnost.

Spotřebu můžeme podle mého názoru snížit ještě o dvě až tři procenta. Vidíme, že domácnosti i průmysl šetří, protože jednak chápou, že je to potřeba, a také proto, že podzimní ceny bez stropu byly hodně vysoké. Největší část spotřeby plynu jde na vytápění, a i kdyby se šetřilo o další stupeň, budou to tři až čtyři procenta. Může se stát, že část poptávky se přehodí do tepelných čerpadel, ale nemyslím si, že by to byla veliká část.

Věřím, že letošní plnění zásobníků na příští topnou sezonu sice ještě může být trochu problém, ale pak se vše uvede do původního stavu. Ceny se normalizují a zemní plyn bude zase standardní způsob vytápění. Poměr cena-výkon a počáteční investice je dobrý, plynový kondenzační kotel jej má nejlepší.

Kolem deseti procent. Je to kombinace teplého počasí a úspor. Bavil jsem se s kolegou z Pražských vodovodů a kanalizací, který říkal, že klesá objem odpadních vod. Takže je vidět, že se lidé méně koupou a více se sprchují. Takže šetří, ale neumím říci, že například snížili teplotu o stupeň nebo více. Nemyslím si ale, že se dá takto ještě výrazně více uspořit. Dá se uspořit zateplováním, většími zásahy, ale změnou chování asi už moc ne.

Nakonec jsme částku nečerpali zdaleka celou, jen její menší část a tu budeme letos splácet. Jsme v docela dobré kondici, vypadá to, že jsme nejhorší období přečkali. Říkali jsme, že potřebujeme garanci města, abychom mohli nakoupit plyn do zásobníku, a to přesně jsme s těmi penězi udělali a v současné době je naše finanční situace stabilní.