Článek
Autoři analýzy zdůrazňují, že kvalitní srovnávání platů a mezd s následnou reakcí je nezbytné pro efektivní fungování státní správy. „Platová politika veřejného sektoru musí kvalitní zaměstnance udržet, ale i přilákat. Současná struktura platů vůči mzdám je takovém stavu zatím vzdálená,“ konstatovali. Plat dostávají zaměstnanci státních institucí z veřejných peněz, zaměstnanci soukromých firem pobírají mzdu.
Například řídící pracovníci v oblasti financí, lidských zdrojů, ale i systémoví analytici nebo administrátoři a správci počítačových sítí jsou ve veřejné sféře v Praze odměňováni částkou o téměř polovinu nižší než jejich kolegové ve sféře privátní.
„Nicméně to, že u vysoce kvalifikovaných zaměstnání mzdy soukromého sektoru výrazně převyšují platy sektoru veřejného, do velké míry platí v celé republice,“ dodali autoři studie, která platy a mzdy napříč vybranými profesemi porovnává.
Vyplývá z ní, že poměr platů a mezd se v různých segmentech zaměstnanosti pohybuje ve velmi širokém rozsahu 50 až 150 procent, obvykle ale kolem 110 procent. „Výrazné rozdíly lze sledovat i v rámci stejných zaměstnání napříč různými segmenty zaměstnanosti danými regionem, vzděláním, věkem a pohlavím zaměstnanců,“ uvedli dále experti z výzkumného institutu IDEA.
Zatímco například řídící pracovník v oblasti lidských zdrojů v privátním sektoru si přijde v průměru na 167 tisíc korun hrubého měsíčně, ve veřejném sektoru to je necelých 96 tisíc Kč. O něco menší, ale i tak výrazné rozdíly bývají na nižších pozicích. Třeba v případě účetních je to tak, že ve firmách berou v průměru 42 697 korun, ale od státu dostávají jen 34 122 Kč.
Značné rozdíly mezi privátní a veřejnou sférou jsou i u prémií. Platová prémie za práci v Praze je ve vybraných zaměstnáních zhruba 4500 Kč, ale u srovnatelných pozic mzdové sféry činí 9500 Kč, tedy je zhruba dvojnásobná.
Z analýzy IDEA dále vyplývá, že platová sféra odlišuje odměňování pro jinak srovnatelné zaměstnance napříč regiony, ale ne tak výrazně, jak to činí sféra mzdová.
„Tato platová regionální diferenciace nereaguje na potřebu konkurovat sféře mzdové, obzvláště v Praze. Výrazně to omezuje možnosti získávat kvalitní zaměstnance pro vysoce kvalifikovanou práci ve veřejných institucích sídlících většinou v hlavním městě,“ uvedli autoři studie.
Srovnání je komplikované
Zároveň upozorňují, že v některých zaměstnáních, jako jsou například správci IT nebo kuchaři, může být srovnání výrazně zkresleno jinými formami odměňování v soukromém sektoru, jako je částečná výplata „na ruku“ nebo zaměstnávání zastřenou formou „švarcsystému“. „Poměrně specifické poměry platů a mezd vykazuje oblast zdravotnictví a sociální péče, která má zastoupení jak ve veřejné, tak v soukromé sféře,“ podotkli.
„Nestačí naivně porovnat průměrné platy a mzdy v daném zaměstnání, natož bez ohledu na něj. Věrohodné srovnání musí zohlednit i podobnou náplň práce a brát v úvahu i region, věk, vzdělání a pohlaví. Jinak porovnáváme jablka s hruškami,“ uvedl jeden z autorů studie Štěpán Jurajda.
