Pět dní před útokem někdo vsadil proti izraelským akciím. Vydělal ty miliardy Hamás?

Shortování neboli prodej na krátko je sázka proti trhu, respektive spekulace na pokles ceny akcií. Investor, který shortuje, si u zprostředkovatele (brokera) vypůjčí akcie (nebo jiný investiční instrument), které okamžitě prodá, protože očekává, že je v krátké budoucnosti koupí zpět za nižší cenu, a tím na celém obchodu vydělá. Pokud mu však tato sázka nevychází a akcie naopak dál roste, tak se zvyšuje i jeho ztráta.

To se ovšem v tomto případě nestalo a dotyčný na svém shortu naopak vydělal, protože pravděpodobně věděl, že Hamás na Izrael zaútočí, což se negativně projeví i na izraelských akciích, které v reakci na zažehnutí válečného konfliktu klesly.

Studie se zaměřila na akcie z izraelského ETF (burzovně obchodovaný fond) EIS, který kopíruje hlavní akciový index na burze v Tel Avivu, což je pro Izraelce jedna z nejběžnějších forem investování. Denně se obvykle shortuje přibližně dva tisíce kusů akcií různých firem, které jsou součástí tohoto ETF. Pět dní před útokem, tedy 2. října, ovšem tohle číslo dramaticky vzrostlo na 227 tisíc akcií.

To profesoři Robert J. Jackson, Jr., Joshua Mitts a jejich kolegové pochopitelně shledali jako „extrémně neobvyklé“, obzvlášť když obchod nakonec opravdu vynesl kýžené ovoce. Jen prodej 4,43 milionu akcií jedné izraelské společnosti vynesl neznámému obchodníkovi v období od 14. září do 5. října zisk ve výši 740 milionů dolarů (16,6 miliardy Kč), uvedli autoři studie s názvem Trading on Terror? (Obchodování s terorem?).

Investice do EIS lze považovat jako ekvivalent pro investování do izraelské ekonomiky. Sázka proti EIS tak de facto znamená, že sázíte proti izraelské ekonomice, uvedl ke zjištění studie izraelský list Ha'arec s tím, že zatímco zdroj domnělých informací o plánovaném útoku vedoucích k úspěšnému shortování není známý, tak věrohodně vznikl v kruzích Hamásu.

Hnutí Hamás je známé tím, že využívá ke svému financování globální síť podpory od charitativních organizací nebo spřátelených zemí (Írán či Katar), přičemž k obcházení mezinárodních sankcí využívá řadu možností: kreditní karty, vykonstruované obchodní dohody, platby v hotovosti v tunelech v Gaze a především obchodování s kryptoměnami.

„Naše zjištění naznačují, že obchodníci informovaní o nadcházejících útocích profitovali z těchto tragických událostí,“ napsali autoři studie.

Ti se zároveň zpětně podívali na posledních 13 let, aby zjistili, zda se podobný fenomén (významně nárůst v shortování) neodehrál také před jinými významnými momenty nestability v Izraeli, jako byla například válka mezi Izraelem a Gazou v roce 2014, koronavirová pandemie nebo iniciativa reformy soudnictví, kvůli které vyšly miliony Izraelců do ulic protestovat.

Zjistili ovšem, že tak vysoká aktivita shortování, která proběhla letos na začátku října, byla „opravdu mimořádná, i když ji porovnáte s obdobími nestability, kterých bylo mnoho“.

Zároveň zjistili, že něco podobného se už odehrálo o pár měsíců dříve, a to 3. dubna, tedy pár dní před židovským svátkem Pesach. Studie to dává do souvislosti se zprávou izraelských médií, která tvrdí, že Hamás původně plánoval svůj útok právě na předvečer tohoto svátku.

„Je to téměř stejný rozsah. Jaké jsou šance, aby to byla náhoda?“ zeptal se Mitts řečnicky v rozhovoru pro CBS News a dodal: „Další věc, kterou víme, je, že to vypadá, že to byl produkt jediného obchodníka, na základě toho, co vidíme v datech. To je mimořádně neobvyklé.“

Tahle zjištění tak autory studie přivedla k jedinému závěru, a sice že obchody nebyly náhodné, ale šlo o taktický krok někoho, kdo věděl, že útok Hamásu na Izrael přijde. „Myslíme si, že je prakticky nemožné, aby to byla náhoda,“ dodal Mitts.

Zjistit, kdo přesně tyto obchody provedl a jaký byl konkrétní zisk, by podle Mittse bylo mimořádně obtížné. V otázce nalezení toho, kdo proti izraelské ekonomice sázel, je tak pesimistou.

„To, na co se skutečně musíme ptát, je, jak internalizujeme tento druh obchodních informací ve veřejném povědomí, a to z hlediska zpravodajství, z hlediska veřejných diskusí či z hlediska politiky. Jaké jsou tyto signály? Co nás učí?“ dodal s tím, že akciový trh křičel: „Něco se děje!“. Ani tento signál ale Izrael nezaznamenal.