Patnáct let vývoje české ekonomiky po roce 1989

První soukromí podnikatelé se sice objevovali už od roku 1988, jejich boom ale začal až v roce 1990. V prvotním nadšení šlo začít bez přílišného množství peněz, zákony se teprve přijímaly, úředníci byli ochotnější.

Podnikání pomáhala rozjet tzv. malá privatizace, v níž se menší provozovny prodávaly v dražbách konkrétním lidem, kteří si většinou půjčili peníze u bank. "To se v pátek zavírala prodejna státního obchodu, v sobotu se konala její dražba a v pondělí ji už otvíral nový majitel," vzpomíná bývalý ministr pro privatizaci Tomáš Ježek. 

Počet podnikatelů vzrostl od té doby na milión. Většina z nich má jedno společné. Podmínky pro podnikání v ČR označuje za nesnesitelné. Hekticky se přijímají nové zákony, předpisy, na všechno se dlouho čeká.

Všechny podniky a provozovny patřily do roku 1989 státu, ten za ně v následné privatizaci vyinkasoval asi 980 miliard korun, ty největší, jako třeba ČEZ, Český Telecom, Česká pošta nebo ČSA jsou stále v jeho rukou a na prodej čekají.

Jediným způsobem privatizace měla původně být kupónová privatizace, český unikát, kdy se akcionáři firem stala většina obyvatel země. Později se ale přidala i malá privatizace, veřejné soutěže, přímé prodeje. Vůbec první privatizační případ byl přímý prodej mladoboleslavské Škody Auto do rukou německého Volkswagenu.

Kupónová privatizace nebyl ovšem jediný český unikát. V souvislostí s ní se objevil i jiný termín, který vstoupil do mezinárodních slovníků - tunelování. Tedy rozkrádání majetku fungujících společností. "Tunelování se bohužel objevilo, ale nebylo podle mého názoru v důsledku špatné privatizace, ale nepřipraveného právního prostředí a také naivity a nepřipravenosti většiny lidí," míní Jan Schiesser z Atlantik FT.

Rozkrádání majetku firem nebylo jediným dosud neznámým jevem, který po roce 1989 přišel. Dalším byla nezaměstnanost, kterou většina obyvatel znala jen z knih a ze škol, jako něco nežádoucího, s čím buržoazní svět neumí bojovat. I v ČR se ale počet lidí bez práce, kteří pobírají státní podporu, postupně vyšplhal až na 11 procent. Mohlo za to především masivní propouštění ve velkých firmách, jejichž přezaměstnanost v první polovině 90. let držela počet lidí bez práce kolem tří procent.

Výkon do té doby rostoucího českého hospodářství šel dolů na přelomu let 1997 a 1998. Banky přestaly poskytovat úvěry, stabilní koruna za několik měsíců oslabila o pětinu.

Impulsem pro nastartování růstu nakonec byli zahraniční investice, které vydržely až dosud. Kromě výhodně geografické polohy vede podniky do ČR levná a kvalitní pracovní síla a také dobrý systém investičních pobídek.

V roce 1989 se ročně vyvezlo zboží za 190 miliard korun. Z 80 procent šlo na trhy členských zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP), na tyto trhy šlo přes 80 procent vývozu. Dnes se stejný podíl vyveze do zemí EU.

Obchodovat se zahraničím mohly navíc jen některé firmy. "Do roku 1989 měla v tehdejším Československu monopol na zahraniční obchod asi jen stovka podniků. V současnosti se zahraničím obchoduje asi 40 tisíc firem různé velikosti," říká náměstek ministra průmyslu a obchodu Martin Tlapa.

Před rokem 1989 československé podniky byly jedničkou v těžkém průmyslu, se kterým ale na vyspělých trzích jen těžko hledaly uplatnění. Postupně se tak začaly orientovat na strojírenství, především na automobily. Vývoz českého strojírenství v letech 1995 až 2002 stoupl pětinásobně z 122 miliard korun na 623 miliard korun. Na českém vývozu se podílí asi 50 procenty.

Rychle se ale změnili i lidé, každodenní fronty před polopráznými obchody vytřídaly "nákupní" výlety do obrovských hypermarketů, kde jde na ploše několika stovek či tisíců metrů lze koupit prakticky cokoliv.

Nedá se však říci, že by Češi byli výrazněji bohatší než v roce 1989. Tehdy byla sice průměrná mzda v bývalém Československu asi 3170 korun, zatímco dnes je to téměř 18 tisíc korun, ceny však byly nesrovnatelně nižší.

Před patnácti lety také měla většina lidí srovnatelný plat, zatímco dnes jsou platy manažerů až statisíce za měsíc a dvě třetiny lidí pobírají podprůměrný plat. [celá zpráva]

Většinu pěněz tehdy lidé dávali za jídlo, kdežto dnes jde největší suma na bydlení a také na vybavení domácností.