Pandemie poslala ekonomiku o několik let zpět, shodují se experti

„Pandemie silně podvázala stabilní ekonomický růst charakteristický po roce 2013, takže některé země se klopotně dostaly teprve až teď na úroveň hrubého domácího produktu vytvořeného v roce 2019. Bohužel mezi takové země jsme patřili do nedávna i my,“ řekl Novinkám emeritní rektor Vysoké školy ekonomické v Praze Richard Hindls.

Jedním z hlavních dopadů pandemie bylo to, že destabilizovala cenové hladiny. „U zdrcující většiny komodit se už nikdy ani jen nepřiblíží zpátky k úrovni roku 2019,“ je přesvědčen Hindls.

Připomněl také, že pandemie narušila dodavatelské řetězce a zčásti převrátila některé tradiční segmenty ekonomik, například letecké společnosti.

Kdyby covid nepřišel, patrně by podle Hindlse mohl v Česku pokračovat ekonomický růst, započatý po roce 2013. „Zároveň by však nebylo možné vyloučit – při vysoké zaměstnanosti – přehřátí trhu práce a v důsledku tohoto přehřátí a následkem nedostatečné produktivity i problémy s akcelerací míry inflace,“ dodal.

„Pochopitelně nemůžeme s jistotou vědět, co přesně by se v ekonomice odehrálo, kdyby k pandemii covidu a následné energetické krizi nedošlo. Pokud bychom ovšem předpokládali, že by v tomto alternativním scénáři ekonomika rostla v letech 2020–2024 normálně, pak by náš hrubý domácí produkt aktuálně byl zhruba o jedenáct procent vyšší, než je,“ spočítal Vít Hradil ze společnosti Cyrrus.

„Zhruba o tolik by byla reálně bohatší celá země, tedy i průměrný zaměstnanec, podnikatel, firma či vláda,“ doplnil.

Podle ekonoma Banky Creditas Petra Dufka covid docela jasně odkryl dvě tváře české ekonomiky.

„Tou první byla všudypřítomná flexibilita v podobě schopnosti přizpůsobit se a improvizovat v rychle se měnících podmínkách. Ať už šlo o firmy, nebo i o domácnosti. Zdaleka nešlo jen o šití ochranných roušek, ale především o zvládání problémů s rozpadem dodavatelských řetězců v mezinárodním obchodě, ale i neskutečnou expanzi on-line forem prodeje čehokoliv,“ řekl.

Druhou tváří ekonomiky byla podle něj ta inflační. „Ukázalo se, nakolik jsou v ekonomice nakumulované inflační tlaky a zároveň jak ochotni byli spotřebitelé je akceptovat. Bohužel, po covidu přišla s válkou na Ukrajině energetická krize a vlnu inflace už vlastně nebylo jak zabrzdit,“ dodal Dufek.

Covid zasáhl i do preferencí spotřebitelů. „Došlo k poměrně výraznému odklonu od ubytovacích a stravovacích služeb. Oproti roku 2019 jsou reálné tržby poskytovatelů ubytovacích služeb nižší o dramatických 28 procent, ve stravování a pohostinství se jedná o pokles o 15 procent. Nejvýraznější propad poptávky ovšem evidují obchodníci ve stáncích a na trzích, kteří reálně prodávají o 45 procent méně než v roce 2019,“ upozornil Hradil.

Výraznou proměnou prošel i tuzemský průmysl. Oproti roku 2019 klesl objem výroby v sektoru těžby a úpravy černého a hnědého uhlí o 37 procent, odvětví výroby základních kovů, hutního zpracování a slévárenství je pak v minusu o 28 procent.

Narostla také nezaměstnanost, i když pořád zůstává poměrně nízká. Zatímco průměr roku 2019 činil 2,8 procenta, aktuálně se pohybujeme u 3,8 procenta, tedy o plný jeden procentní bod výše.

Na trhu práce způsobila pandemie i pronikavé změny v pracovních návycích. „Hlavně je to přebujelost režimu home office a nadužívání nejrůznějších webových komunikačních platforem, což vede k odosobnění pracovních kontaktů a návyků a de facto podvazuje ochotu k efektivní mobilitě pracovní síly,“ poznamenal Hindls s tím, že to silně omezuje flexibilitu pracovního trhu a tím snižuje i ekonomický výkon.

Dopady do ekonomiky a veřejné ekonomiky měly i proticovidové uzávěry a podpory státu. „Pandemie nejenže výrazně zvedla deficity a zadluženost všech zemí, ale hlavně, poněkud skrytě, nastolila i implicitně povědomí, že fiskální ostražitost a odpovědnost možná není až tak vážné téma,“ prohlásil Hindls.

Státní rozpočet pro rok 2020 počítal do příchodu koronavirové pandemie se schodkem ve výši 40 miliard. „Právě pandemie ovšem otevřela rozpočtová stavidla, když na jednu stranu obtížná ekonomická situace skutečně vyžadovala určité rozvolnění rozpočtové kázně, zároveň ovšem posloužila jako alibi politikům pro rozhazování veřejných prostředků všemi směry,“ připomněl Hradil.

Tehdejší vláda Andreje Babiše (ANO) podle něj chybně reagovala na dočasnou krizi trvalými opatřeními, jako bylo například zrušení superhrubé mzdy či daně z nabytí nemovitosti, která nebyla kompenzována odpovídajícími úspornými opatřeními.

„Češi, kteří do té doby platili za rozpočtově konzervativní národ, který se nerad bezdůvodně zadlužuje, si následně bohužel navykli na stamiliardové deficity a přestali od politiků důrazně požadovat jejich odbourání,“ míní Hradil.

Nebýt příchodu pandemie, deficity rozpočtu by se podle něj pohybovaly stále v nízkých desítkách miliard jako dříve. „Žádný politik by si ani nedovolil navrhnout jejich desetinásobné zvýšení – s vědomím, že by to byla politická sebevražda,“ míní.

Série šoků, počínaje pandemií a konče energetickou krizí, překryla podle hlavního ekonoma Deloitte Davida Marka problémy, které se začaly objevovat ještě před pandemií. Česká i německá ekonomika totiž začaly projevovat známky citelného zpomalování růstu již v roce 2019.

„Tyto strukturální problémy se postupně prohlubovaly, jen byly v minulých letech překryty sérií výrazných šoků. Primárně jde o klesající konkurenceschopnost kvůli cenám energií, které jsou vyšší než v Americe či Asii, zaostávání v technologickém pokroku ve srovnání s USA a Čínou a nadměrnou regulaci a byrokracii,“ řekl Novinkám Marek.

Dodal, že bez pandemie bychom na tom dnes asi byli ekonomicky o něco lépe, zásadní problémy by ale nezmizely.

Podle Petra Dufka nemá moc smysl spekulovat, kde bychom byli, kdyby ke covidu a energetické krizi nedošlo. „Asi by pokračovaly dřívější trendy, nicméně nakonec bychom se jen se zpožděním přiblížili bodu, kdy se postupně vyčerpal náš hospodářský model. Možná by to proběhlo více hladce, ale výsledek by byl asi velmi podobný,“ míní.

Zmínil i to, že podle některých předpovědí měla ekonomika v důsledku obou krizí deglobalizovat. „A co se stalo, evropský byznys směřuje do zahraničí – tam, kde jsou konkurenční výhody v podobě flexibility, levných energií a kde je méně regulace,“ podotkl Dufek.

Nevěří ani tomu, že by bez krizí z uplynulých pěti let byly levné energie? Asi těžko, protože drahé emisní povolenky by nejspíš zajistily pravý opak, a to u energie ze stabilních zdrojů, jako jsou uhlí nebo zemní plyn,“ dodal.