Článek
V jednom z prvních rozhovorů po nástupu do dozorčí rady ČEZ jste tuto firmu označil za „malinko záhadnou instituci“. Jak společnost hodnotíte dnes?
Celý život pracuji v Akademii věd – a to je tak trochu svět sám pro sebe. Než jsem šel na vysokou školu, pracoval jsem ve Vagónce Tatra Smíchov jako lisař a svářeč. Hlavně jsem lisoval madla k oknům v tramvajích a v železničních vagónech. Jinak pro mne byl svět velké průmyslové společnosti, jako je ČEZ, velkou neznámou. Při práci v dozorčí radě jsem ale mohl využít svých zkušeností z řízení dvou vládních energetických komisí, a tak jsem brzy pronikl do světa „velkého byznysu“. Troufám si říct, že dnes o Skupině ČEZ a jejích problémech dost vím.
Od vašeho nástupu do dozorčí rady ČEZ uplynul už více než rok. Je něco, co vás stále překvapuje?
Při jednáních jsem očekával velmi formální atmosféru. Snad pod vlivem amerických filmů. Ale v ČEZ tomu tak není. Jednáme velmi otevřeně a uvolněně, ale dost tvrdě vyžadujeme od představenstva podrobné vnitřní informace. Jezdíme do elektráren a získáváme též informace takříkajíc z terénu. Překvapuje mě, s jakým klidem se představenstvo snaží zvládat současné vážné problémy v energetice, které mi dělají velké starosti. Co mě také překvapuje, je, že ČEZ je veřejností vnímán dost negativně. Přitom je to jeden z největších plátců daní a jeho zisky navíc zůstávají v Česku. Služby si zpravidla objednává u českých firem. U jiných elektrárenských společností, které v Česku působí, tomu nemusí vždycky tak být.
Můžete své starosti, které si z jednání odnášíte, nějak přiblížit?
Tak třeba – co bude s prodloužením výroby v Dukovanech? Jak se vypořádáme s nestandardními podmínkami v zemích na Balkáně? Jak zajistíme dostatek dostupné elektřiny po uzavření uhelných elektráren? ČEZ přitom považuji za garanta toho, že v Česku nebude docházet k blackoutům a že se ani v budoucnu nebudeme potýkat s nedostatkem elektřiny.
Do ČEZ jste přišel jako veřejností oblíbený vědec – úspěšný biochemik a předseda Akademie věd. Neměl jste obavu o svoji pověst? Zaznamenal jste nějaký posun v tom, jak vás vnímají lidé z akademické půdy poté, co jste se stal členem dozorčí rady této firmy?
To je dobrá otázka. Když jsem byl požádán, abych v dozorčí radě ČEZ působil, chtěl tehdejší ministr financí, abych se mimo jiné zaměřil na možnosti výzkumu a spolupráce s akademickou sférou. To jsem také udělal. Například jsem inicioval jednání s akademickými pracovišti o nové strategii Akademie věd, kde je energetika jedním ze stěžejních témat. K tomu jsem svolal i speciální seminář a další bude následovat. Je ale pravda, že štiplavé poznámky občas slýchám, zejména od lidí, kteří si nevidí dál než na špičku nosu.
Státu jste radil s přípravou energetické koncepce. Jak na ni nahlížíte teď – z pozice nejvyššího člena dozorčí rady ČEZ?
Připravit státní energetickou koncepci je úkol, který nikomu nezávidím. Koncepce by měla určit budoucnost energetiky země na několik desetiletí. Většina investic je dlouhodobých, elektrárny se stavějí roky. Přitom globální situace se v energetice může změnit během měsíců, ne-li týdnů. Vezměte si například, jak rychle ovlivnila trh těžba břidlicového plynu v USA. Anebo jak výrazně celý sektor energetiky ovlivňují změny politické situace, dnes například vztahy Ruska a Ukrajiny. Jsme velmi závislí na dovozu primárních surovin, zejména z nestabilního Východu. Jakous takous nezávislost můžeme mít právě a pouze v produkci elektřiny. Státní energetická koncepce nemůže být budována na nějakých chimérách.
Takže váš názor je konzistentní. Jak by se měla k energetice postavit současná vláda?
Zodpovědná vláda musí učinit rozhodnutí, která povedou k dlouhodobému zabezpečení dostatku dostupné energie. Víme, že se musí postupně zavírat uhelné elektrárny. Víme, že životnost jaderné elektrárny v Dukovanech skončí v optimálním případě někdy kolem roku 2040. A také víme, že ani maximální úspory na vstupech i výstupech a další rozvoj obnovitelných zdrojů tyto výpadky plně nenahradí. Pokud je mi známo, vláda uložila několika ministrům, aby do konce tohoto roku rozhodli o rozvoji nebo útlumu jaderné energetiky. Na to bude muset energetická koncepce reagovat.
Jak vnímáte evropskou energetickou politiku?
Když se chystalo naše předsednictví v EU, apeloval jsem na tehdejšího premiéra Mirka Topolánka, aby z energetiky udělal vlajkovou loď našeho předsednictví. On tak sice učinil, ale pak se k tomu přidaly ještě další priority. Potom padla vláda, a tak se žádná intenzivní celoevropská diskuse nenastartovala. Je to škoda – mohli jsme být dál a asi by se dnes také jinak přistupovalo k naší státní energetické koncepci. Co už by mohlo a mělo být víc celoevropské než koordinovaná energetická politika!
Jedním z nejdiskutovanějších témat je Temelín a zrušený tendr na jeho dostavbu. Jste pro to, aby byl vypsán nový?
V tom je právě ta potíž. Nikdo neví, jak se bude vyvíjet cena elektřiny v příštích dvaceti až třiceti letech. Při dnešních cenách a dnešních dotacích obnovitelných zdrojů se nevyplatí stavět nové jaderné bloky. Ale co když se například velmi rozvine elektromobilita? Pak cena elektřiny půjde strmě nahoru a budou potřeba nové zdroje. Jaký ale bude v tomto směru skutečný vývoj, to nikdo neví. A v tom je riziko podnikání. Nejsem žádným fanatickým zastáncem jádra. Ale výpočty obou nezávislých komisí pro energetiku ukazují, že pro Česko, s našimi klimatickými a geografickými podmínkami, by jaderná energetika měla zůstat součástí energetického mixu. Je to pro nás nejvýhodnější technologie pro překlenutí doby, než se prosadí nové, lepší, čistší a levnější technologie.
Výsledky hospodaření skupiny ČEZ jsou poslední dobou spíše zklamáním. Jak z pozice
dozorčí rady hodnotíte klesající trend ziskovosti?
Ještě doznívá ekonomická recese. Kvůli dotacím do obnovitelných zdrojů energie klesla velkoobchodní cena silové energie od roku 2008 o 50 procent a jen vloni o dalších 10 eur za megawatthodinu. Trh s emisními povolenkami nefunguje. Přesto loni patřil ČEZ do trojice nejziskovějších energetik v Evropě. Dá se říci, že většina velkých energetických společností je na tom podstatně hůře. Ale je pravda, že zisky klesly, a je nepravděpodobné, že by měly nějak výrazně stoupnout.
Jako předseda dozorčí rady máte přístup k řadě dokumentů. Byla nebo je nějaká kauza, o níž máte pochyby?
Podrobně jsme projednali všechny případy, kdy byl ČEZ v podezření z nestandardních postupů. Ať už se jednalo o solární elektrárny, nebo o velké prodeje, či investice v zahraničí. V žádném z těchto případů jsme nenalezli nějaká zákonná pochybení. Na všechno máme právní analýzy a audity. Členové vedení byli několikrát „grilováni“ – a vždycky dokázali vše důvěryhodně vysvětlit.
A co třeba tolik diskutované akvizice na Balkáně?
Je třeba si uvědomit, že rozhodnutí o nich padlo v roce 2004 a v té době nic nenasvědčovalo nadcházející celosvětové finanční krizi. Dnes bude asi třeba se některých z těchto investic zbavit. A opět – bylo to riziko podnikání. Ale aktivity v zahraničí jsou stále jen okrajovou záležitostí. Od roku 1992 šlo 95 procent firemních investičních prostředků do Česka. Kromě toho peníze investované v zahraničí se už firmě, navzdory nečekanému ekonomickému vývoji, z velké části vrátily. Což podle mne svědčí o tom, že těmto investicím předcházela konzervativní rozvaha.
