Článek
Většina lidí upadá dnes do otroctví ze stejných důvodů, jako tomu bylo ve starověké Babylónii - nejsou schopni splácet své dluhy. Mnohdy jsou ale do otroctví prodávány děti. Nejvíce otroků je v Jižní Asii, zejména v Indii, ale hodně je jich také v Africe, tisíce otroků jsou ale i v USA.
Průměrná cena otroka je dnes 140 dolarů, zatímco v roce 1860 byla 134 současných dolarů. (Do ceny byla zahrnuta inflace). Cena se ovšem značně liší podle toho, o jakého otroka jde. Zatímco cena otroka, který ztratil svobodu, protože nebyl schopen splácet dluhy, činí 60 dolarů, průměrná cena propašovaných sexuálních otroků a otrokyň činí 1910 dolarů.
Sexuální otrokyně v Thajsku přinese ročně majiteli 18 000 dolarů, ale v Los Angeles už 49 000. Výnosná je ale pro otrokáře i těžká práce. Otrok, který vyrábí cihly, v Indii ročně přinese majiteli 2000 dolarů, v Brazílii však už 8700 dolarů.
Dětští otroci v Kambodži, Ghaně, Ugandě, Indonésii, na Filipínách a v Peru většinou končí jako rybáři. V Indonésii naopak sbírají kamení.
Otrok v průměru zůstává v otroctví šest let, pak se mu buď podaří utéci, splatí svůj dluh nebo zemře.
„Největším šokem pro nás byla jasně stanovená cena lidského života ve srovnání s dalšími komoditami,“ řekl Dane Atkinson z nadace SumAll. „Život je levnější než některé lahve vína,“ dodal.
Ve zprávě SumAll využila nejen data OSN a Světové banky, ale také policejní zprávy a zprávy organizací na ochranu lidských práv.