Článek
„Ať to už ku… zavřou,“ houkne jeden z hutníků směrem k hloučku novinářů postávajících u brány do huti a odchází pryč. Nebudu se raději vyjadřovat. Nechci, nebo jen odvrácená hlava na stranu. Takové jsou nejčastější reakce zaměstnanců podniku, který už v říjnu odstavil dočasně z provozu poslední vysokou pec a nyní je v teplém útlumu i koksovna. „Je to jeden velký bordel. Co na to mám říct,“ ptá se žena vycházející z areálu firmy. Kdy se půjde letos naposledy do práce, ji nezajímá, má nemocenskou. Po nové práci se ale nedívá. „Mám rok do důchodu,“ vysvětluje proč.
„Zítra ještě jdeme normálně do práce,“ hlásí Robert Prázdný (51), který je zaměstnancem firmy Tameh Czech. Právě ta skončila vinou hutě v úpadku, Liberty jí totiž dluží dvě miliardy korun za dodávky energií. Kdy přestane Tameh pro huť topit, Prázdný neví. „Nějaké uhlí ještě asi je, zatím topíme, ale nevíme, jak to bude dál,“ přiznal s tím, že člověk musí být optimista a věřit, že se vše v lepší obrátí.
To, že by kvůli sporu obou zaměstnavatelů, Liberty Ostrava a Tamehu, byli na sebe zaměstnanci firem nevraživí, si Prázdný nevšiml. „Nosím batoh Tameh a ještě mě nezbili,“ pousmál se muž, jenž v Tamehu pracuje od roku 2008.
Ne každý zaměstnanec vycházející z areálu huti je ochoten současnou situaci okomentovat. Někteří si neberou servítky a adresují sprostá slova majiteli hutě, kterým je britský podnikatel Sanjeev Gupta, jenž Liberty Ostrava ovládá prostřednictvím koncernu GFG Alliance.
Musí se věřit
Na otázku, jak to vidí, odpoví Miroslava Pastorková, jež v huti pracuje přes 30 let, že špatně. „Nikomu se nechodí dobře do práce, když nevíme, co bude. Zítra máme poslední směnu a pak až po Novém roce,“ sdělila žena, která pracuje na rourovně. Ta je posledním provozem, který ještě vyráběl. To Pastorková potvrdila. „Ještě jsme dojížděli výrobu. Jsem z oddělení metrologie, takže ta měřidla se proměřovala, a myslím, že ještě dneska budeme expedovat,“ naznačila. Pastorková doufá, že 3. ledna se bude moci do práce vrátit. „Jsem optimista, takže budu věřit… Ale nevidím to růžově,“ připustila.
I když nikdo ze zaměstnanců hutě neví, co bude, po jiné práci se nedívají. „Nějakým způsobem se přece musí dohodnout. Jinou práci? Nevím, co bych dělal, jsem tady celý život, pětačtyřicet let,“ prozradil po projití branou Stanislav Havrlant.
Po jiné práci se ještě nedíval ani Marian, který dělá na provozu vysokých pecí osm let. I on hodnotí současnou situaci v huti jako špatnou. Až dosud přitom chodil na směny jako jindy, jen zhruba poslední měsíc místo běžné práce dělal tu náhradní. „Čistí se, robí údržba a tak dále,“ popisoval. Jak dlouho zůstane doma, ještě při odchodu ze středeční směny nevěděl. „Během zítřka nám dají vědět,“ připojil s tím, že doufá, že i když bude doma, tak dostane od huti 100 procent mzdy.