Oddlužení Řecka je nejlepší řešení pro všechny, jen chtít, píší Financial Times

Odpuštění části dluhu Řecku způsobí potíže. Ty ale budou menší, než které vzniknou, když bude Řecko předhozeno vlkům, tvrdí zkušený odborník s diplomem z Oxfordu, který získal za přínos ekonomické žurnalistice v roce 2000 řád britského impéria.

Dosáhnout dohody o oddlužení Řecka podle něj ale může být také nemožné. Proto je omylem si myslet, že krize eurozóny již pominula, napsal.

„Nikdo nemůže být překvapen vítězstvím řecké levicové strany SYRIZA. [celá zpráva] Přestože se hovoří o hospodářském oživení, nezaměstnanost dosahuje 26 procent pracovních sil, přičemž nezaměstnanost mladých lidí je vyšší než 50 procent. Hrubý domácí produkt (HDP) je také 26 procent pod předkrizovým vrcholem. Ale HDP je v tomto případě obzvláště nevhodným měřítkem poklesu ekonomického blahobytu. Výdaje řeckého obyvatelstva na zboží a služby ve skutečnosti klesly nejméně o 40 procent,” píše Martin Wolf.

Podle něj není vzhledem k této katastrofě překvapující, že voliči odmítli předchozí vládu a politiku, kterou na popud věřitelů, i když váhavě, vedli. Jak řekl nový předseda vlády Alexis Tsipras, Evropa je založena na principu demokracie. Řečtí obyvatelé promluvili. Přinejmenším by se jim mělo dopřát sluchu. Z dosavadních reakcí ale vyplývá, že požadavky na novou dohodu o dluzích a úsporných opatřeních budou víceméně rovnou odmítnuty. Taková odpověď je ale do značné míry farizejským nesmyslem.

Existují dvě moralistická tvrzení, která stojí v cestě rozumné odpovědi na řecké požadavky. Tím prvním je to, že Řekové si půjčili peníze, a proto jsou povinni je splatit, ať je to stojí, co to stojí. To byl velmi rozšířený postoj, který udržoval při životě věznice pro dlužníky.

Pravdou však je, že věřitelé mají morální povinnost poskytovat půjčky s rozvahou. Pokud si své dlužníky náležitě neprověří, zaslouží si následky. V případě Řecka byl rozsah zejména vnějších deficitů očividný. Stejně jako způsob, jak byl řecký stát řízen.

Druhým tvrzením podle komentátora FT je, že od té doby, co krize vypukla, byl zbytek eurozóny k Řecku mimořádně velkorysý. To ale také není pravda. Eurozóna a Mezinárodní měnový fond (MMF) sice poskytly půjčky, které dosáhly obrovské částky 226,7 miliardy eur (asi 125 procent HDP), což jsou zhruba dvě třetiny celkového veřejného dluhu 175 procent HDP.

Ale drtivá většina těchto peněz nesloužila Řekům, ale zabraňovala devalvaci špatných úvěrů řecké vládě a řeckým bankám. Jen 11 procent z úvěrů přímo financovalo vládní aktivity. Dalších 16 procent šlo na splácení úroků. Zbytek mířil do kapitálových operací různého druhu: peníze tekly dovnitř a pak zase ven. Čestnější by bylo zachraňovat přímo věřitele. Ale to by bylo příliš trapné.

Jak podotýkají Řekové, oddlužení je normální. Německo, které bylo ve 20. století sériovým neplatícím dlužníkem na domácí i zahraniční půdě, z něho těžilo. Co nemůže být splaceno, splaceno také nebude. Klamná je představa, že Řekové budou po jednu generaci vytvářet fiskální přebytky, aby vypláceli věřitelské vlády uvyklé zachraňovat soukromé věřitele od jejich pošetilosti.

Volit lze podle Wolfa mezi správným, pohodlným a nebezpečným řešením.

Jak tvrdí bývalý šéf evropského oddělení MMF Reza Moghadam, "Evropa by měla nabídnout podstatné oddlužení – snížit řecký dluh na polovinu a na polovinu snížit i požadovanou fiskální rovnováhu – výměnou za reformy". Jak dodává, dluhy by tak byly výrazně pod hranicí 110 procent HDP, na které se ministři eurozóny dohodli v roce 2012. Ale takové snížení by nemělo být bezpodmínečné.

Nejlepší přístup začaly v roce 1996 MMF a Světová banka používat u "silně zadlužených chudých zemí" z podnětu. Oddlužení bylo povoleno pouze zemím splňujícím přesná kritéria pro reformu. Takový program by byl přínosný pro Řecko, které potřebuje politickou a ekonomickou modernizaci.

Politicky pohodlný přístup je i nadále "odkládat a předstírat". Nepochybně existují způsoby, jak ještě dál odsunout den zúčtování. Jsou také způsoby, jak snížit současnou hodnotu úroků a splátek bez snížení nominální hodnoty. To všechno by umožnilo eurozóně vyhnout se konfrontaci s morálními důvody pro oddlužení jiných zemí postižených krizí, jako je zejména Irsko. Takovýto přístup ale nemůže zaručit poctivý a transparentní výsledek, kterého je velice zapotřebí.

Nebezpečné je dotlačit Řecko k bankrotu. To pravděpodobně vytvoří situaci, ve které by se Evropská centrální banka již necítila schopná fungovat jako řecká centrální banka. To by si pak vynutilo odchod Řecka z eurozóny. Výsledek by jistě byl pro Řecko v krátkodobém horizontu katastrofální.

Patrně by se tak po jednu generaci odložila modernizace země. Poškozeno by ale nebylo jen Řecko. Ukázalo by se, že měnová unie v eurozóně není nevratná a je pouze napevno ukotveným směnným kurzem. To by znamenalo z obou věcí to nejhorší – rigidita ukotveného kurzu bez věrohodnosti měnové unie.

„V každé budoucí krizí by se pak kladla otázka, zda nenastal čas pro odchod. Výsledkem by byla chronická nestabilita,” tvrdí komentátor. Čeští ekonomové zase varují, že odchod Řecka by zřejmě vyvolal recesi v eurozóně a v důsledku ještě dál oslabil korunu. [celá zpráva]

„Vytvoření eurozóny bylo asi druhou nejhorší myšlenkou, kterou její členové měli. Její rozbití by bylo ale tou nejhorší. Přitom k tomu by ale vytlačení Řecka z eurozóny vedlo. Správným řešením je uznat argumenty pro odpuštění dluhů podmíněné dosažením ověřitelných reforem. Politici tuto myšlenku odmítnou. Státníci se jí ale chopí. Brzy zjistíme, kdo kam patří,” uzavírá Martin Wolfe.

Nový řecký premiér Alexis Tsipras na prvním jednání své vlády uvedl, že země bude splácet dluhy. O zadlužení ve výši skoro 320 miliard eur (8,9 bilionu Kč) chce ale jednat s mezinárodními věřiteli.

S věřiteli – Evropskou unií či Mezinárodním měnovým fondem – prý Tsipras nechce mít nepřátelský vztah.

"Nepůjdeme do žádných destruktivních střetů, nicméně nebudeme už pokračovat v politice podřízenosti," uvedl premiér na úvod prvního zasedání vlády. Dodal, že v pátek očekává "produktivní" setkání s šéfem Euroskupiny a nizozemským ministrem financí Jeroenem Dijsselbloemem, který přiletí do Atén.