Odchod za prací zvažuje 15 % Čechů

Existuje totiž velký rozdíl mezi přáním a reálnými kroky, píší autoři studie Migrační potenciál po vstupu ČR do Evropské unie, kterou vydal Výzkumný ústav práce a sociálních věcí.

Trvale zůstat v cizině by přitom chtěla pouhá čtyři procenta potenciálních pracovních migrantů. Zbytek zájemců si představuje, že jeho pracovní angažmá by trvalo maximálně rok či dva. Mezi zájemci tradičně převažují mladí lidé bez rodinných závazků ve věku do 30 let a s vyšším vzděláním.

Skutečnost, že zájem o práci v cizině (či uvažování o ní) nestoupá (v roce 2003 17,5 %), ale spíše klesá (15,4 % v loňském roce), vypovídá o tom, že značná část ekonomicky aktivních občanů má ve své vlasti vcelku dobré pracovní i životní podmínky, a proto o odchodu z ekonomických důvodů tolik neuvažují.

Více než polovina z oněch patnácti procent potenciálních zájemců o práci v zahraničí zatím žádné konkrétní kroky pro naplnění svého přání neudělala, jedna třetina z nich to ani nepovažuje za aktuální. Pouze 5 procent všech potenciálních migrantů hledá skutečně možnosti prostřednictvím specializované agentury, dalších 4,7 procenta z potenciálních patnácti procent se postaralo o bydlení a 3,7 procenta již získalo příslib pracovního místa.

Podle studie převažuje zájem jít pracovat do Velké Británie či Irska, což může souviset s tím, že obě země zahraniční pracovníky již nyní bez omezení přijímají. Dále je velký zájem o Německo, Rakousko či jinou zemi EU, USA, Kanadu, Austrálii a Nový Zéland. Do jaké země by chtělo jít pracovat, zatím neví přesně 12,4 % dotázaných. Zájem o práci Německu a Rakousku je podle studie ovlivněn také blízkostí a možností, že pracovník bude pravidelně pendlovat přes hranice (s tím počítá 20,9 % zájemců). Možnost dlouhodobě bydlet a pracovat v těchto sousedních zemích by přijalo 79,1 % dotázaných.

Průměrnou dobu, po kterou by Češi chtěli v zahraničí pracovat, představuje rozpětí mezi jedním až dvěma roky (uvedlo ji 47,9 % zájemců). Upřesněnou představu o době, po kterou by chtěli v zahraničí pracovat, nemá 26,5 % potenciálních pracovních migrantů.

Svůj odjezd z Česka v příštích šesti až dvanácti měsících plánuje méně než polovina dotázaných osob s kladným postojem k pracovní migraci. Zajímavé přitom je, upozorňují autoři studie, že pouze 2,4 % zájemců o práci v cizině spojuje svůj odchod s odstraněním administrativních bariér, které v současné době přetrvávají v řadě zemí, jako jsou například Německo či USA.

Většinu Čechů a Češek neláká práce v cizině ze zcela konkrétních důvodů. Na prvním místě je skutečnost, že nechtějí opustit rodinu, přátele, známé (uvedlo 52,6 % všech dotázaných). Vážnou bariérou je jazyková neznalost (36,3 %). Zhruba čtvrtina dotázaných (25,1 %) si na práci v zahraničí netroufá, nebo má dobré pracovní i platové uplatnění doma (24,1%). S předchozí prací v zahraničí nemá dobré zkušenosti pouze 3,5 % uchazečů.

Během posledních patnácti let pracoval určitou dobu v zahraničí každý desátý Čech, nejvíce z nich v Německu a ve Velké Británii. Jedná se hlavně o vysokoškoláky, manažery či podnikatele a obyvatele Prahy. Většina z nich nemohla hned pracovat v oboru, na který měli kvalifikaci, či jej vykonávali doma. Uplatnění si většinou našli v jednoduché a kvalifikačně nenáročné činnosti. Ve svém vlastním oboru se uplatnili především vysokoškoláci s delší praxí a se špičkovou kvalifikací.

Nejvíce Čechů se zatím stále vedle své mateřštiny domluví rusky (především lidé starší třiceti let). Skutečně plynule však rusky hovoří a píší jen 3 procenta dotázaných. Na dalších místech znalosti jazyků se umístily němčina a angličtina. Ty "nějak" ovládalo zhruba 40 procent dotázaných. Pokud by se znalost jazyka brala podle plynulosti, angličtinu dobře zvládlo pouze 9,2 dotázaných (jde především o mladé a vysokoškolsky vzdělané lidi). Dalších 14 procent rozumí psanému i mluvenému slovu. Překvapivá je poměrně často uváděná znalost italštiny.