Obkladač si vydělá i víc než 300 tisíc měsíčně. Práce rukama přesto Čechům nevoní

„Když se dnes podíváte na počty žáků a studentů na učilištích a průmyslovkách a na počty řemeslníků odcházejících do důchodu, ten rozdíl je stále vyšší, demografie je neúprosná,“ uvedl prezident Asociace pracovních agentur Radovan Burkovič.

Je tak možné, že za pár let možná nebude mít kdo stavět a opravovat české domácnosti. Nebo se už dnes často velmi dlouhá čekací lhůta na služby řemeslníků ještě prodlouží.

„Příčinou je mimo jiné dlouhodobé společenské vnímání těchto povolání jako méně atraktivních. Bývají spojována s náročnými pracovními podmínkami a nedostatečnou finanční odměnou, přestože v řadě případů mzdy výrazně rostou,“ sdělil Novinkám mluvčí ministerstva práce a sociálních věci Jakub Augusta.

Průměrný plat řemeslníků, mezi které patří například zedníci, tesaři nebo instalatéři, kteří pracují jako zaměstnanci, činil loni zhruba 40 tisíc korun.

„Řemeslníci pracující na živnost jsou na tom lépe, jsou s příjmy na úrovni středního managementu větších firem. Například obkladač si může vydělat i 300 tisíc korun měsíčně. Ale zkuste si 30 let klečet celý den na kolenou a nosit velkoformátové obklady – zadarmo to rozhodně není,“ sdělila Novinkám ředitelka Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR Eva Svobodová.

Problém je pravděpodobně i v tom, že rodiče dnes pro své děti upřednostňují spíše všeobecné vzdělání.

„Hovoříme o celospolečenském trendu, který se mnohdy projevuje vlivem rodin už při volbě budoucího povolání před prvním vstupem na trh práce. Vysoká společenská poptávka po všeobecném vzdělání vzdaluje manuální a řemeslné profese od mladých lidí rozhodujících se o budoucím povolání,“ dodal Augusta.

Budoucnost řemesel je tak v Česku poměrně nejistá. Už teď je běžná čekací doba na služby zedníka či elektrikáře několik měsíců a je dost možné, že nedostatek kvalifikovaných lidí bude časem ještě citelnější.

„Je třeba lidem ukázat, že řemeslo už nejsou jen špinavé nehty a montérky, ale i využívání nových technologií a jasná viditelnost výsledků práce. Stěžejní úkol to je pro ministerstvo školství, které by mělo tuto problematiku aktivně řešit a přenášet na základní školy,“ dodala Svobodová.

Podle ministerstva školství teď Národní pedagogický institut připravuje změny, které by měly pomoci lépe odrážet dnešní potřeby zaměstnavatelů. Úřad práce hlásí desetitisíce volných pracovních pozic pro dělníky a řemeslníky.

„Chystá se revize vzdělávacích programů pro střední školy. Probíhá spolupráce jak se školami, tak se zaměstnavateli, a to formou možnosti realizace odborného výcviku ve firmách. Odborníci z praxe se mohou zapojit do výuky a účastní se závěrečných zkoušek, jejichž podobu mohou významně ovlivnit. Spolupráce s firmami umožní žákům získávat praktické zkušenosti v reálném pracovním prostředí,“ uvedl mluvčí ministerstva školství Patrik Kubas.

Zvýšit prestiž a váhu v rámci řemeslných oborů měl i projekt ministerstva průmyslu a obchodu Mistrovská zkouška.

„Bohužel řemeslo je stále na okraji zájmu příslušných resortů. Projekt Mistrovská zkouška jako nejvyšší meta řemeslníka, která potvrzuje a garantuje skutečného mistra v oboru, leží na ministerstvu už několik let připravená, ale neschválená. Řemeslníkům by se mělo dostat náležitého společenského uznání, což se nyní děje velice pozvolna, spíše s ohledem na jejich kritický nedostatek,“ dodala Svobodová.

Problém je ale i s odbornými učiteli. Při práci v oboru je na tom totiž většina s financemi řádově lépe, než když se pustí do pedagogické činnosti.

„Za klesající zájem o řemesla může i dlouhodobě negativní a zkreslený pohled společnosti na manuální práci, učňovské vzdělávání a řemeslo. Dokud bude převládat představa, že rukama pracuje jen ten, komu to ve škole moc nešlo, tak se nemůže změnit nic,“ míní prezident cechu kamnářů Libor Soukup.

Opak je přitom často pravdou. Kvalitní řemeslníci nepotřebují ke své profesi zdaleka jen zručnost.

„Uvedu příklad ze svého oboru. Mistr kamnář by se měl také orientovat v matematice, fyzice a chemii, zvládat čtení výkresů, být zběhlý v technickém kreslení, mít povědomí o marketingu, propagaci, orientovat se v oborové legislativě, měl by být kreativním designérem. A osobnost, na kterou máme takovéto požadavky, se má objevit v oboru bez maturity? Co by tam takový člověk dělal?“ dodal Soukup.