Obchody bez prodavačů zachraňují venkov

„Krám tady předtím byl, ale otevřený jen dopoledne, kdy jsme byli v práci, takže jsme do něj skoro nechodili,“ svěřuje se čtyřiatřicetiletá Daniela, která právě vyjela s kočárkem ze dveří prodejny. Do Bítovan se přistěhovala před třemi lety a nákupy až do loňska většinou řešila v okresním městě. „Teď jsem na mateřské, tak mi vyhovuje, že si sem můžu zajít klidně každý den pro čerstvé pečivo nebo třeba maso, které tu mají balené,“ chválí si novou prodejnu, která vesnici na Chrudimsku se 430 obyvateli loni viditelně oživila. Dnes je úterý, což je společně se sobotou a nedělí jeden z dnů, kdy Fééér obchůdek, jak zní jeho jméno, funguje v plně automatizovaném provozu. V ostatní dny je tu prodavačka alespoň dopoledne. Bez ní se tu však zákazník musí obsloužit zcela sám, a to od odemčení dveří, navážení ovoce a zeleniny, načtení čárových kódů až po zaplacení.

Vše se děje s pomocí bankovní identity, tedy jakési digitální občanky, kterou už poskytuje většina bank v Česku. Dále potřebujete staženou aplikaci DoKapsy v chytrém telefonu a vygenerovaný QR kód. Pro koho je to složité, může stejným způsobem využívat čipovou kartu vydanou provozovatelkou obchodu. Otevírací dobou od 5.30 do 21 hodin, kterou bítovanský krámek ve všední dny nabízí, se často nemůžou pochlubit ani supermarkety. „Když nás večer napadne udělat si pizzu, tak tu mají droždí, sýr, všechno,“ pochvaluje si zákaznice Daniela.

Ještě loni to vypadalo, že Bítovany potká stejný osud jako mnoho jiných vesnic v Česku, kde rušení malých prodejen nabralo už před covidem hrozivé tempo. V nejhorším roce 2017 jich podle šetření agentury NielsenlQ ukončilo činnost 1082, z toho nejvíc v těch nejmenších obcích do 500 obyvatel.

Trend se podařilo zvrátit i díky příspěvkům na provoz. Například ministerstvo průmyslu a obchodu v rámci programu Obchůdek 2021+ podpořilo za uplynulé dva roky takřka 600 prodejen, a to vždy částkou maximálně 130 000 korun za rok. Téměř tři čtvrtiny z vyplacených peněz směřovaly na mzdy prodavačů. Podnikání tohoto typu se tak vlastně změnilo na dotovanou službu občanům. Pokles počtu venkovských obchodů se i díky tomu zpomalil a v minulém roce už jich zaniklo jenom 166.

Dočasně osiřelé bítovanské prodejny se loni ujala osmačtyřicetiletá Olga Dvořáková, masérka a místní zastupitelka. „Jsme mladá vesnice, průměrný věk je u nás asi 42 let, ze všech stran se staví, proto by mi to přišlo jako hrozná škoda, kdyby skončila úplně,“ říká.

Přistěhovala se sem před 28 lety a vzpomíná, že v době před supermarkety tu prosperoval rodinný koloniál. Na místě současného Fééér obchůdku pak naposledy podnikalo nedaleké zemědělské družstvo. Pandemie, omezený sortiment i krátká otevírací doba ale způsobily, že po několika letech zavřelo krám.

„Prodavačka každou chvíli seděla venku, tak jsem si myslela, že vést obchod bude velmi snadné a že kolem toho není moc co dělat,“ ohlíží se za tím, jak byla podle svých slov naivní. Správně však vyhodnotila, že na zbohatnutí to nebude, proto přemýšlela, jak nakupování spojit s moderními technologiemi, aby byl krámek co nejvíce úsporný a soběstačný, ačkoli úklid nebo doplňování zboží za ni zatím žádný robot nezastane.

Když se spojila s táborskou firmou ArrowSys, která pro tyto účely vyvíjí systém Contio, který umožňuje zaregistrovaným uživatelům vstup do prodejny a provedení platby na samoobslužném terminálu, stala se v podstatě průkopnicí v oblasti automatizovaného prodeje.

Jen o několik měsíců ji předběhl COOP, Svaz českých a moravských spotřebních družstev, jenž v celé republice provozuje kolem 2400 prodejen. První částečně automatizovaný obchod za použití stejné technologie otevřel v březnu 2022 v centru Strakonic, což mimo jiné dokazuje, že model není určený jen pro záchranu vesnických prodejen.

Mezi 6. a 17. hodinou je v něm běžná obsluha, poté však přechází na automatizovaný režim. Pracovní místa prodavaček tedy zůstala zachována, nakoupit si však nově můžete ve dne i v noci. Zákazník musí být registrovaný stejným způsobem jako v Bítovanech. Samozřejmostí je i kamerový systém.

„Aktuálně provozujeme deset vlastních prodejen a jsme partnery ve dvou prodejnách, které provozují obce,“ uvádí Lukáš Němčík, ředitel rozvoje a marketingu COOP. „Všechny prodejny, které provozuje naše síť, fungují v hybridním režimu, tedy s obsluhou v běžné pracovní době. Jako poslední přibyla prodejna v Českém Těšíně a brzy se budou otevírat další,“ slibuje.

Potvrzuje také, že v nejmenších obcích se prodejny bez dotací z principu neobejdou. Důvod je zřejmý. Zatímco ve městech delší, někdy i nonstop otevírací doba zvyšuje komfort zákazníků, podporuje obrat, a tím i zisk obchodníka, samosprávy na vesnicích především touží prodejnu udržet. „Tam jsou dotace a veřejná podpora často nezbytné, a to bez ohledu na to, zda jde o běžnou prodejnu, nebo automatizovanou, která šetří podstatnou část mzdových nákladů,“ připomíná.

Olga Dvořáková na začátku využila státní dotaci na pořízení vybavení, jinak ale podniká na vlastní účet, platí energie a symbolické nájemné obci. „Zatím žiju a nemusím si půjčovat,“ tvrdí.

Třeba v červenci, jak přiznává, jí po zaplacení energií i nájmu zůstala „výplata“ 6000 korun. Obchod však vnímá jako vedlejšák k profesi masérky a za pultem se čtyři dopoledne v týdnu střídá s kolegyní, na jejíž plat přispívá Úřad práce ČR. „Možnosti dotací od státu jsou, a byla bych blázen, kdybych je nečerpala. Ale ne na to, abych s nimi flastrovala ztrátu, ale abych za ně pořídila třeba klimatizaci nebo něco, co obchod zvedne,“ říká.

„Pardon, já jdu jenom pro rohlíky,“ protáhne se kolem nás zákaznice, vhodí do sáčku několik kusů pečiva, pak vyndá z mrazáku rybí prsty a pospíchá pryč. Ve dveřích se potkává s jinou místní obyvatelkou, důchodkyní paní Hanou, která shodou okolností pracovala jako prodavačka a v lecčems provozovatelce obchůdku poradila. „Jsem starší generace, ale naučila jsem se to,“ povídá při skenování pečiva a šišky salámu. „Nakoupila jsem si už včera, dneska jsem přišla jen pro dvě věci,“ dodává.

Olga Dvořáková se musela na začátku potýkat s různými překážkami. „Není snadné sehnat dodavatele. Odebírám třeba sto kusů pečiva na den, což pro spoustu firem není zajímavé a nechtějí tady kvůli tomu dělat zastávku. Chleba bereme ze Včelákova a jsem ráda, že jsou ochotní přijet třeba s pěti bochníky.“

Leckoho napadne, že nakupování o samotě může být i příležitostí pro nepoctivce, byť je každý člověk při vstupu identifikován a sledován kamerami. Co mi ale zabrání v tom, abych si vzal pět piv a nenápadně naskenoval jenom čtyři? Olga Dvořáková se krátce zamyslí a odpoví: „Svědomí. Jenom vaše svědomí, jinak nic.“

Jako spása vesnických služeb se ještě nedávno jevili Vietnamci. Často obnovili obchod nebo hospodu tam, kde už dlouho nefungovaly, a někdy svou delší otevírací dobou a širším sortimentem dokonce vystrnadili družstevní obchody. Problémy s hygienou nebo kvalitou zboží však na některých místech vedly k jejich rychlému konci.

Když Kotovice na Plzeňsku před šesti lety opustil COOP, samospráva se pustila do horečného shánění. Přihlásila se místní dvojice vietnamského původu, která pak obchod vedla asi tři roky. „Bylo to se spoluúčastí obce, přispívali jsme na provoz, snažili jsme se vypomoct třeba i s objednávkami zboží nebo v komunikaci, protože ani jeden z manželů neuměl dobře česky,“ popisuje starostka Radka Kimáková a dodává: „Bohužel to stejně nefungovalo.“ Netají, že kromě komunikace stály za jejich koncem problémy s prodejem prošlých potravin.

Vesnice s 300 obyvateli je tak znova na začátku. „Určitě chceme prodejnu zachovat. Ve třech obcích, které pod nás spadají, máme spoustu seniorů, kteří mají málo příležitostí dostat se do většího města. Obchod ale není jen o nakupování, ale také o shledávání se,“ připomíná starostka. Možnost automatizovaného provozu vnímá jako pozitivní podnět k zamyšlení.

Alternativou se mohou stát i chlazené výdejní boxy třeba v sousedství obecního úřadu, kam si obyvatelé nechají dovézt nákup provedený přes internet. Například v Medlovicích na Vyškovsku, které mají necelých 400 obyvatel, se ale neuchytily. „Bylo to směrované na starší občany, ale pro ně to asi bylo složité. Nepochopili, že celý nákup jim můžou objednat i zaplatit třeba jejich děti nebo příbuzní, kteří s nimi nebydlí,“ líčí starosta Roman Synek. Pojízdnou prodejnu zavrhuje, o automatizované neuvažovali, takže zbývá dojíždění. Místním seniorům to prý zatím moc nevadí. „Oni si raději zadarmo sednou do autobusu a jedou nakoupit do vedlejšího města,“ konstatuje.

V Koldíně na Orlickoústecku neměli s posledními nájemníky vietnamského původu také nejlepší zkušenost, a když jejich obecní krámek zůstal loni prázdný, samospráva se v anketě obrátila na občany. Z možností bezobslužného provozu, hledání dalšího nájemce nebo úplného konce prodejny v budově školy, která už mimochodem také dávno zanikla, si jednoznačně vybrali tu první.

„Po návštěvě u paní Dvořákové v Bítovanech, která jede v hybridním režimu (s obsluhou i bez), jsme ale došli k tomu, že chceme jenom bezobslužný prodej,“ říká starosta Petr Vilímek. Úřad oslovil několik dodavatelů a společnou řeč našel s Konzumem, obchodním družstvem v Ústí nad Orlicí, které spadá do skupiny COOP. Zcela automatizovaná prodejna, kde si každý s bankovní identitou nebo čipovou kartou vydanou obecním úřadem může nakoupit od šesti ráno do půlnoci, se otevřela letos v červnu.

„Naše je zařízení, zboží, cenotvorba, software, účtenka má naši hlavičku. Dochází sem ale zaměstnankyně, kterou platí obec a která se o prodejnu několik hodin denně stará. Podnikáme na základě franšízové smlouvy, z níž obec dostává provizi. Některý měsíc to pokryje náklady na zaměstnankyni, jiný měsíc musí obec doplatit,“ vysvětluje Tomáš Pokorný, vedoucí obchodní skupiny Konzum. „Nikoho bychom do toho netlačili, rozhodující impulz byl, že to chtěla sama obec, protože tu chce udržet život a všechno, co s tím souvisí,“ dodává.

„Počítali jsme s tím, že to nebude zisková činnost,“ potvrzuje starosta Petr Vilímek. „Pro nás je ideální, když budeme na nule. Nechtěli jsme vydělávat, ale nabídnout dostatečný sortiment zboží. Nedávno jsme ho rozšířili o ovoce a zeleninu, které tu nebyly, doladilo se maso a uzeniny. Popud přišel vždycky od občanů. Díky tomu rostou i tržby. Původně jsme mysleli, že všechno bude skromnější, ale teď už si tu podle mě nakoupí všechno a nemusejí jezdit jinam,“ míní. Tomáš Pokorný dodává, že měsíčně se v Koldíně provede kolem 1400 nákupů, což v obci s 380 obyvateli považuje za velmi dobré.

Ředitel rozvoje a marketingu sítě COOP Lukáš Němčík uvádí, že Česko je při zavádění částečně či plně automatizovaných prodejen průkopníkem v rámci celé Evropy.

„Díky využití automatizovaného prodeje se menší prodejna může udržet a následně nabízet i další služby,“ zmiňuje a jako příklad dává výdejnu e-shopů, poštu nebo bankomat. COOP společně s ČSOB a Mastercard navíc nedávno oznámil vznik rozvojového fondu, z něhož by měl být do konce roku 2024 financován přechod na tento režim nejméně u padesáti dalších obchodů.

Na průkopníky tak rychle navazují další následovníci. Z Olgy Dvořákové ani po více než roce od otevření Fééér obchůdku nadšení nevyprchalo a stále přemýšlí, jak ho vylepšit. „Nevím, jestli dělám všechno správně, ale funguje to. Zákazníci jsou spokojení a mně to takhle vyhovuje.“