Článek
Odměnu od Napoleona kdysi získal pařížský kuchař Nicholas Appert, jenž vymyslel konzervování ve skleněných nádobách. Krátce po něm přišel anglický obchodník Peter Durand s konzervami plechovými, na něž získal od anglického krále patent 25. dubna 1810.
Dlouhá staletí se jídlo na delší dobu uchovávalo například nasolováním, uzením, sušením nebo máčení v alkoholu či octu. Žádná z těchto metod však nezachovala potraviny dlouhodobě čerstvé. Až Nicholas Appert přišel s relativně jednoduchým způsobem - jídlo povařil, vložil do skleněných nádob, uzavřel korkovými zátkami a opět povařil. Dnes běžný princip domácího zavařování nejen okurek či kompotů, ale vesměs věeškerých potravin, byl v roce 1809 převratnou novinkou.
Appertova metoda uchovala potraviny zhruba čtyři měsíce, o něco déle vydržely v Durandových plechovkách (dnes se můžou konzervy skladovat dva až pět let při pokojové teplotě). Durand potraviny rovněž převařil v ještě částečně otevřené plechovce, až pak nádobu hermeticky uzavřel. Jeho plechovky, chráněné před korozí vrstvou cínu, šly lépe utěsnit než lahve a byly samozřejmě odolnější i při transportu.
115 let slaví otvírák na konzervy
Zpočátku však měly jednu vadu, a to nesnadné otvírání. "Ploché víčko odstraňte dlátem a kladivem," psalo se tehdy na některých obalech. Tehdejší nejčastější uživatelé konzerv, vojáci, ale s otvíráním problém neměli - nějakou nabroušenou zbraň měli vždy po ruce.
Konzervy se brzy staly nezbytnou součástí vybavení i pro cestovatele či mořeplavce. K širokému využití v domácnostech významně přispěl Angličan Robert Yates, který v roce 1855 získal patent na první otvírák na konzervy.
Mezi nejznámější konzervované produkty patří Campbellovy polévky. Ty ve svém díle zachytil i Andy Warhol.
Zvýšenou poptávku zaznamenávaly první konzervárenské firmy zejména v době válek, koncem 19. století ale růst urbanizace přinesl i vyšší zájem městských obyvatel o levnou a rychlou přípravu pokrmů bez každodenního nakupování. Tehdy vznikla řada firem, která právě na konzervovaných jídlech postavila pevné základy svého podnikání. Proslulé jsou dodnes například Heinzovy fazole či Campbellovy polévky, jež umělecky zvěčnil Andy Warhol.
S postupným vylepšováním materiálů a strojů se také konzervy plnily stále širším sortimentem potravin, k původní masným výrobkům, zelenině a luštěninám přibyly polévky, nápoje, kondenzované mléko, tabák či káva.
Méně zručným spotřebitelům usnadnil konzumaci z konzerv od roku 1960 patent snadno odstranitelného víčka s očkem, díky němuž lze konzervu otevřít tahem bez otvíráku a který přispěl k tomu, že navzdory nástupu umělých hmot, mrazniček a nových konzervačních postupů si konzervy stále drží široký okruh příznivců.
Češi - národ paštikářů
Konzervy s trochou nadsázky neodmyslitelně patří i k českému národu. Po dlouhá desetiletí se totiž mnohé rodinné výlety po tuzemsku i zahraniční dovolené bez konzerv s párky, lunchmeatem či polévkami a omáčkami neobešly.
Navíc již od dob socialismu patřilo domácí konzervování potravin k tradičními zpestření zásob potravin a jídelníčku alespoň v těch domácnostech, které disponovaly například vlastní zahradou či ovocným sadem.
Zavařit doma se dá cokoliv
Do konzerv lze dát cokoliv, lidé doma nejčastěji zavařují ovoce na různé způsoby. Jako konzervat v nich slouží cukr. Zavařit si ale doma lze i maso. Trvanlivost ale většinou není tak dlouhá, jako v plechových konzervách, které se dají koupit v obchodech a je v nich dodaná sůl a jiné konzervační látky.