Článek
Jedno z družstev, které má o českou klientelu zájem a obhospodařuje kolem 1900 bytů, sídlí ve Schwarzenbergu v podhůří Krušných hor, necelých třicet kilometrů od Vejprt.
„Jsem přesvědčen, že jsme schopni dát českým sousedům férovou nabídku na bydlení a to zejména těm, kteří dojíždějí za prací nedaleko hranic, nebo seniorům, kteří chtějí mít slušné, relativně laciné bydlení s jistotou, že je nikdo nepřipraví o střechu nad hlavou,“ řekl Právu jednatel bytového družstva ve Schwarzenbergu Wolfgang Kastner.
Přesto především v Sasku v městech na druhé straně hranice zůstávají byť vesměs opravená a udržovaná sídliště stále s mnoha okny bez záclon.
Jedno z nich stojí na okraji pětitisícového města Johanngeorgenstadtu, které od českých Potůčků odděluje jen závora hraničního přechodu. I toto sídliště z části spravuje schwarzenberské družstvo.
Družstvo nefunguje pro zisk
„V současnosti máme volných několik desítek bytů, jak v samotném Schwarzenbergu, tak v Johanngeorgenstadtu, z něhož je doslova kousek do Ostrova,“ upřesňuje Wolfgang Kastner, podle kterého jednorázový členský podíl v družstvu činí u bytu do 65 metrů čtverečních 460 eur (11 852 Kč) a větších pak 614 eur (15 820 Kč). K tomu je nezbytné připočítat ještě vstupní poplatek 26 eur (670 Kč).
Připomněl, že měsíční náklady na bydlení se v renovovaných dvou až čtyřpokojových bytech pohybují ve Schwarzenbergu i Johanngeorgenstadtu od 261 (6 725 Kč) do 374 eur (9 636 Kč).
Pokud si vzpomínám, členský podíl si koupila před časem jedna vaše lékařka
„Uvědomujeme si, že současná ekonomická situace není pro řadu lidí jak v Německu, tak i u vás v ČR snadná, a proto se snažíme členský podíl držet co nejníže. Družstvo nefunguje s cílem vytvářet zisk, ale umožnit svým členům slušné a relativně laciné bydlení,“ tvrdí Kastner. Připouští, že cena je ovlivněna i lokalitou. V Lipsku, Berlíně, ale i v Görlitzu jsou členské podíly výrazně vyšší a často přesahují i hranici 2000 eur.
Panelové sídliště v Johanngeorgenstadtu z 80. let v městské části Pulverturm působí příjemnější dojmem, než běžné sídliště na české straně hranice. Sníh je všude odklizený a nikde není vidět žádný nepořádek. Snad i díky tomu, že kontejnery jsou umístěny chytře v klecích, takže odpadky při větru z neuzavřených popelnic nevylétávají mezi domy. Nechybějí tady ani klasická dětská hřiště. Spíše ale chybějí děti, které by si na nich hrály.
Zatím se Češi nehrnou
„Už před několika lety nechali některé panelové domy v Johanu zbourat. Neměli tam koho nastěhovat a chátraly,“ připomněla starostka Potůčků Jarmila Fořtová (nez.).
„Nevíme o nikom z Čechů, kdo by tam bydlel,“ dodala. „Pár českých lékařů pracuje v nedaleké nemocnici v Erlabrunnu, ale ti přespí ve špitále a když mají volno, tak jedou domů do Čech,“ poznamenala Fořtová.
Přitom Johanngeorgenstadt není špatné místo k bydlení. Podle městských internetových stránek funguje ve městě pět zubních a čtyři praktičtí lékaři. V provozu jsou tam dva domovy důchodců a pečovatelské ústavy. Pro děti tam je jedna základní a dvě mateřské školy, přičemž nechybí ani hudební škola a třeba krytá plovárna. Kdo se chce družit, je v Johanngeorgenstadtu kolem čtyřiceti spolků.
„Samozřejmě, vše je otázka nabídky a poptávky, jsem ale přesvědčen, že se po letech vrací renesance družstevního bydlení. Je pravda, že samotný byt není majetkem družstevníka, ale členství mu dává jistotu, že pokud řádně platí nájem i nezbytné provozní náklady, má bydlení jisté po dobu svého života. Členský podíl samozřejmě může kdykoliv přepustit buď příbuzným či prodat komukoliv jinému,“ zdůraznil jednatel družstva, který na otázku, jaký je současný zájem nových družstevníků z Česka přiznává, že se zatím nehrnou.
„Pokud si vzpomínám, členský podíl si koupila před časem jedna vaše lékařka a zájem projevilo i několik dalších lidí, ale pokud vím, zatím se nerozhodli,“ dodal Kastner.