Článek
„Evropský soudní dvůr (ESD) řeší otázky týkající se práva evropského společenství směrem k jednotlivým členským státům. Není vyloučeno, že nějaký národní soud členského státu EU může požádat ESD o zodpovězení tzv. předběžné otázky, tzn. jak vykládat příslušnou evropskou normu v konkrétním národním soudním sporu, ale ve věci politických stávek se tak ještě nestalo,“ sdělila Právu právní analytička systému Codexis Petra Gříbková.
Francie a Německo jsou benevolentní
Každý stát EU se tedy k protivládním demonstracím staví po svém. Francie a Německo, země, kde se stávkuje i proti vládám poměrně často a jsou považovány za vysoce demokratické, se proti této mezní formě protestu z hlediska zákonů staví poměrně benevolentně, jestliže nejsou provázeny živelným chováním, jako je třeba rabování. Právu to potvrdil děkan Právnické fakulty Univerzity Karlovy Aleš Gerloch.
Podle něho například Německo nemá k politické stávce ustanoven žádný speciální zákon, stejně jako u nás, a v případě potřeby vydat k situaci soudní rozhodnutí se justice odvolává na judikaturu, tedy právní výklady soudů z minulosti.
Profesor Gerloch si nepamatuje, že by soud v Německu takovým způsobem jako u nás protivládní stávku zakázal. „Navíc skutečně vyvolává oprávněné pochybnosti to, s jakou rychlostí Městský soud v Praze předběžné opatření ke stávce vydal,“ reagoval Gerloch na otázku Práva, zda není zarážející fakt, že třeba k výživnému a dalším záležitostem běžných lidí to soudům trvá obvykle mnohem déle.
Stejně tak Francie je z hlediska zákonů značně tolerantní k pokojným stávkám.
U nás to zatím z hlediska naplňování práva funguje tak, že jednou se politická stávka vykládá podle judikatury, kdy ji Nejvyšší a Ústavní soud nezakázaly, a jindy zase souběžně, jako páteční rozhodnutí Městského soudu v Praze, podle zákona o kolektivním vyjednávání.
„Pro českou legislativu je příznačné, že v množství případů pouze chaoticky ucpává díry. Kromě toho zvláštní zákon o politické stávce, na rozdíl od obřích, nesrozumitelných a diskutabilních kodexů, by předkladatelům nepřinesl příliš mnoho politických bodů,“ řekl Právu právník a šéfredaktor časopisu Soudce Karel Havlíček.
