Neexistuje nic jako oběd zadarmo aneb Záhada Babišových nalezených 170 miliard

Neexistuje nic jako oběd zadarmo, říká ekonomické rčení připisované Miltonu Friedmanovi. Velmi rychle to poznali studenti do 26 let, když zjistili, že jejich 75procentní sleva na jízdné ve vlacích a autobusech bude vykoupena škrtem 400 miliónů korun z kapitoly MŠMT a dalšími 2,86 miliardami z ostatních kapitol vládního rozpočtu.

Premiér v demisi Babiš s oblibou používá formulaci, že jeho vláda „našla peníze”. Naposledy v úterý v Mladé Boleslavi hovořil o nalezených 8,4 miliardy korun. [celá zpráva]

Babišovy nalezené miliardy se staly terčem posměchu na sociálních sítích.

V neděli na svém facebookovém profilu informoval o tom, že se „našlo” rovnou 170 miliard, takže podle něj v souvislosti se zlevněným jízdným, jež má stát zhruba 5,8 miliardy ročně, vlastně o žádné škrtání v rozpočtu nejde. „Po vládní analýze jsme našli k 1. 1. 2018 celkem 170 miliard korun, což jsou neutracené peníze z minulých rozpočtů a resorty je nejsou schopny utratit ani letos,” napsal Babiš.

Ve skutečnosti podle vyjádření ministerstva financí činily nakumulované nároky z nespotřebovaných výdajů o něco méně, konkrétně 167,6 miliardy korun.

Ekonomové však nad Babišovým tvrzením kroutí hlavami.

„Vláda nemá zbytečných 170 miliard. Kéž by je měla. Premiér Babiš pouze vytáhl číslo, které se skutečně dá spočítat, aby uklidnil veřejnost, která se oprávněně ptá, kde se vezmou prostředky na slevy na jízdné,” sdělil Novinkám hlavní ekonom skupiny Roklen Dominik Stroukal.

Jak tedy premiér v demisi na toto číslo přišel? „Jde o skutečné číslo, ke kterému se můžeme dopočítat, ale je jen hypotetické. Jde o peníze, které by jednotlivá ministerstva a úřady mohly za posledních deset let utratit, ale neutratily,” uvedl Stroukal.

„Ty peníze ale nebyly ušetřeny na nějakém účtu. Pouze se neutratily, takže se nám nemusely zvyšovat daně a Česká republika se nemusela zadlužovat. Je to pozitivní a hezké číslo, ale ty peníze nikde neleží,” vysvětluje ekonom.

Žádné volné prostředky se nenašly ani podle ekonoma UniCredit Bank Pavla Sobíška.

„Jedná se o účelově vázané rozpočtové prostředky jednotlivých resortů, které v minulých letech nebyly spotřebovány, protože nevznikly podmínky, za nichž by byl naplněn účel čerpání. Vláda Andreje Babiše nyní navrhuje tyto prostředky vzít resortům a využít je jinak,” upřesnil Sobíšek.

Postup by podle něj byl politicky legitimní, pokud by šlo o vládu s důvěrou.

„Ekonomicky vidím nicméně zásadní problém v tom, že vláda navrhuje těmito jednorázovými zdroji financovat trvalé zvýšení výdajů, například dotace cestujícím ve vlacích,” zdůraznil Sobíšek.

Pokud vláda skutečně uspořila nějaké peníze, pak je otázka, zda se rozhodla je použít účelně.

„Skutečnost, že vláda nebyla schopna spotřebovat rozpočtované výdaje, jak uvádí premiér, není ekonomickým ospravedlněním slevy na jízdném. Uspořené prostředky totiž mohly být vynaloženy ekonomicky účelněji,” řekl hlavní ekonom společnosti Cyrrus Lukáš Kovanda.

První možností by podle Kovandy bylo citelnější snížení daní, než vláda navrhuje.

„Jestliže není schopna spotřebovat rozpočtované výdaje, pak ať sníží lidem daně. Výše státního dluhu ji totiž zjevně nechává chladnou,” uvedl ekonom. „A pokud ji chladnou nenechává, ať se nespotřebované prostředky stanou součástí rezerv, eventuálně jsou spotřebovány na úhradu části dluhu nebo převedeny k užití v rozpočtu pro další kalendářní rok,” dodal.

Snížení daní i úhrada části dluhu je podle Kovandy celospolečensky spravedlivější než sleva na jízdném, která znamená, „že daňový poplatník bude přispívat na vlakové jízdné vybraným skupinám obyvatelstva”.

Jiné využití by prostředky měly i podle Pavla Sobíška. „Nespotřebované výdaje resortů byly z podstatné části určeny na investice. Logicky by tedy bylo lepší, kdyby byly ponechány jako investiční prostředky, například na dobu, kdy se ztenčí financování infrastrukturních staveb ze zdrojů EU,” připomněl.

Podle ekonoma Roklenu Stroukala je navíc problematické brát ministerstvům hypotetickou možnost v budoucnu utratit peníze, které dokážou ušetřit, a nutit je tak utratit vše, i kdyby to nebylo účelné.

„Je obrovskou chybou trestat ministerstva a úřady za to, že nejsou schopny utratit vše, co by hypoteticky utratit mohly. V dalších letech se budou bát neutratit všechno, co můžou. Pokud byste věděli, že vás za to vláda potrestá, radši je klidně i nesmyslně utratíte. Naopak by měla vláda šetrné hospodaření podporovat,“ uzavřel.