Článek
Třeba profese hutních zedníků obnáší hned pět zátěží organismu: teplem, prachem, hlukem, vibracemi a fyzickou zátěž, všechny v kategorii tři. „Vyšší kategorii už hygienické normy nepovolují,“ řekla Právu Pavla Kohutová z personálního oddělení závodu údržba ocelářské firmy ArcelorMittal Ostrava.
„Že by hutní zedník dělal ještě po šedesátce, to by byla výjimka, zázrak,“ tvrdí vedoucí provozu údržby hutního zdiva Aleš Mičulka.
V hale ocelárny největší tuzemské hutní firmy asi dvacítka hutních zedníků opravuje tandemovou pec. Část z nich pracuje uvnitř pece, v její horní části, kde je přes 70 °C. Na dně pece, kam se oprava posune další den, je teplota ještě mnohem vyšší. Dělníci mají boty se speciální podrážkou do 700 °C, a aby se mohli postavit na dno pece, dají pod sebe dřevěnou paletu. Ta do deseti minut začne hořet, zedník ji odstrčí a dá pod sebe další.
„V těchto vysokých teplotách přitom musejí podávat špičkové výkony, jeden člověk musí vyzdít čtyři pět tun zdiva za směnu,“ popsal Mičulka.
„Pracovat tady do pětašedesáti? Organismus to není schopen vydržet,“ tvrdí Ladislav Carbol (51), který pece vyzdívá už 28 let.
Náhradní práce není
Profesí s vysokou zátěží na lidský organismus je v ocelářství nepočítaně. Například taviči jsou vystaveni velkému teplu, zátěži prachem, hlukem a v některých případech i UV záření. Mnozí se pohybují bezprostředně u pece s rozžhavenou ocelí.
Hutníci z exponovaných provozů ArcelorMittal Ostrava musí každoročně absolvovat preventivní prohlídky ve dvou stupních, malé a velké. Jednou za dva roky je firma posílá na čtrnáctidenní rehabilitační pobyty do lázní, každým rokem dělá Dny zdraví, od loňska zavedla i speciální rehabilitační program.
„Díky za to všechno, určitě to pomáhá, ale ani přes veškerou prevenci a péči organismus není schopen tu zátěž snést tak dlouho,“ řekl Roman Kršjak (37), který na ocelárně pracuje 16 let, prošel všemi tavičskými pozicemi a nyní dělá operátora. „Nejstaršímu kolegovi na naší směně je 53 let. Nedovedu si představit, že by to někdo dokázal dělat do pětašedesáti,“ dodal.
„Kolem padesátky se u nich často začínají hlásit nemoci z povolání, a když mají pracovní omezení, náhradní práci pro ně bohužel nemáme,“ doplnil Mičulka.
„Teď někdy to prý má projednávat Senát. Vůbec to nechápu. Tohle v tom věku nikdo nezvládne. A co pak. To půjde na pracák a bude brát místo penze podporu? A jen půl roku?“ kroutil nevěřícně hlavou jeden z dělníků.
Lékařka: Nedovedu si to představit
To, že by lidé ve fyzicky náročných profesích byli schopni pracovat ještě po šedesátce, si nedovede představit ani přednostka Kliniky pracovního a preventivního lékařství Fakultní nemocnice v Ostravě Zdeňka Hajduková. „Ti dělníci často opravdu od padesátky mají co dělat sami se sebou, aby v práci, do které chtějí chodit, protože chtějí vydělávat, vůbec vydrželi. Přicházejí domů unaveni, prostě je už to na ně hodně,“ řekla. Doplnila, že u starších rychleji vznikají nemoci z povolání. „Třeba artrózy vznikají už věkem, natož ještě když tito lidé mají velkou fyzickou zátěž, tam se to urychluje, “ ilustrovala. „Opravdu si nedovedu představit, že by s takovou fyzickou zátěží pracovali v 60 a více letech,“ dodala přednostka Hajduková.
„Doporučoval bych poslancům a ministerstvu práce brigádu v takto náročných profesích. Netuší, která bije, neumějí si práce těch lidí vážit, je to neuvěřitelná přezíravost,“ nejde daleko pro slovo předseda odborového svazu Kovo Josef Středula.
K návrhu se staví kriticky a odmítavě např. i frýdecko-místecká senátorka Eva Richtrová (ČSSD). „Ať si někdo z těch, kdo to navrhl, jde práci do těch provozů aspoň jednou vyzkoušet,“ řekla.