Nastal den daňové svobody. Pracovat na stát jsme přestali o čtyři dny dříve než loni

„Den daňové svobody představuje pomyslnou hranici, jež rozděluje kalendářní rok do dvou období – v části roku do dne daňové svobody je třeba vydělat na pokrytí výdajů státních a veřejných institucí. Toto virtuální období 100procentního zdanění končí dnem daňové svobody, od kterého vyděláváme sami pro sebe a o vydělaných penězích si rozhodujeme podle vlastního uvážení,“ vysvětluje pojem Liberální institut.

V loňském roce nastal den daňové svobody o čtyři dny později, konkrétně 17. června. Vůbec nejdelší čekání na tento den bylo v koronavirem poznamenaných letech 2020 (24. června) a 2021 (25. června), kdy se čekalo shodně 175 dní. Naopak nejkratší čekání na den daňové svobody (142 dní) bylo v roce 2018, kdy tento den připadl na 22. května.

„Ve dvou letech koronavirové pandemie zažila Česká republika dva daňově nejméně svobodné roky a bohužel jsme se posunuli do ‚nového normálu‘ velkých vládních výdajů a velkých schodků veřejných rozpočtů. Vláda fiskální situaci zdědila a vina tedy neleží zcela na ní. Lze ji částečně pochválit, že den daňové svobody se posouvá zpět k začátku roku, což by se mělo potvrdit v dalších letech, pokud parlament přijme aspoň část úsporného balíčku,“ okomentoval letošní termín ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.

Liberální institut pro výpočet dne daňové svobody používá metodiku zaměřenou na výdajovou stranu veřejných financí. Jsou to totiž právě výdaje, které je nutné financovat daňovými příjmy a které v případě deficitních rozpočtů determinují i nutnost splácet v budoucnu dluh.

Z dalších zemí se letos z daňové svobody jako první „radovali“ v Irsku, kde tento den nastal už 19. března. Následovalo Švýcarsko (9. května) a USA (18. května). Vůbec nejdéle si na daňovou svobodu počkají ve Francii (30. července), Belgii (23. července) a ve Finsku (21. července).

„Průměr OECD oproti pandemickým letům klesl o dva týdny a je o týden dříve než v ČR (6. června),“ dodal Liberální institut.