Náklady na pořádání olympijských her převyšují původní rozpočty o více než 100 procent

Poslední dekády ukázaly, že sportovní spektákl jménem olympijské hry se nesl v duchu výrazného překračování původních rozpočtů, dlouhodobými dluhy, nehospodárnou infrastrukturou, vysídlováním, politickými spory či poškozováním životního prostředí, napsal s odvoláním na oslovené ekonomy server americké televizí stanice CNN.

Podle studie Univerzity v Oxfordu z letošního května překročilo původně zamýšlené náklady očištěné o inflaci o více než 100 procent pět z posledních šesti letních i zimních olympijských her včetně té letošní v Paříži. Ta má v současnosti navýšení oproti původním plánům o 115 procent.

„Všechny hry bez výjimky překročily náklady. U žádného jiného typu megaprojektu tomu tak není, dokonce ani u výstavby jaderných elektráren nebo skladování jaderného odpadu,“ podotkli autoři studie.

V jejich výpočtech navíc nejsou zahrnuté nepřímé náklady jako například stavba či modernizace silnic, železnic, letišť, hotelů a další infrastruktury, jež není přímo spojena s provozem olympijských her.

„Jedním z velkých problémů, ať už se díváte na otázku přebytku nebo deficitu, nebo na nějakou jinou čistě finanční otázku, je to, že pokud opravdu chcete vědět, kolik peněz se utratí a kolik peněz přichází, musíte prostě zahrnout všechno. Nemůžete zahrnout pouze náklady na 17 dní,“ řekl CNN Andrew Zimbalist, sportovní ekonom na Smith College v americkém státě Massachusetts.

Podle jeho odhadů zahrnujících provozní náklady a přímé i nepřímé náklady na infrastrukturu utratil Peking za pořádání LOH v roce 2008 více než 40 miliard dolarů (dnes 920,5 miliardy Kč). Ruské Soči tuto sumu při pořádání ZOH 2014 trumflo, když vynaložilo více než 50 miliard dolarů (dnes 1,15 bilionu Kč).

Z dat zmíněné studie Univerzity v Oxfordu nezahrnující nepřímé náklady vychází, že ZOH v Soči překročily odhadovaný rozpočet až o 289 procent.

Přitom příjmy z organizování ultimátní sportovní akce tvoří jen zlomek nákladů. Od roku 2005 se v průměru pohybují kolem šesti až osmi miliard dolarů (138 až 184 miliard Kč), uvedla CNN.

Olympijské účetnictví je podle Zimbalista snadno manipulovatelné. Kromě toho, že nepřímé náklady nejsou zahrnuty do oficiálních rozpočtů, končí mimo účetnictví i některé přímé provozní náklady.

Za pravdu mu nepřímo dává i národní auditor v Japonsku, který v roce 2019, tedy ještě před vypuknutím pandemie covidu-19, jež zatřásla globální ekonomikou, zjistil, že rozpočtové odhady organizátorů LOH v Tokiu v roce 2021 ve výši 12,6 miliardy dolarů nezahrnují přímé náklady ve výši dalších 17 miliard dolarů.

O tom, že pořádání her je mnohem nákladnější než původní plány, psal i server Business Insider. Jeho investigativní reportéři zjistili, že ačkoliv Peking tvrdil, že LOH v roce 2022 patřily k nejlevnějším v historii, a to s náklady ve výši 3,9 miliardy dolarů, tak ve skutečnosti to mohl být více než desetinásobek této částky.

Mezinárodní olympijský výbor (MOV) se snaží podnikat kroky, aby akce konaná co dva roky byla ekonomicky, ekologicky i sociálně udržitelnější. Už pro právě skončené hry v Paříži se uplatnil plán MOV obsahující 40 doporučení k zajištění budoucí životaschopnosti akce.

Jedno z doporučení byla výstavba pouze jednoho stálého sportovního zařízení, kterým se stalo nízkouhlíkové vodní centrum navržené pro budoucí využití veřejností i francouzskými olympioniky.

Pařížští organizátoři se dále snažili o minimalizaci uhlíkové stopy her, takže často využívali recyklované zboží. Jedním z příkladů je třeba nábytek vyrobený z badmintonových míčků.

Samotná pařížská olympijská vesnice pak má být přeměněna na kanceláře a bydlení v historicky chudé čtvrti. CNN nicméně podotýká, že snahy o revitalizaci této oblasti vyvolaly obavy z vysídlení tisíců lidí a negativních dopadů ohledně gentrifikace (stěhování bohatších lidí do chudších oblastí, pozn. red.).

Podle ekonomů však nejsou takové kroky dostačující. Pro budoucí ekonomickou udržitelnost olympijských her je podle nich důležité, aby byla zajištěna jejich skutečná dlouhodobá životaschopnost. Té by se mohlo dosáhnout určením jednoho pořadatelského města nebo více měst, které by se střídaly jako stálí hostitelé her.

„Miluji olympiádu a miluji sportovní události, ale opravdu si nemyslím, že způsob, jakým olympiáda nyní funguje, je životaschopný obchodní model. Budovat každé čtyři roky tuto obrovskou síť infrastruktury související se sportem prostě nedává ekonomický smysl,“ řekla CNN Amanda Phalinová, docentka specializující se na mezinárodní obchod a ekonomii na Warrington College of Business na Floridské univerzitě.