Článek
Finanční správa se ale na tyto nelegální praktiky stále více zaměřuje. Loni za ně doměřila daně ve výši 724 milionů korun, předloni za miliardu. Za posledních deset let musely firmy na daních doplatit téměř sedm miliard.
„Kontroly převodních cen jsou stále efektivnější, aktuálně se soustředíme zejména na fenomén přeprodávání reklamních služeb a také zpětné licencování nehmotného majetku jeho původnímu českému vlastníkovi,“ sdělila Novinkám generální ředitelka Finanční správy Simona Hornochová.
Soustředíme se na přeprodávání reklamních služeb a také zpětné licencování nehmotného majetku
V poslední době se podle ní množí případy, kdy jsou k vyvádění zisků z Česka využívána nehmotná aktiva jako obchodní značky, ochranné známky či softwarové produkty. „Ta jsou prodávána do zahraničí za co nejnižší, či dokonce nulovou cenu a následně jsou původnímu českému vlastníkovi za jejich užívání účtovány vysoké licenční poplatky,“ popsala Hornochová.
Německo, Nizozemsko, Rakousko. Na dividendách z Česka odteklo přes 300 miliard
Loni Finanční správa v oblasti převodních cen sjednaných mezi majetkově či personálně propojenými firmami provedla 570 kontrol, což vedlo ke zvýšení daňového základu těchto firem o 5,8 miliardy korun. Typicky šlo o mateřskou a dceřinou společnost či o jinou firmu ve stejné skupině, které se snažily uměle snížit daňový základ a tím si v Česku snížit daňový odvod.
Týká se to i bank, říká expert
„Převodní ceny jsou stále více v hledáčku berních úředníků při daňových kontrolách. Důvodem je snaha o co nejefektivnější naplnění státního rozpočtu,“ prohlásil daňový poradce ze společnosti Rödl & Partner Petr Tomeš. Podle něj to souvisí s rostoucí odbornou znalostí finančních kontrolorů. „Přeorientovali se na kontrolování sofistikovanějších oblastí a dávno jsou pryč doby, kdy se soustředili především na kontroly knihy jízd a stravenek,“ podotkl.
Správa ale zatím podle expertů dokáže postihnout jen velmi malou část trhu. Pro daňovou kontrolu převodních cen si podle nich často vybírá výrobní společnosti se zahraničním vlastníkem, které vykazují ztrátu. „Problematika se přitom netýká zdaleka jen výrobních podniků, ale v podstatě veškerých sektorů, i včetně bank a pojišťoven,“ upozornil Tomeš.
„Podstatné je, zda daná společnost realizuje obchodní transakce s nějakou spojenou právnickou či fyzickou osobou, nemusí se jednat pouze o přeshraniční transakce, ale i o tuzemské,“ doplnil s tím, že vysokou aktivitu berních úředníků v této oblasti očekává i nadále.
Daňový expert Mazars Vít Fritzsche nicméně míní, že většinu z doměrků týkajících se převodních cen nelze přisuzovat vědomému, účelovému manipulování s převodními cenami mezi propojenými společnostmi. „Jde spíše o to, že to není exaktní věda, tedy pravidla jsou velmi vágní a často umožňují subjektivní interpretaci a dvojí pohled na tutéž věc. To pak daňovým subjektům často ztěžuje orientaci v relevantní legislativě, nebo je vede k nesprávnému vyhodnocení vlastní situace,“ zdůraznil.
Dodal, že velká část doměrků je zároveň způsobena neschopností firem prokázat v míře požadované Finanční správou daňovou uznatelnost nákladů na přijaté vnitroskupinové služby, tedy v jakém rozsahu byly poskytnuty, jaký z nich plynul užitek a že cena za ně uhrazená nebyla nadhodnocená.
Korporace odsávají z Česka miliardy skrze fígle s převodními cenami
Jak fungují fígle s převodními cenami
Typickým příkladem zneužití převodních cen při převodu nehmotného majetku a zpětného licencování je převod české obchodní známky spojené osobě do zahraničí. Postup může být následující:
Česká firma prodá svou obchodní známku, která je spojená s její podnikatelskou činností, zahraniční spojené osobě za cenu významně nižší, než je její tržní hodnota (české firmy často za tím účelem vytvoří umělou zahraniční holdingovou společnost, která tuto obchodní známku od nich koupí).
Zahraniční společnost následně uzavře s českou firmou licenční smlouvu na využívání této obchodní známky a tím udělí české firmě právo dále používat obchodní známku v ČR.
Za právo používat obchodní známku hradí česká firma zahraniční společnosti licenční poplatky, které jsou naopak nastaveny vysoko nad tržní cenou.
Česká firma i po prodeji obchodní známky nadále zajišťuje a financuje udržování a zhodnocování obchodní známky například prostřednictvím výdajů za marketingové služby, přitom formálně právně je známka ve vlastnictví zahraniční firmy.
Tímto dochází k vyvádění zisků z ČR do zahraničí, a to v důsledku podhodnocené kupní ceny za prodej obchodní známky českou firmou do ciziny a nadhodnocené výše licenčních poplatků následně hrazených českou firmou. Výsledkem je snižování inkasa daně z příjmů právnických osob v Česku.
Takové případy zneužití převodních cen se podle Finanční správy často dějí při vyvádění zisků do zemí s nízkým zdaněním výnosů z licenčních poplatků, jako je například Kypr. Nemusí se přitom jednat jen o obchodní známku, ale i o jiné typy nehmotných aktiv jako například software apod.
Zdroj: Finanční správa