Nad inflací ještě vyhráno nemáme, říká členka rady ČNB

Věřím, že jde jen o dočasný výkyv, vzestupem bych to nepojmenovala. V říjnu byl meziroční růst cen 2,8 procenta a na přelomu roku zřejmě mírně poskočí ke třem procentům, možná je i lehce přesáhne.

Podle naší poslední prognózy se ale inflace na jaře zase vrátí k našemu dvouprocentnímu inflačnímu cíli.

Ceny potravin nás trošku překvapily pohybem směrem vzhůru, větším, než jsme očekávali. Jedná se o poměrně volatilní položku, která pravděpodobně způsobí krátkodobý nárůst cen okolo přelomu roku.

Leden obvykle přináší řadu nejistot, ve finále by však podle mě mohl vyjít lépe, než teď očekáváme. Díky úpravě ceníků by měly klesnout ceny energií. Ačkoliv samozřejmě nevím, jak zareagují maloobchodní řetězce.

Rychlejší růst cen služeb můžeme vidět i v jiných zemích. Může to mít různé příčiny. Jednak pozorujeme změnu spotřebitelského chování, kdy lidé více utrácejí za služby než za zboží. Stále větší podíl hrubého domácího produktu nám dělají služby na úkor průmyslu. To je známka vyspělých ekonomik, které my i tímto způsobem doháníme.

Vedle tohoto trendu hraje roli také zadržená poptávka z doby pandemie covidu a náš trh práce, který je napjatý. Služby se na rozdíl od zboží nedají dovážet. Těžko dovážet kadeřnické služby nebo si na oběd v polední pauze zajet do Německa.

K růstu přispívá také nízká výchozí základna, protože naše platy nejsou zatím na západní úrovni. Jedná se o jedno z proinflačních rizik.

Nicméně očekáváme, že se marže ve službách, kde jsou nyní vyšší, než je obvyklé, začnou vracet k normálu.

Významně může působit také hospodářský vývoj v Německu, jehož aktuální ekonomická data nejsou příliš optimistická. Náš alternativní scénář počítá v Německu s velmi slabým hospodářským růstem pohybujícím se kolem nuly.

V úvahu je přitom třeba brát i geopolitická rizika, nejistota s nimi spojená je obrovská.

V delším horizontu je tady otázka chování státu a růstu veřejných výdajů nebo vývoje cen nemovitostí. Rizikem jsou i zvýšené mzdové požadavky. Navíc příští rok je rok volební a může dojít k dalšímu zvyšování platů ve veřejné sféře.

Pro nás je zásadní, jaká budou rozhodnutí. Tedy ne politická stránka věci, ale to, co se nakonec přijme, k jakým krokům vláda skutečně přistoupí. My nemůžeme počítat s vizí, pracujeme s konkrétními rozhodnutími.

Ano, podle základního scénáře to má být 2,6 procenta pro rok 2025, letos 2,5 procenta.

Počátky problému bych hledala ještě dříve. Než jsme vstupovali do covidového roku 2020, tak naše ekonomika už byla inflačně poměrně natlakovaná, a to obdobím nízkých úrokových sazeb, které ovlivnilo chování firem i domácností, nebo naším napjatým trhem práce.

Do toho přišel covid se všemi opatřeními, potom energetická krize a válka na Ukrajině.

Také jsme rostli z nižší základny a zdražení energií u nás, podobně jako v dalších východoevropských zemích, hrálo ve spotřebním koši a v ekonomice výraznější roli. Kombinace těchto faktorů vedla k tomu, že to naši inflaci vystřelilo do dvouciferných čísel.

Měnová politika se nedělá jenom přes sazby, kde je určité zpoždění, a to až zhruba rok a půl, nýbrž i přes směnný kurz. Jeho výhodou je, že působí takřka okamžitě.

My jsme intervenovali, slovně i korunově. A právě silnější koruna ovlivňovala zejména cenu dovážených surovin a energií, což nám ve finále pomáhalo.

Nikdy jsme neměli mít sazby tak dlouho tak nízko. Pak nám nepomohlo ani to, že jsme je začali zvyšovat jako jedni z prvních.

Vnímáme, že u nás ani v celé Evropě ještě není nad inflací zdaleka vyhráno. Máme obavy z dalšího vývoje.

Po období vysoké inflace, jaké jsme čelili, se v bankovní radě více obáváme opětovného mírného zvýšení než nějakého krátkodobého deflačního vývoje. Proto držíme měnovou politiku velmi přísnou a chceme v tom pokračovat, dokud inflaci neporazíme definitivně.

Především geopolitická situace a její dynamické změny. Nový americký prezident Donald Trump se ujme svého mandátu v polovině ledna. Zvýší se zřejmě hrozba celních opatření, která mohou dopadnout na Německo, na nás a celou Evropu, ale i Čínu a celý svět.

To může působit proinflačně, ale i protiinflačně. Nečekají nás jednoduchá rozhodnutí, ale jak jsem říkala, zůstáváme ostražití.

To bude záležet na rozhodnutí celé bankovní rady. Naše prognóza nicméně počítá s postupným poklesem sazeb. Budeme ale opatrní a přísní.

Na jaře budeme vědět mnohem více, než víme teď. Až budou k dispozici údaje za letošní rok, získáme lepší přehled. Budu se rozhodovat mezi dalším snížením sazeb a stabilitou.

Primárně se sazby na hypotékách neformují podle naší repo sazby, ale podle dalších tržních úrokových sazeb. Banky si touto cestou zajišťují kapitál pro poskytování hypoték.

Výhledy tržních sazeb se různí a hraje v tom roli současná úroková sazba, očekávání jejího dalšího vývoje i vývoje ekonomiky. Dále se do nich promítají geopolitická rizika, je tam riziková přirážka a samozřejmě také marže.

Obecně úvěry u nás v Česku splácíme velmi dobře, i v mezinárodním porovnání máme míru úvěrů v selhání velmi nízkou. A i když nyní vidíme mírný nárůst, je to z nízké základny. Úvěrové riziko u domácností i podniků je pod dlouhodobým průměrem.

Postupná euroizace je faktem. Je to vidět i na našich číslech. Z pozice centrální banky jde nicméně o politické rozhodnutí, a když vláda rozhodne, tak my budeme konat a zajistíme, aby všechno proběhlo hladce, tak jak má, a bez problémů.

Co se týká přínosů a nevýhod, na to byla provedena celá řada analýz a je těžké jednoznačně říct, co převažuje.

Je to primárně opravdu záležitost politického rozhodnutí. Nelze ale opomenout to, že jsme se k přijetí eura zavázali.

Podle poslední prognózy nás příští rok čeká růst na 2,4 procenta. Není to žádná sláva, ale letos jsme se pohybovali kolem jednoho procenta.

Rostou nám příjmy, spotřeba domácností bude zrychlovat a v závislosti na tom čekáme, že se znovu vzchopí i investice firem. Věříme, že je to začátek oživení.

Pro mě to jsou moc silná slova. Spíše je to tak, že nemáme potenciál tolik růst jako v předchozích letech. Takže si musíme zvykat na nižší tempa růstu, protože se stáváme západní, vyspělou ekonomikou.

Určitě je to přívětivé prostředí pro podnikání a také pro život. Pokud tady lidé budou rádi žít, budou tady i investovat.

Měli bychom snižovat byrokracii, podporovat inovace, zrychlit stavební řízení… Máme řadu chronických problémů, které tlačíme před sebou, a je skutečně nejvyšší čas je řešit.