Na řetězce je potřeba tvrdá ruka a masivní pokuty za falešné slevy, tvrdí ekonomové

Češi nakupují více než dvě třetiny veškerých potravin a drogerie ve slevách. V záplavě neustále se měnících slevových nabídek ztrácí zákazník pojem o tom, kolik je reálná hodnota zboží. Navíc tak vzniká ještě větší prostor pro falešné slevy a klamavé praktiky ze strany supermarketů, které se neustále opakují.

Přestože má Česká obchodní inspekce (ČOI) pravomoc uložit právě za zmiňované porušení zákona o ochraně spotřebitele pokutu až ve výši pět milionů korun, uděluje za jednotlivé přestupky postihy nanejvýš v řádu statisíců korun.

Nejen ze strany ekonomů proto existují obavy, zda jsou takovéto částky pro supermarkety, jejichž tržby jsou v některých případech vyšší než příjem celé České republiky, dostatečně motivující a zda pak pro dotyčný řetězec není jedinou citelnou škodou medializace pomyslného žebříčku hříšníků a následný dopad na jejich vnímání veřejností.

„Velká část firem uvažuje následovně: Jaká je pravděpodobnost, že dostanu pokutu, krát výše pokuty, versus zisk, kterého mohu dosáhnout při porušení předpisu. Jinak řečeno, firmy mají dobře spočítáno, kdy se jim vyplatí nedodržovat předpisy,“ sdělil Novinkám marketingový expert Robert Le Veneur.

Většina ekonomů se kloní k tomu, že legislativa je v Česku dostatečná, největší problém je ale v jejím vymáhání a respektování kontrolních orgánů.

„Pokuty jsou tak nízké, že často nevedou ke zjednání nápravy. Neustále se proto opakují stejné prohřešky. Je evidentní, že pro mnohé řetězce je výhodnější zaplatit nízkou pokutu a dál podvádět zákazníky. Domnívám se, že je třeba zásadním způsobem zvýšit pokuty a při opakovaném porušování pravidel je dál navyšovat. Tak, aby způsobovaly citelné ztráty na celoročním zisku,“ sdělil Novinkám ekonom a poradce premiéra Štěpán Křeček.

Pokuty by podle některých expertů měly být úměrné ziskům jednotlivých obchodníků.

„Výše postihu by měla dostatečně odrazovat od takového jednání a ideálně se vázat na výši obratu daného obchodníka, aby zároveň pro menší hráče nebyla zcela likvidační,“ míní Václav Stříteský z Fakulty podnikohospodářské Vysoké školy ekonomické.

Problémem ale může být i to, že česká legislativa není v některých bodech dostatečně konkrétní, ČOI tím pádem musí jednat při ukládání pokut s rozvahou, aby se vyhnula případným žalobám.

„Nedokonalé vymáhání také může u spotřebitelů vyvolat falešný pocit důvěry v to, že slevy jsou vždy skutečné. Špatná regulace tak může být horší, než žádná regulace: prodejci ji ignorují a zákazníci na ni spoléhají,“ tvrdí Marek Hudík z Katedry manažerské ekonomie Vysoké školy ekonomické.

Kromě vyšších pokut by podle odborníků mohl mít šanci změnit situaci k lepšímu v dlouhodobějším hledisku i sám spotřebitel. A to jak svými preferencemi, tak znalostí prostředí.

„Nelze vyloučit, že optimální politikou je nechat zodpovědnost na samotných spotřebitelích. V konečném důsledku může být edukace spotřebitelů, spojená se sdílením zkušeností, nejsilnějším nástrojem, jak přimět obchodníky k férovému jednání,“ dodal Hudík.

Do příznivé pozice to nestaví ani některé výrobce, na které je neustále vyvíjen tlak, aby své produkty dodávali za nízké ceny na úkor kvality. I pro českého zákazníka je cena zkrátka mnohdy důležitějším faktorem než kvalita.

„Oproti západním zemím je zde menší tlak na vyhledávání kvality a šíře nabídky, cena je klíčový atribut nákupu. V Česku se vytvořila slevová kultura, lidé si na slevy zvykli jako na standard a nevěří v podstatě běžným cenám. To je poměrně past, do které se ale chytili i samotní obchodníci. Český zákazník navíc není zvyklý svoji nespokojenost dávat zřetelně najevo,“ dodal Stříteský.

Například v Německu či Francii panuje jiná kultura, obchodníci by si řadu praktik nedovolili. Jak z důvodů přísnější legislativy a vyšších postihů, tak kvůli obavám z reakce zákazníků.

„Pro reálnou změnu bude zapotřebí souhra mnoha faktorů. Zákazníky musí daný stav trápit a musí to dávat najevo politikům. Novináři o tom musí psát a politici musí ukazovat, jaké konkrétní kroky pro snížení cen dělají. Na druhou stranu nesmí regulace odrazovat nové hráče od vstupu na trh, proto musí být přísná, ale co nejméně náročná,“ dodal Robert Le Veneur.