Článek
Ročně vytvoří české domácnosti až 120 tisíc tun textilního odpadu. Sedmdesát tisíc tun donedávna lidé vyhazovali do běžných popelnic, uvádí ministerstvo životního prostředí. Textil pak končil na skládkách nebo ve spalovnách. Od letošního ledna musí obce v celé Evropské unii zřídit sběrná místa a umožnit textil recyklovat.
Kontejnery se tak objevují i v malých obcích. V Česku je provozuje zhruba desítka společností. Charitativní organizace jako Diakonie Broumov, Klokánek nebo Červený kříž i firmy jako Dimatex, FCC či TextilEco. Jejich cíl je podobný - zhodnotit textil a přispět k ochraně životního prostředí.
Část z nich ale upozorňuje na rostoucí náklady na zaměstnance, energie či likvidaci nepoužitelného materiálu. V budoucnu by se zodpovědnost za nakládání s textilním výrobkem až do konce jeho životnosti měla přenést od státu a obcí na výrobce. Měli by kvůli tomu zřídit vlastní provozy. „Ty ale zatím neexistují,“ podotkl výkonný ředitel Asociace textilního, oděvního a kožedělného průmyslu Jiří Česal.
Kontejnery byly původně spojené hlavně s charitou. Lidé do nich odnášeli oblečení, o kterém byli přesvědčeni, že ho ještě někdo může nosit. Teď má vyhozený textil širší využití. „Důvěryhodní provozovatelé umí popsat, kolik posbíraného textilu jde na sociální pomoc, kolik do prodeje a jak nakládají s nepoužitelným,“ uvedla pro Novinky zakladatelka Institutu cirkulární ekonomiky Soňa Klepek Jonášová.
Využití záleží na tom, o jaký jde druh a v jakém je stavu. Nejdřív textil putuje do třídírny. „Na linkách se rozdělí podle materiálu a kvality. Pokud je vhodný k dalšímu použití, prodává se, daruje charitativním organizacím nebo putuje do zemí třetího světa. Zbytek jde na recyklaci nebo na další zpracování,“ popsala Klepek Jonášová. Třídění je nákladné, neobejde se bez lidské práce.
Ze staré mikiny nová lavička
Některé materiály zamíří do chráněných dílen nebo ke studentům designérských oborů. Teprve nepoužitelný odpad jde na skládky a do spaloven.