Článek
Studie bude zveřejněna v pátek v časopise Water Resources Research a vychází z dat sebraných v průběhu sedmi let od roku 2003 dvojicí družic. Vědci na základě dodaných dat zjistili, že sladkovodní rezervy v některých oblastech Turecka, Sýrie, Iráku a Íránu v povodí řek Eufratu a Tigrisu zaznamenaly ztrátu 144 kilometrů krychlových. Jedná se o druhý nejrychlejší úbytek zásob spodní vody po Indii.
Pokud jde o vyčíslení ztrát, tak zhruba 60 procent je v důsledku čerpání podzemních zásob vody. Například v Iráku počet studní dosahuje zhruba tisícovky. Pětina ztrát jde na vrub suchu, další pětina pak souvisí se ztrátou povrchové vody z jezer a nádrží.
„Tyto ztráty vody jsou jedny z největších sladkovodních ztrát na kontinentech,“ uvádí autoři studie s tím, že poklesy byly patrné nejvíc po období sucha.
Situace se bude zhoršovat
Studie představuje další kamínek do mozaiky týkající se nepříznivé sladkovodní situace na Blízkém východě. V důsledku nárůstu populace, válečných střetů i změn klimatu by tak některé země v tomto regionu mohly čelit hrozbě nedostatku vody v průběhu následujících desetiletí. A může se to týkat jak chudého Jemenu, tak i států bohatých na ropu v oblasti Perského zálivu.
Region Blízkého východu a severní Afriky sužuje největší nedostatek sladké vody na světě. Situace se navíc nemá podle zprávy vydané během jednání OSN o klimatu v Kataru zlepšovat. Se změnou klimatu se očekává, že období sucha bude v regionu více extrémní. Množství vody, která teče z výše položených oblastí do nížin, se zmenší do roku 2050 o deset procent, zatímco poptávka po vodě vzroste do roku 2045 o 60 procent.
Odborníci navíc připomínají koordinované hospodaření s vodou. Jako příklad připomínají Turecko, které kontroluje horní toky Eufratu a Tigrisu a v podstatě může diktovat, kolik vody poteče dál do Sýrie a Iráku.