Mzdy vs. platy. Soukromý sektor smazal covidovou propast ve výdělku a dohnal stát

Podle dat ISPV dosahovala v prvním pololetí 2023 průměrná výše výdělku ve státní sféře, tedy plat, 45 406 Kč. V soukromé sféře byla výše výdělku, tedy mzda, 45 136 Kč, což je o 270 Kč méně.

Přitom ještě v covidovém roce 2021 byl rozdíl výrazně vyšší: plat činil 44 782 Kč, zatímco mzda jen 39 895 Kč. Státní zaměstnanci se tak měli v průměru o 4 887 Kč lépe. Až po skončení pandemie v roce 2022 se začal náskok státní sféry ztenčovat, přesto byl rozdíl stále podstatný, když činil 2 256 Kč. Obrovský skok tak udělal soukromý sektor až letos.

U mediánu, tedy prostřední hodnoty všech výdělků, je vývojový trend stejný. Nicméně i přesto, že soukromý sektor ten státní dohání, je medián v soukromé sféře stále podstatně nižší. Za první pololetí 2023 činila propast 4 933 Kč, v roce 2021 to bylo dokonce 8 320 Kč.

Peterka vidí jako hlavní důvod dorovnání průměrné výše výdělku konsolidaci státního rozpočtu, jež pochopitelně zahrnuje i omezení výdajů na platy státních zaměstnanců. „Vlivem snah o stabilizaci veřejných financí nerostly platy ve státním sektoru takovou rychlostí jako v sektoru soukromém. Podobný trend uvidíme i v dalším roce, kdy platy většiny státních zaměstnanců mají zaznamenat stagnaci, nebo velmi pozvolný růst. Výjimkou budou například pedagogičtí pracovníci,“ řekl Novinkám.

„Na druhou stranu z řady průzkumů vyplývá, že většina soukromých firem v Česku během letošního inflačního roku mzdy zvyšovala a plánuje je zvyšovat i v dalším roce,“ dodal s tím, že ke zvyšování mezd firmy nutí větší flexibilita pracovní síly v tomto sektoru. Pokud firma jednoduše nedrží v oblasti mezd krok s ostatními, tak její zaměstnanci utečou ke konkurenci.

„U řady pozic ve veřejném sektoru je situace opačná. Hledání lépe placeného místa v jiné veřejné instituci komplikuje fakt, že růst platů je pozastaven téměř všude. Odchod do soukromé sféry pak u řady pracovníků komplikuje soubor schopností, vzdělání a dalších položek v životopisech, které mohou být nastaveny směrem k potřebám veřejného sektoru, a nikoliv k potřebám soukromých podniků. To ale samozřejmě ani zdaleka neplatí pro všechny,“ myslí si Peterka.

Při pokračování takového trendu může podle něj brzy dojít k obratu a průměrné mzdy začnou převyšovat průměrné platy. To se naposledy stalo v roce 2014, kdy byla mzda vyšší jen o rovných deset korun. Od té doby převzal otěže státní sektor, který náskok postupně navyšoval až na zmíněných bezmála pět tisíc korun v roce 2021.

Je třeba ovšem zmínit, že se stále jednalo o pandemický rok, kdy zdravotníci dostávali od státu mimořádné odměny, což statistiku do jisté míry zkresluje. „Tyto odměny nebyly v roce 2022 zopakovány a objem mezd tak ve zdravotní a sociální péči meziročně dokonce o 4,3 procenta klesl,“ podotkl hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil.

Společně s Peterkou zároveň upozornili, že porovnání průměrných výdělků neposkytuje komplexní pohled na situaci, neboť roli hraje vícero dílčích faktorů jako například míra dosaženého vzdělání nebo místo vykonávání práce.

„Velkou část povolání, která standardně pobírají nižší mzdy, jakou jsou například skladníci, číšníci či prodavači, stát prakticky vůbec nezaměstnává. Tyto profese tak statisticky snižují průměr v soukromém sektoru, ovšem nikoliv v tom veřejném,“ vysvětlil Hradil.

„Svou roli hraje i odlišné rozdělení výkonu práce do jednotlivých regionů, který je u veřejného sektoru více koncentrován do měst a dalších center republiky, kde jsou platové a mzdové podmínky běžně příznivější v porovnání s menšími městy a vesnicemi,“ přidal Peterka další faktor, který je třeba brát v potaz.

Z podrobnějších dat ISPV lze na druhou stranu vypozorovat, že u pozic s vyšším dosaženým vzděláním (vyšší odborné a bakalářské a vysokoškolské) či u kvalifikovanějších, tedy manažerských či jiných vedoucích pozic, je situace zcela opačná: výrazně více, mnohdy v průměru i o více než 10 tisíc korun, pobírají lidé v soukromé sféře.

To, že státní sektor na podobných pozicích ve skutečnosti platí méně než ten soukromý, může být podle Hradila dáno například tím, že státní sektor nabízí zase jiná „lákadla“, díky kterým může i přes nižší výdělek soukromé sféře do určité míry konkurovat.

„Sem mohou patřit například vedlejší zaměstnanecké benefity či skutečnost, že pozice ve veřejném sektoru nejsou ohroženy výkyvy ekonomického cyklu. V případě recese totiž v soukromé sféře hrozí podstatně větší riziko propouštění,“ uvedl.

„Nejhorším možným vysvětlením by pak bylo to, že veřejná sféra jednoduše není schopna té soukromé platově konkurovat a na stejnou pozici se stejnou kvalifikací tak dokáže zlákat pouze méně schopné zaměstnance, kterým jiná volba nezbyla. Toto je ovšem čirá spekulace a netroufám si tvrdit, že tomu tak je,“ dodal ekonom.