Mužů podniká dvakrát více než žen. Dámy se často nedočkají podpory partnerů

V podnikání je člověk často sám svým pánem a může si přizpůsobit režim podle svých potřeb nebo potřeb své rodiny. Zdálo by se tak, že je to ideální příležitost pro ženy, které kvůli dětem leckdy odmítají kariérní růst, v zaměstnání podle statistik dostávají méně peněz a je pro ně těžké udržet si práci na plný úvazek se starostmi o péči o děti.

Jak ale ukazují čísla zveřejněná ministerstvem průmyslu, ženy se do podnikání nehrnou. V prvním čtvrtletí letošního roku bylo v Česku dohromady 2 085 987 podnikatelů, z toho ženy tvoří jen 760 tisíc. Na živnostenské oprávnění působí v ČR přes 2 miliony mužů a přes milion žen.

V předchozích letech byl poměr prakticky stejný. Například v prvním čtvrtletí roku 2017 to bylo 1,3 milionu podnikatelů mužů a 717 tisíc podnikatelek, respektive 1,9 milionu živnostníků a 929 tisíc živnostnic.

Situaci žen v byznysu dokresluje i rozdělení pozic ve vedení Sdružení podnikatelů a živnostníků ČR. V sedmihlavém představenstvu nesedí ani jedna žena.

„Nikdy jsem se nad důvody hluboce nezamýšlel. Ženy jsou matky, mají malé děti. Ne každá žena si troufne postavit se na vlastní nohy.  A také se říká, že podnikat má jen jeden v rodině, aby když má v podnikání problém, jej měl jen jeden člověk. Takže to pak brání ženě, když podniká její muž,“ okomentoval to předseda představenstva Sdružení Jiří Víšek pro Právo.

Psycholožka Lenka Růžičková míní, že největší roli v rozhodování žen, zda se do podnikání pustit, hraje právě podpora partnera. „Ve chvíli, kdy nemá podporu partnera, tak do toho žena většinou nejde. Protože rodinu a děti obvykle má na prvním místě. A zabezpečení rodiny a toho, aby domácnost fungovala a děti byly v pohodě, bývá pro ženu nejdůležitější,“ řekla Právu.

Podle ní je v české kultuře zakotveno, že žena muže podporuje v jeho práci, ale naopak to tak být nemusí.

„Když se podíváte, tak tak jsme my ženy vychovávány. Je nám předáváno paradigma, že muž je ten, který nosí peníze, a žena se má starat o domácnost. V poslední době se toto paradigma nabourává, ale bohužel stále to není tak, že bychom byly s muži rovnocenné. Podpora ze strany mužů není stejná. Ale není možné říci to obecně. Je to individuální. Jsou ženy, co podpory mužů mají, a já jsem jedna z nich,“ uzavřela.

Sociolog Daniel Prokop souhlasí s tím, že pro podnikání je potřeba opora v rodině. „Sám mám firmu a podnikám. Je k tomu potřeba velká intenzita práce. Roli hraje i to, jak máme v zemi zavedené mateřské dovolené, méně dostupnou předškolní péči apod. To strukturuje pracovní prostředí, které je často převážně mužské a ženy se do něj mohou bát vstoupit,“ řekl Právu.

Šárka Ošťádalová z Asociace malých a středních podniků a živnostníků míní, že za nižším počtem žen mezi podnikatelkami a živnostnicemi stojí často menší sebevědomí, než mají muži, větší opatrnost a potřeba jistoty.

„Ženy mají větší obavy, zda podnikání zvládnou, zda se jím uživí, a obecně mají jiný přístup k riziku než muži. Řada žen se obává, zda dokáže podnikání skloubit s rodinou a častokrát nepociťují dostatečnou podporu v rodině,“ řekla Právu.

„Na druhou stranu ale řada podnikatelek začíná tak, že začnou podnikat při mateřské dovolené a v tomto podnikání pokračují i nadále a nevrací se do svých původních zaměstnání. My v asociaci se v rámci projektu Podnikavá žena snažíme dodávat ženám podporu, ukazovat jim úspěšné příklady, vzdělávat je a spolu s partnery je i finančně podpořit,“ dodala.

Přesně takto začala podnikat i Lucie Ježková Jánošíková, která s manželem vede svou firmu ByLuci a šije zejména kojenecké oblečení a potřeby. Dílnu rozjela právě v době, kdy měla malé miminko.

„Osobně si myslím, že to ženy těžší nemají. Podmínky jsou nastavené pro všechny stejně,“ konstatovala pro Právo.

„Co podle mě překážkou je, že stále je ve společnosti zakořeněna myšlenka, že žena má sedět v koutě a starat se o svou rodinu. Což je tedy i pro mě přirozené. Každopádně nesmíme zapomenout na to, že tato doba nám nabízí velké možnosti, a to v podobě domácích spotřebičů, které dělají práci za nás, hospodyň, chůvy atd. Ženám by nemělo být hloupé si o tuto pomoc říkat a využívat ji,“ dodala.

Sama se prý setkala s odsouzením svého okolí na malém městě, když začala využívat služeb hospodyně. „Velkou roli hraje rozhodně i zázemí, pokud vedle sebe nemáte někoho, kdo vás podpoří, cesta může být o to horší,“ uzavřela.

Socioložka Romana Marková Volejníčková z Akademie věd poukázala na výzkum, podle kterého úplně neplatí tvrzení, že podnikání je efektivní strategie, jak kombinovat práci a péči o děti.

„Za argumentem podnikatelek s malými dětmi, že začaly podnikat, protože je to efektivní cesta, jak kombinovat práci a péči, stál fakt, že v klasickém zaměstnaneckém poměru nenalezly potřebnou flexibilitu pro péči o děti, mnoho z nich se setkalo i se znevýhodněním matek malých dětí na trhu práce apod,“ napsala Právu.

„Jinými slovy, valná většina by volila zaměstnání se sociálními jistotami (jako je například krytí v době nemoci sebe nebo dítěte, tj. OČR, na kterou před pandemií covidu-19 neměli podnikající nárok) a jistým příjmem každý měsíc, spíše než podnikání. Podnikání bylo plánem B,“ dodala.

„Navíc mnohé typy podnikání, jako jsou služby, kde však valná většina žen podniká, neumožní kýženou efektivní práci s časem, protože jim čas, kdy pracují nebo mají volno, do značné míry určuje jejich klientela, a podnikatelky tak pracují často brzo ráno nebo večer, tedy v časech, kdy by ženy chtěly být s dětmi a pečovat o ně,“ uzavřela socioložka.