Mnoho rodin nezvládá péči o seniory

Důvodem obav je například skutečnost, že rodiny se dlouhodobě nepřipravují na to, že dojde k situaci, kdy někdo z blízkých bude potřebovat v běžném životě pomoc, upozorňují experti. Na 80 procent rodin není připraveno na péči o nejstarší členy domácnosti, potvrzuje průzkum nadace Kooperativy.

„Maminka byla velmi soběstačná, dokázala se o sebe kompletně postarat, uvařit si. Pomáhali jsme jí jen s těžšími nákupy, úklidem bytu a velkým prádlem. Do doby, než upadla. Najednou přestala chodit, zvládat běžné domácí práci. V současné době je upoutaná na křeslo. Musíme jí obstarat kompletně jídlo, ohřát ho, umýt nádobí, uklidit,“ popisuje situaci šedesátiletá paní Bohunka.

Zátěž je veliká „Všichni členové rodiny pracují. Bylo potřeba dohodnout, jak rodina zajistí péči, služby, požádat o změny v zaměstnání. Nejstarší dcera se rozhodla, že přeruší zaměstnání, což se ale projevilo problémy ve finanční situaci rodiny,“ dodává.

České rodiny nejsou občas připraveny na péči o seniora psychologicky, finančně, bytově, ale ani praktickými znalostmi. Taková je podle sociálních pracovníků realita. U 49 procent pečujících došlo z důvodů péče o seniora v rodině ke snížení příjmů rodiny, upozorňuje projekt. Kvůli péči v rodině muselo asi dvacet procent pečujících omezit zaměstnání, 15 procent muselo dokonce zaměstnání opustit a 14 procent se dostalo do finanční tísně.

Někdy rodiny, které se starají o seniora, mají vlastní finanční obtíže, v rodině některého člena nezaměstnaného, upozorňují sociální pracovníci. Následná péče a náklady a omezení s ní spojené jejich situaci ještě zhorší.

Změna životních podmínek seniora, který přestane být soběstačný, je totálním zásahem do rodiny. Samozřejmě je možné využívat nabídku sociálních služeb, neziskových organizací, soukromých podniků zabývajících se péči o nesoběstačné seniory. To má ale dvě bariéry. „Celodenní asistenci by babička ani s naší pomocí finančně neutáhla, nepřetržitá služba je finančně náročná,“ uvádí dvaapadesátiletá Květa.

Na umístění seniora do sociálních zařízení podporovaných či provozovaných státem se čeká. Zdaleka ne každý senior vyžadující pomoc přitom dosáhne na státní příspěvek na péči, odstupňovaný ve výši 800, 4000, 8000 a 12 000 korun měsíčně.

Osobní asistence přijde zhruba na 120 korun na hodinu, za jednotlivé služby se platí také kolem 120 korun na hodinu. Tzv. odlehčovací služba, která se poskytuje mimo domov seniora, kam jej někdo z rodiny přiveze a večer opět odveze, přijde na 160 korun na den a 140 korun za tři jídla. Luxusnější domov pro seniory ale také může vyjít na 25 tisíc výše měsíčně.

Sociální systém v Česku ale poskytuje řadu sociálních dávek, které zvýší možnosti seniora zůstat doma co nejdéle, aniž by utrpěla kvalita života a dostupnost péče, upozorňují experti.

„Omezená hybnost seniora vyžaduje upravit byt, ve kterém se senior pohybuje. To rovněž není laciné. Je třeba přebudovat koupelnu, odstranit bariéry mezi pokojem a příslušenstvím, opatřit například polohovací postel,“ vypočítává pětapadesátiletá Lucie.

„Nejde ale jen o peníze, o to, seniora někam odklidit. Máme svoje rodiče rádi, máme jim co vracet. Logicky se snažíme, aby naše maminka mohla být ve svém prostředí co nejdéle, to jí totiž prodlužuje život,“ zdůrazňuje šedesátiletá paní Anežka.

Na 40 procent rodin pečujících o seniora tato starost stmelila, uvádí průzkum. Rodina je podle expertů dotlačena okolnostmi spolu komunikovat, domluvit se o organizaci péče, scházet se a vzájemně si pomáhat. To často rodinné vztahy utuží. Pouze je třeba počítat s tím, aby se v péči střídalo co nejvíce členů rodiny. Pokud péče zůstane jen na jednom členovi, po čase to zničí nejen pomáhajícího, ale naruší i vztah k seniorovi, upozorňují psychologové.

„Jde o to, celoživotně posilovat rodinnou vzájemnost, uvědomit si konečnost života i určité omezení, která se závěrem života souvisí. To se musí v rodině probírat, připravit členy rodiny už od dětství na to, že v jejich dětství se o ně starají rodiče, prarodiče a oni jim tu budou muset oplatit. Mezigenerační solidarita byla vždy součástí rodinných tradic a vztahů. Tak by to mělo být stále,“ uzavírá Anežka.