Pět megaobchodů, které selhaly. Přidá se k nim Musk s Twitterem?

Od různých chyb a poruch ve funkčnosti aplikace a změn v algoritmu (zobrazování náhodného nežádoucího obsahu na timeline) přes kontroverzní zavedení osmidolarového poplatku za ověřený účet nebo přejmenování platformy až po zprávy o masivním redukování počtu zaměstnanců a nevyplácení bonusů. Twitter se pod vedením Muska radikálně mění a široká veřejnost na změny rozhodně nenahlíží kladně.

Nejde přitom jen o samotné uživatele, kterým se výše zmíněné změny nelíbí. Twitter na tom nevypadá dobře ani po finanční stránce. V jistých problémech byl už před Muskem. Za celý loňský rok generoval zisk ve výši 4,4 miliardy dolarů (97,4 miliardy Kč), což bylo o 11 procent méně než v roce 2021. Letos se očekává, že výsledek bude ještě horší, a to zejména kvůli odlivu inzerentů. Sám Musk minulý měsíc přiznal, že od té doby, co Twitter koupil, se příjmy z reklamy této sociální sítě snížily téměř o polovinu.

„Musk v podstatě ohrožuje sílu značky Twitteru, ale zároveň během tohoto procesu buduje novou. Starý Twitter je již mrtvý. Všichni teď žijeme v Muskově chaotičtější, dramatičtější a polarizující sféře Twitteru. Nejisté je, jak bude nakonec vypadat nový Twitter – nebo X, nebo jak to Musk nazývá. A zda to přežije,“ napsal už v dubnu ve svém článku server Vox.

Historie ukazuje, že ne vždy se akvizice, potažmo fúze velkých firem vyplatí, naopak může skončit fiaskem. Novinky vybraly pět následujících příkladů, kdy se vize nesetkala s úspěšnou realizací. Zda do tohoto pomyslného žebříčku za pár let přibude i Muskova koupě Twitteru, zatím zůstává otázkou.

Historie totiž stejně tak ukazuje, že Musk je více než schopným byznysmenem a budovatelem.

Fúze těchto společností, kde měla větší podíl AOL, nedopadla ani trochu dobře a je považována za dost možná nejhorší obchodní transakci vůbec. Tehdy se respektovaní manažeři obou firem snažili vydělat na technologické konvergenci (slučování) masmédií a internetu. Na papíře vše vypadalo dobře: AOL měla internetové pokrytí a Time Warner (dnes Warner Bros. Discovery) mediální obsah.

Bohužel pro ně, ke spojení došlo v době, kdy na trzích praskla dnes už slavná internetová bublina (dotcom bubble). V jejím důsledku hodnota divize AOL v nově vzniklé společnosti AOL Time Warner výrazně klesla, přičemž v roce 2002 firma vykázala obří ztrátu 99 miliard dolarů, což je dosud největší roční čistá ztráta, která kdy byla vykázána.

AOL Time Warner se z toho nikdy nevzpamatovala, nepomohlo ani odstranění AOL z názvu, a necelou dekádu po fúzi už byly obě firmy znovu samostatnými podniky.

Jako neúspěšné se ukázalo také spojení dvou silných automobilek: německé Daimler-Benz a amerického Chrysleru v DaimlerChrysler. Hlavní důvod? Příliš odlišné kultury obou firem, které vedly k neustálým střetům, a nikoliv k plánované synergii a integraci.

Byznysové rozhodování v Daimler-Benzu (dnes Mercedes-Benz Group) bylo metodické, v Chrysleru zase více kreativní a nestrukturované. Rozdíl byl i v platové politice a firemní hierarchii. Zatímco Daimler-Benz byl v těchto otázkách konzervativní a uplatňoval klasickou hierarchii shora dolů, tak Chrysler razil opačnou strategii plošné hierarchie.

Ačkoliv se mělo jednat spíše o fúzi dvou sobě rovných společností, Daimler převzal otěže a Chrysleru diktoval, co a jak má dělat. Nesoulad nakonec vyvrcholil v roce 2007, když Daimler-Benz prodal 80 procent Chrysleru za pouhých sedm miliard dolarů firmě Cerberus Capital Management, která se specializovala na restrukturalizaci problémových společností.

Aby lépe konkuroval rostoucí čínské konkurenci (Huawei, ZTE), koupil francouzský Alcatel americký podnik Lucent Technologies, díky čemuž měl mít výsadní postavení v telekomunikačním zasíťování v Evropě a Severní Americe.

I zde ovšem došlo ke střetu odlišných kultur. Vedoucí pracovníci Lucentu se těžce přizpůsobovali firemní kultuře Alcatelu a velkou bariéru představoval i samotný jazyk, což mj. dokládala skutečnost, že generálním ředitelem nově vzniklé společnosti byl jmenován člověk, který neovládal francouzštinu.

O dva roky později oba hlavní manažeři, kteří fúzi zosnovali, společnost opustili. Ta se pak v roce 2014 rozdělila na dva podniky: Alcatel-Lucent Enterprise a Alcatel-Lucent, který v roce 2016 koupila Nokia za 15,6 miliardy dolarů.

Už tři roky před akvizicí Nokie spolupracoval Microsoft s finskou společností na mobilních telefonech, které běžely na operačním systému Windows Phone. V dubnu 2014 pak celou mobilní divizi Nokie odkoupil, čímž si chtěl upevnit svou křehkou pozici v mobilním průmyslu.

Konkurence ale už byla v té době hodně napřed. Google a Apple měly své telefony se svými operačními systémy Android a iOS a pokrývaly drtivou většinu trhu. Na telefony se systémem Windows zbyla jen tři procenta.

O několik let později Microsoft ze svého majetku odepsal 7,6 miliardy dolarů a musel propustit přibližně 25 tisíc zaměstnanců. V roce 2016 pak Nokii definitivně prodal společnosti HMD za 350 milionů dolarů, tedy jen zlomek původní ceny.

Dosud největší akvizice, kterou kdy Google udělal. Od převzetí Motoroly si sliboval, že svůj operační systém Android, který byl už v té době druhým největším hráčem na trhu, doplní vysoce kvalitními mobilními telefony.

K tomu ale nikdy nedošlo. Motorola pod křídly Googlu nedokázala i přes pár slibných modelů telefonů vyprodukovat žádný velký prodejní hit. Částečnou obhajobou jí budiž krátký čas, který od amerického technologického giganta dostala.

Už rok po akvizici totiž Google prodal část Motoroly, a to její divizi set-top-boxů společnosti Arris za 2,35 miliardy dolarů. Další rok nato pak prodal i tu mobilní. Motorolu Mobility odkoupilo za 2,9 miliardy dolarů čínské Lenovo.