Mertlík: Trump už teď podniká fatální kroky

Do hlavy prezidentu Trumpovi a jeho okolí člověk nevidí, do jaké míry to je řekněme nátlak a do jaké míry to myslí vážně. Ani nevíme, jak případná nová cla budou nakonec vysoká. Desetiprocentní nebo dvacetiprocentní clo znamená velký rozdíl.

Už se ukazuje, že nějaká cla zavedená budou, což povede k negativním dopadům na mezinárodní obchod a ke snížení hospodářského růstu a bohatství. Ale nejvíc to odskáčou voliči Donalda Trumpa z řad prostých Američanů, protože cla zvýší ceny zboží ve Spojených státech. Zejména z Mexika dovážejí USA mnoho potravinářských výrobků, z Kanady zase spoustu surovin, paliv a tak dále.

Evropa by měla se Spojenými státy rozumně spolupracovat, ale podtrhl bych slovo rozumně. Nemá důvod nechat se vydírat. Pokud Trump cla zavede, Evropa odvetná opatření určitě přijme. Rovněž by to ovšem negativně dopadlo na evropskou a českou ekonomiku.

Co už je nyní vidět, jsou negativní dopady na finanční trhy, velká nejistota po celém světě. To zhoršuje podmínky pro investice a jakékoliv ekonomické rozhodování.

A je celá řada dalších věcí, které zřejmě nebudou jen tak vratné a budou docela fatální.

Třeba zastavení činnosti a očekávané zrušení agentury USAID, která je zásadní pro humanitární pomoc v řadě zemí světa. Afrika to pocítí velmi rychle a nahradí to v ní čínské investice a čínská zahraniční pomoc.

A čínský vliv, samozřejmě. Takzvaná měkká síla Spojených států tím velice utrpí. Navíc humanitární situace je v řadě zemí opravdu velmi špatná, vedle Afriky se to týká i  Středního východu.

Tam to mohou zčásti vykompenzovat bohaté arabské státy, ale i zde jde o strategické geopolitické kroky, které se obrátí proti Američanům i proti Evropě.

Poroste síla globálního konkurenta. Čína současně směřuje k tomu, aby byla číslem jedna v hospodářském výkonu. Takže strategicky je například toto hrozně nešťastný krok.

Před pár dny také vyběhly zprávy, že probíhá čistka ve zpravodajské CIA. To jsou záležitosti, které budou mít v konečném dopadu i ekonomické dopady. Když se zhorší bezpečnost Spojených států a bezpečnost ve světě, tak se to vždy projeví růstem cen, útlumem ekonomiky a řadou dalších hospodářských potíží.

Černým scénářem je opakování krize ze třicátých let minulého století s masivními celními válkami, které snížily mezinárodní obchod zhruba o třetinu. Samozřejmě to nebylo jenom tím, neboť probíhala velká deprese, ale postoj států, že platit má soused, situaci zhoršoval.

To jsou neradostné perspektivy, zvlášť v situaci, kdy se mění geopolitika, za humny máme válku na Ukrajině a ukazuje se, že zbrojení na úrovni dvou procent HDP není do budoucna dostatečné.

Ano. Pokud si ovšem chceme udržet jistou odstrašující sílu v územní obraně, musíme do armády a obecně do bezpečnosti investovat výrazně víc.

Určitě. Zde to však navíc naráží na rozdrobenost Evropské unie, která stále nemá viditelnou politiku v této oblasti. Nicméně si myslím, že bude poměrně dost rozumných států, které dbají na svou bezpečnost a chápou situaci. I na evropském jihu, kde možná citlivost na Rusko a Ukrajinu je menší, ale jsou tam konfrontováni se situací v severní Africe a na Středním východě, o hrozbách vědí.

Navyšování výdajů na bezpečnost nicméně komplikují vnitřní strukturální problémy, které máme. Řada věcí je podfinancovaná a bude potřeba je rovněž řešit.

Ne nutně. To záleží také na politice, na příjmové straně státního rozpočtu, co vlády budou ochotné a schopné udělat. Je možné, že rozložení sil v parlamentu nebude přát nějakým větším reformám, aby se něco udělalo s daňovou soustavou, kdy složená daňová kvóta Česka je zhruba 34 procent hrubého domácího produktu, což je na financování takovýchto potřeb málo.

Nikdo by asi nechtěl vytlačit zbrojními výdaji například výdaje na školství, zdravotnictví a tak dále.

Myslím si, že prostor je jednak u detailního nastavení některých daní, u různých odpočitatelných položek či způsobu výpočtu daňového základu a podobně.

Máme stále relativně nízké některé spotřební daně, například na benzín, naftu a tak dále. Byť se v poslední době zvyšovaly, máme pořád troufnu si říct extrémně nízké daně z nemovitostí.

U malých pozemků, za které se platí jen pár korun, by se ale naopak odvádět nemusela. Problematická je i nerovnoměrnost ve zdanění zaměstnanců a OSVČ. Nemáme u nás také daně z některých movitých věcí, které v řadě zemí existují, například u osobních automobilů.

Ano, máme poměrně vysoké sociální pojištění, byť se důchodový systém významně a stále více dotuje také z výnosů obecných daní. A to se u nás potichu každoročně zvyšuje. Mluvíme o tom, že jde o jakýsi deficit systému sociálního pojištění a stát to doplňuje, což samo o sobě není špatně.

Lepší by bylo, kdyby byla jasně definovaná politika, jakou strukturu příjmů na pokrytí sociálních výdajů chceme mít. Jsem přesvědčen, že by pomohla autonomie penzijního systému. Na Slovensku mají sociální pojišťovnu, kde došlo k oddělení těchto zdrojů od státního rozpočtu a vytvoření samostatné příjmové báze.

Samostatná operační schopnost takové instituce by byla lepší než nynější utopení ve státním rozpočtu. Přinejmenším by to bylo transparentnější, což pak zpravidla pomáhá i z hlediska nějakého šetření a racionality výdajů a také nastavení příjmů.

Také si myslím, že je u nás prostor v oblasti zdanění kapitálových výnosů. A pořád je velmi neúměrně zatížena práce proti kapitálu. To je systémová chyba.

Není žádné jedno velké řešení spočívající v úpravě jedné daně, ale když to nasčítáme, tak třeba dvě procenta HDP, tedy zhruba 160 miliard korun, by se takto získat mohla.

Vedle toho určitě existují i nějaké zbytné výdaje, které se dají škrtnout, ačkoliv někde se šetření nemusí vyplatit. To se týká i platů ve veřejné sféře.

To je dáno úplně jinou kvalifikační strukturou, vysokým podílem vysokoškoláků.

Ano, platy šly i ve veřejné sféře z velké části nahoru a z hlediska konkurenceschopnosti už to není tak zlé, jak to bylo před časem. Nicméně když má někdo třeba odbornost v oblasti zahraničního obchodu, tak v soukromém sektoru určitě dostane plošně podstatně lepší ohodnocení, než když půjde pracovat jako expert na ministerstvo průmyslu.

V tomto smyslu je stát pořád jako zaměstnavatel poměrně málo konkurenceschopný a myslím si, že to je problém. Když nebudete mít ministerstva personálně dobře zabezpečena, tak od nich nemůžete čekat, že budou produkovat kvalitní výsledky v podobě návrhů zákonů a tak dále.

Zcela určitě. Naše daň z příjmů sice už není úplně rovná, jak před časem téměř byla, ale při zohlednění všech odečitatelných položek a toho, co člověk nakonec skutečně zaplatí, je průběh křivky míry zdanění ve vztahu k příjmu bohužel i degresivní. Takže do nějaké v uvozovkách daňové spravedlnosti v tomto ohledu máme daleko.

Inspirací by nám mohlo být třeba Německo. Myslím si, že kdybychom měli nějaká tři čtyři daňová pásma, nebylo by to nic nestandardního a ani podnikatelé by proti tomu zásadně neprotestovali.

Podstatné ovšem je, aby stát za vyšší zdanění dokázal zkvalitňovat služby.

Slýcháme, že je náš zdravotní systém předražený, funguje neefektivně, je špatně řízený. Nicméně pořád zabezpečuje zdravotní služby kvalitně.

Tím nepopírám strukturální problémy, jako je rostoucí nedostupnost řady zdravotních služeb zejména v odlehlejších regionech a podobně. Taky by stálo za to zdravotní systém racionalizovat, protože je v něm spousta zbytečných výdajů.

Například centralizované řízení nákupů, investic. Žádný ministr se však do toho nikdy nehrnul. Je zřejmé, že něco není v systému v pořádku.

Máme v Unii prakticky nejvyšší počet lékařů na počet obyvatel, a přesto je u nás v poskytování některých zdravotních služeb situace horší než v řadě dalších zemí.

Zde by určitá racionalizace také měla proběhnout. Jsem přesvědčen, že kvalitní větší základní škola, standardně velká, řekněme i s autobusy svážejícími žáky, je nejen z hlediska nákladů lepší než malotřídky, kde učitelé často nemají na děti odpovídající čas. Už za první republiky obecní školy na venkově neměly takovou kvalitu jako měšťanky ve městech.

Vedle toho máme zbytečně moc obcí, je to drahé a stojí to desítky miliard. Centralizace zde je ale politicky neprosaditelná pro odpor těch, kterých se to týká. Mám pro to porozumění, ale fakt je, že řada malých obcí má velký problém fungovat samostatně.

Jako nejdůležitější vidím další práce na konsolidaci veřejných financí. Máme deficit na úrovni nějakých tři a půl procenta HDP a státní dluh na zhruba 45 procentech HDP. To není nějak tragické, ale už je tam trošku ten varovný prst, protože cesta odtamtud k šedesáti a více procentům může být poměrně rychlá. Takové příklady jsme v minulosti viděli.

Je potřeba pokračovat tak, aby se veřejné finance dostaly pod kontrolu. A to předpokládá i opatření na příjmové straně rozpočtu, o nichž jsme hovořili.

Obrana a bezpečnost, školství, zdravotnictví, fyzická infrastruktura, digitalizace státu a ekonomiky. A ovšem vytvoření podmínek pro restrukturalizaci směrem k tvorbě vyšší přidané hodnotě, k vyšší produktivitě práce.

Jsem fanoušek Green Dealu, protože je to podstatná součást tolik potřebné modernizace a restrukturalizace ekonomiky. Vždyť náš hrubý domácí produkt je stále vytvářen s extrémně vysokou energetickou náročností. Green Deal je cesta ke konkurenceschopnosti Evropy, byť je móda tvrdit opak.

Požadavek na obnovení provozu jaderných elektráren v Německu je ale veskrze rozumný, stejně jako strategické investice do jaderné energetiky u nás. To není s Green Dealem v rozporu, na rozdíl od závislosti na spalování fosilních paliv.

Je ale možné, že v dílčích věcech a cílech to EU přepískla a některá opatření nemusí být správně zacílená. Je proto potřeba to pravidelně vyhodnocovat a na základě faktů revidovat.